Carlo Lurago

Carlo Lurago, celým jménem Carlo Antonio Lurago, také Loragho, Luraghi, Luragho (1615 Pellio Superiore, v oblasti jezera Como - 22. října 1684 Pasov) byl italský barokní architekt a sochař, který pracoval hlavně v Čechách, v Rakousku a Bavorsku. Byl jedním z nejvýznamnějších architektů českého a pražského raného baroka.

Carlo Lurago pracoval hlavně pro církevní řády, především pro jezuity. Upravoval také paláce pro šlechtu - Černíny, Lobkovice, Piccolomini a Thuny. +more Spolupracoval i na pražském opevnění na Vyšehradě a na Starém Městě.

Život

Carlo Lurago pocházel z rozvětvené umělecké rodiny. Obec, z níž rodina Luragů pochází, leží v Lombardii na náhorní plošině v severoitalských Alpách ve výšce kolem 1000 m nad mořem. +more Vyučil se štukatérem a v jeho rodišti pro něj nebylo uplatnění. Již v roce 1635 se jako dvacetiletý objevil v Praze, když byl svědkem na svatbě Antonína Aichela v kostele sv. Mikuláše na Malé Straně. Bezpečně je Lurago v Praze doložen od roku 1638. Pracoval jako štukatér na úpravě presbytáře jezuitského kostela svatého Salvátora v areálu Klementina. Mladý Lurago byl nejen šikovný řemeslník, ale i obratný obchodník a dobrý katolík, proto se zařadil především mezi církevní stavitele. Jeho první architektonickou zakázkou byla výstavba jezuitské koleje s kostelem sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly v Březnici započatá v roce 1640. Se svým synovcem Francesco Anselmo Luragem založil dobře fungující stavební společnost a patřil mezi nejúspěšnější stavitele své doby. Mezi jeho žáky patřil stavitel a architekt Pavel Ignác Bayer.

S manželkou Alžbětou měl dva syny, kteří zemřeli mladí. Roku 1648 Lurago získal měšťanské právo na Malé Straně, kde koupil dva velké domy v Karmelitské ulici (dnešní čp. +more 378 a 379). Pracoval jak na církevních stavbách, tak na pražském opevnění a na řadě šlechtických paláců.

Po roce 1668 působil v Pasově, kde vedl přestavbu biskupského dómu zničeného požárem. Zůstal zde až do své smrti v roce 1684.

Významné stavby

Mezi jeho nejvýznamnější stavby v Praze patří Klementinum a přestavba kostela Nejsvětějšího Salvátora, jezuitská kolej na Malé Straně, kostel sv. Ignáce a kolej na Karlově náměstí. +more Dále stavěl kostely v Náchodě, Březnici, Klatovech, Sv. Janu pod Skalou, na Svaté Hoře u Příbrami a v Klášterci nad Ohří. Přestavěl kostel v Chomutově, zámek v Náchodě, v Novém Městě nad Metují a zámek Humprecht u Sobotky. Kromě toho stavěl ve Slezsku, v Rakousku (poutní kostel Maria Taferl) a přestavěl dóm v Pasově. Západní průčelí Klementina.

Klementinum

Klementinum, bývalá jezuitská kolej, je komplex barokních budov nedaleko Karlova mostu na Starém Městě v Praze. Po Pražském hradě je Klementinum druhý nejrozsáhlejší stavební celek v Praze. +more Na jeho rozsáhlé stavbě se vystřídalo mnoho významných osobností architektury.

V období do roku 1620 získali jezuité koupí nebo darem 32 sousedních měšťanských domů, 7 dvorů a 2 zahrady. Výstavba komplexu však pokračovala až po skončení třicetileté války. +more V letech 1654-1679 se na stavbě jezuitské koleje podílel a několik let práce řídil Carlo Lurago. V raně barokním slohu byla dostavěna západní část areálu: Stará kolej při Karlově ulici a Nová kolej podél Křižovnické a Platnéřské ulice. Byl také postaven letní refektář, společná jídelna mnichů. V této době bylo Klementinum vybaveno první splachovací kanalizací v Praze. alt=.

Kostel Nejsvětějšího Salvátora

Kostel Nejsvětějšího Salvátora byl postaven na základech původního gotického dominikánského chrámu sv. Klimenta. +more Již v letech 1578-1581 jezuité položili základy stavby, poté vzniklo kněžiště a příčná loď. Na začátku 17. století bylo vybudováno celé trojlodí a západní mramorový portál s portikem. Kostel dostal vestavěné empory a štukovou výzdobu. Na konci 40. let 17. století byla nad svatyní zavěšena kupole, vyzdobená štukaturami z dílny Jana Jiřího Bendla.

Lurago podepsal smlouvu na stavbu průčelí kostela sv. Salvátora v roce1654. +more Upravil západní průčelí směřující ke Karlovu mostu. Inspiroval se jedním z modelů dómu Santa Maria del Fiori ve Florencii. Trojdílnou dekorativní sloupovou předsíň, tzv. portikus, uzavírala atika, na kterou byly umístěny sochy. Jednalo se celkem o třináct soch, které vytvořil sochař Jan Jiří Bendl. Na samém vrcholu se vyjímal Spasitel světa (Salvátor), pod ním po jeho stranách jsou sv. Lukáš, sv. Jan, sv. Matouš a sv. Marek a mezi nimi panna Marie. Dále tu najdeme zakladatele jezuitského řádu Ignáce z Loyoly a pod ním na balkóně světce Klimenta, Augustina, Vojtěcha a další. Kostel sv. Ignáce z Loyoly.

