Kostel svatého Ignáce z Loyoly (Praha)

Historie

Výstavba kostela a sousední jezuitské koleje probíhala v letech 1665-1678 podle plánů Carla Luraga, od roku 1671 ji vedl Martin Rainer. Dne 31. +more července 1678 byl kostel vysvěcen Janem Bedřichem z Valdštejna, ale vývoj interiéru i exteriéru pokračoval. Kaple Všech věrných duší byla vybudována v roce 1685, nová sakristie v roce 1717. Dostavbu věže roku 1687 a západního průčelí (1696-1699) projektoval a vedl Pavel Ignác Bayer. Štukovou výzdobu vytvořili italští sochaři Antonio a Tommaso Soldati v letech 1671-1699.

Této historii předcházela historie Kaple Božího Těla.

Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 sloužil kostel jako farní, teprve roku 1866 byl (jako jediný v Praze) vrácen jezuitům (k české nelibosti), kteří jej opravili. Roku 1950 byli jezuité komunistickou justicí internováni a na svá působiště se mohli vrátit teprve roku 1991.

Popis kostela

Exteriér

Raně barokní trojlodní baziliku v letech 1665-1678 postavil architekt Carlo Lurago podle vzoru mateřského jezuitského chrámu Il Gesù v Římě, a dokončil ji stavitel Martin Reiner jako baziliku s úzkými bočními kaplemi, vzájemně propojenými průchody, s trojbokým tympanonem v průčelí a s hranolovou věží završenou bání nad východním závěrem. Mohutné západní průčelí nese na vrcholu sochu sv. +more Ignáce ve svatozáři a se zlacenými iniciálami AMDG na hrudi (Ad maiorem Dei gloriam, heslo jezuitského řádu). V tympanonu je latinský nápis s chronogramem a letopočtem 1671. Schodiště a kamenný portikus s osmi sochami jezuitských světců kolem Krista Spasitele z dílny M. V. Jäckela byly přistavěny až roku 1699 podle projektu Pavla Ignáce Bayera, stejně jako věž.

Interiér

Hlavní loď je přímo osvětlena půlkruhovými (termálními) okny nad dvěma pásy bočních kaplí, nad nimiž je vedena empora. Valenou klenbu lodi dělí pasy do tří travé, presbytář je naznačen mírným zúžením. +more Stěny a klenby se vyznačují bohatými reliéfními štukaturami, které vytvořil Tommaso Soldati. V lunetových výsečích klenby jsou osazeny busty šesti českých patronů.

Na hlavním oltáři z červeného umělého mramoru je obraz Svatý Ignác z Loyoly vstupuje do slávy nebeské od Jana Jiřího Heinsche z roku 1688, od něhož jsou ještě dva obrazy: Přenesení těla sv. Václava (1692) v kapli českých patronů a Ukřižování s dušemi v očistci (kolem 1690) v Dušičkové kapli. +more Čtyři oltářní obrazy sv. Barbory, sv. Aloise z Gonzagy, svatého Libora a svatého Františka Xaverského v kaplích těchto patronů namaloval Ignác Raab.

Na sochařské výzdobě se podíleli M. V. +more Jäckel, jehož dílna vyzdobila nejen oltáře sochami světců, ale také prospekt varhan soškami andělů s hudebními nástroji, mladší sochařskou výzdobu dodali Ignác František Platzer, Richard J. Prachner (výzdoba rokokové kazatelny z doby kolem roku 1770) a další mistři.

Fresky

Manýristické fresky jsou doprovázeny nápisy a citacemi z Písma. Vymyká se kaple Panny Marie Pěkarské (uprostřed stropu má mariánský monogram), kde jsou dvě původní fresky, jedna s nápisem Útočiště hříšníků představuje skupinu exulantů ve vyhnanství a druhá freska Consolatrix aflictorum zobrazuje vězení.

Erby

Stavbu kostela i přilehlé Novoměstské jezuitské koleje zaplatila podbízející se pobělohorská šlechta, např. Marie Maxmiliána, vdova po Adamovi ze Šternberka, darovala jezuitům 44 tisíc zlatých a roční rentu 9 tisíc zlatých. +more Erby větších donátorů se nacházejí u kněžiště, jedná se o rody Šternberků, Hohenzollernovů, Věžníků a Stařínských. Znak ryby (stejný jako na náhrobku v Loretánské kapli) nad pěkarskou kaplí patřil Lobkovicům, kapli Svatých českých patronů nechali zhotovit Martinicové. Náhrobní kámen Fridricha Leopolda Věžníka († 6. 4. 1663) byl přenesen ze zrušeného hřbitova u Kaple Božího Těla a nachází se zde, v kapli sv. Barbory.

Mariánský poutní oltář

V kapli svatého Aloise z Gonzagy je kopie italského obrázku Panny Marie Dobré rady (z italského Genazzana) na svatostánku.

V protější kapli se nachází oltář s obrazem Panny Marie Pěkarské, patronky Horního Slezska,

Svatozář sv. Ignáce

Rivalové jezuitů, dominikáni, protestovali proti velikosti aureoly sv. Ignáce na vrcholu kostela s tím, že taková pocta sv. +more Ignácovi nenáleží. Argumentovali mj. i velikostí svatozáře Spasitele na portiku novoměstského kostela. Proces, který z toho vznikl, probíhal v Římě u papeže a dominikáni ve sporu s jezuity prohráli.

Galerie

Soubor:Praha Nove Mesto Karlovo namesti sv Ignac sochy 6. jpg|Spasitel světa (Salvator mundi) Soubor:Praha Nove Mesto Karlovo namesti sv Ignac sochy 2. +morejpg|Svatý Ignác Soubor:Église St Ignace Loyola Prague 6. jpg|Sochy nad vchodem se Spasitelem uprostřed Soubor:Praha kostel sv. Ignáce loď 2. jpg|Interiér.

Odkazy

Reference

Literatura

Růžena Baťková a kolektiv, Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad a Vinohrady. +more Praha: Academia 1998, s. 101-104; . * Tomáš Kleisner, [url=http://www. academia. edu/435588/Eine_romische_Vorlage_der_Medaille_zur_Ausweihung_der_Kirche_von_St. _Ignatius_in_Prag_in_dem_Jahr_1678]Římská předloha medaile na vysvěcení kostela sv. Ignáce v Praze roku 1678[/url]. Numismatické listy LV, 2000, s. 90-93.

Související články

Kaple Božího Těla (Praha) * Ignác z Loyoly * Tovaryšstvo Ježíšovo * Doba pobělohorská

Externí odkazy

[url=http://www.kostelignac.cz]Stránky farnosti[/url] * [url=http://www.jesuit.cz/praha/]Staré stránky farnosti na www.jesuit.cz[/url]

Kategorie:Karlovo náměstí (Praha) Ignáce Ignáce Ignáce Kategorie:Kulturní památky na Novém Městě (Praha 2) Ignác z Loyoly Praha Kategorie:Chrámové krypty v Praze Kategorie:Postaveno 1678 Kategorie:Stavby Carla Luraga