Kostel sv. Ignáce z Loyoly

Architektonickou soutěž na stavbu tohoto kostela vyhrál Carlo Lurago. Stavbou kostela ohromil, neboť použil řadu nových, ještě neznámých stavebních prvků, včetně fascinujícího průčelí. +more Kostel navrhl jako jednolodní prostor s řadou průchozích kaplí po obou stranách, nad nimiž se tyčily tribuny. Vítězný oblouk na hranici kněžiště a chrámové lodi byl nezvykle mohutný. Vysoký hlavní oltář s obrazem sv. Ignáce působil impozantně.

Socha sv. Ignáce nahoře na průčelí střechy způsobila skandál. +more Pražské řeholní řády si stěžovaly až u papeže, že kolem celého sv. Ignáce je svatozář. Ta podle nich náleží pouze Kristu a panně Marii, nikoliv jakémukoliv světci. Jezuité neustoupili. Možná i to způsobilo, že v roce 1773 bylo papežským verdiktem Tovaryšstvo Ježíšovo zrušeno.

Leopoldova brána na Vyšehradě

Leopoldova brána Na konci třicátých let 17. +more století se na příkaz císaře Ferdinanda III. začalo budovat opevnění Prahy. Vznikaly vysoké násypy, hradby, brány a bašty. Rozmístění staveb řídili zkušení armádní inženýři, ale stavební práce měli na starosti architekti, zpočátku Santino de Bossi a po něm Carlo Lurago.

Město podle plánů mělo mít dvě pevnosti. Stavba strahovské pevnosti nad Pražským hradem nikdy nebyla zahájena, vyšehradská pevnost Castello naopak rostla velmi rychle. +more Skládala se z bastionů a vnitřního systému bezpečnostních chodeb. Její hlavní brána nazvaná po císaři brána Leopoldova se stala reprezentativní stavbou nejen pevnosti, ale celé Prahy. Postavil ji v roce 1670 Carlo Lurago a je zjevné, že se nechal inspirovat Matyášovou branou na Pražském hradě. .

Náměstí a kostel v Březnici +moreJPG|náhled'>Radnice a kostel v Klatovech Svatá Hora, vstup.

Stavby

v Praze

1638-1648: Přestavba a výzdoba gotického kostela Nejsv. Salvátora na Křižovnickém náměstí * 1649-1659: Oprava a přestavby hradeb na Novém Městě a Vyšehradě * kolem 1650: Přestavba kostela Panny Marie pod řetězem na Malé Straně * 1651: Přestavba Lobkovického paláce na Hradčanech * 1651-1657: Palác Jana Antonína Losyho z Losinthalu, dnes Lidový dům * 1654-1679: Klementinum, dnes Národní knihovna v Křižovnické ulici (patrně podle plánů F. +more Carattiho) * 1665-1670: Kostel svatého Ignáce na Karlově náměstí * 1673: Jezuitská kolej u sv. Mikuláše na Malostranském náměstí, dnes Matematicko-fyzikální fakulta.

v Čechách

1637-1659: Barokní radnice v Náchodě * 1642-1650: Jesuitská kolej a kostel sv. Fr. +more Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly v Březnici * 1650-1659: Přestavba zámku v Náchodě * 1650: Přestavba farního kostela Povýšení sv. Kříže v Kadani * 1651-1656: kaple Všech svatých na Petrohradě * 1654-1666: Jesuitský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové * 1654-1679: Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a svatého Ignáce v Klatovech * 1655-1661: Přestavba zámku v Novém Městě nad Metují * 1657-1661: Poutní kostel Svatý Jan pod Skalou, okres Beroun * 1659-1674: Poutní kostel na Svaté Hoře u Příbrami * 1663-1671: Přestavba kostela sv. Ignáce v Chomutově * 1663-1668: Klášter Hájek u Kladna * 1664: Nová hospoda Křižovnické rezidence v Tursku * 1665-1670: Kostel sv. Trojice v Klášterci nad Ohří * 1666-1668: Zámek Humprecht u Sobotkyalt=.

Západní průčelí dómu v Pasově (1668-1684)

V Polsku (Kladsku a Slezsku)

1660: Kaple kláštera v Hlohově * 1653-1658: Zámek a kostel Gorzanów u Kladska * 1654-1690: Jesuitská kolej v Kladsku

v Bavorsku

1668-1684: Oprava a přestavba dómu sv. Štěpána v Pasově * 1641-1672: Karmelitánský kostel v Řezně

v Rakousku

1670-1671: Poutní kostel Maria Taferl

Odkazy

Reference

Literatura

Ottův slovník naučný, sv. 16:479 nn. +more * P. Toman, Slovník československých výtvarných umělců. Praha 1927 * P. Vlček a kol. , Umělecké památky Prahy I. /V. Praha 1999n. * Hans Reuther, In: Neue Deutsche Biographie, Bd. 15, S. 527 f. * Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder, Bd. II, S. 520,.

Externí odkazy

[url=http://eng.archinform.net/arch/6331.htm]Stránka o Carlo Luragovi - en[/url]

Kategorie:Barokní architekti Kategorie:Italští architekti Kategorie:Stavitelé Prahy Kategorie:Narození 1615 Kategorie:Narození 14. +more prosince Kategorie:Úmrtí 1684 Kategorie:Úmrtí 22. října Kategorie:Úmrtí v Pasově Kategorie:Muži.