Cesko.wiki Kostra
Author
Albert FloresTyrannosaurus rex Kostra (někdy také skelet z řec. skeletos - vysušené tělo, mumie) je součást těla, která tvoří podpůrnou strukturu organizmu a poskytuje ochranu orgánům. Lidská kostra se skládá ze srostlých a volných kostí, které jsou spojeny a zpevněny vazy, šlachami, svaly a chrupavkami. V zásadě je možné ji rozdělit na dva druhy: vnější kostra (exoskelet) tvoří pevný vnější obal organismu a vnitřní kostra (endoskelet) je oporná soustava jednotlivých kostí a kloubů uvnitř organismu.
V přeneseném významu se pojem může používat i v technice jako nosná konstrukce strojů či budov.
Cytoskelet
Buňky endotelu pod mikroskopem. +more Mikrotubuly jsou vyznačeny zeleně, aktinové filamenty červeně a buněčná jádra modře. Cytoskelet (řec. kytos - buňka) slouží k ochraně a k formování tvaru buněk. Kromě toho se díky němu mohou buňky pohybovat a přijímat látky a signály z vnějšího prostředí, což umožňuje vzájemnou komunikaci jednotlivých buněk. Skládá se z dlouhých polymerů proteinů, které prostupují buňkou všemi směry. Buňky je mohou dle potřeby spotřebovávat či znovu vytvářet. U eukaryot jsou rozlišovány tři druhy: aktinové filamenty, mikrotubuly a intermediální filamenty. Filamenty u prokaryot jsou podobné těm u eukaryot, ale liší se strukturou.
Hydroskelet
Hydroskelet je nejjednodušší forma skeletu. Vyskytuje se především u některých druhů bezobratlých. +more Povrchové svaly stlačují vodnaté vnitřní prostředí daného organizmu. Protože je voda jen těžko stlačitélná, je tato forma poměrně stabilní.
Exoskelet
Hlava mravence Jiné druhy živočichů, především členovci (Arthropoda), v tomto případě především hmyz, klepítkatci a korýši vyvinuli pro svou ochranu vnější kostru. +more Protože vnější kostra umožňuje jen omezený růst živočicha, dochází ke svlékání a skokovému růstu. Exoskelet je tvořen chitinem, sloučeninami vápníku nebo křemičitany.
Vnější kostra hmyzu neslouží jen jako ochrana, ale také jako opora pro svalové úpony nebo citlivý orgán ke komunikaci s vnějším prostředím. Skládá se z několika vrstev se čtyřmi funkčně rozdílnými oblastmi: epikutikula, protokutikula, epidermis a basal lamina.
Endoskelet
Jako endoskelet je označována opěrná soustava organizmů, která se nachází uvnitř jejich těla jako u obratlovců, ostnokožců či hub (porifera). Endoskelet dává tělu pevnost a stabilitu a umožňuje volný pohyb. +more Během vývoje vzniká endoskelet u obratlovců a ostnokožců z mezodermu.
Houby
Houby (porifera) Kostra hub se skládá z mikroskopických vápníkových či křemičitanových spiculae. +more U některých druhů je součástí spongin. Spiculae jsou tvořeny sklerocyty.
Ostnokožci
Kostra ostnokožců, ke kterým patří i mořské hvězdice, se skládá s vápníku a zanedbatelného podílu oxidu hořečnatého. Kostra je těsně pod vnější kůží. +more Ze sklerocytů vystavěná struktura je porézní, a proto současně pevná i lehká. Růst může do všech směrů a i ztracené části bez problémů dorůstají. Klouby, které spojují jednotlivé části kostry, jsou ovládány svaly.
Strunatci
Kostra obratlovců a ostnokožců se skládá z pevných součástí, kterými je pohybováno díky soustavě svalů. U lidí a všeobecně u obratlovců jsou tyto součásti označovány jako kosti. +more Důležitou součástí jsou chrupavky, které se u savců nacházejí převážně v kloubech. U některých druhů, například paryb, ke kterým patří žraloci, je kostra složena jen z chrupavčité tkáně.
Kosti se skládají z osteocytů (kostních buněk), které kolem sebe vystavují kolagenovou strukturu, do které jsou umístěny anorganické součásti jako hydroxyapatit (Ca5(PO4)3OH). Chrupavky se naproti tomu skládají z chondrocytů (chrupavčitých buněk) které kolem sebe vytvářejí vodné prostředí z glykoproteinů apod.
Obratlovci
kytovce Kostry jednotlivých druhů obratlovců mají mnoho společného, přesto se liší podle prostředí, ve kterém daní jedinci žijí a podle nároků. +more Rozdíly a podobnostmi se zabývá srovnávací anatomie.
Kostra ryb se skládá buď z chrupavek (paryby) nebo kostí. Hlavní znak ryb, ploutve, jsou vyztuženy kostmi napojenými na jednotlivé pletence (u párových ploutví) nebo na páteř (u nepárových). +more Kostra létajících ptáků (a také savců) musí přenášet velké namáhání, a je proto silně vyvinutá a těžká. Tvoří 14 až 20 % hmotnosti těla oproti pozemním obratlovcům, u nichž je tento podíl obvykle 10 až 15 %. Některé kosti ptáků jsou duté. Dutý profil (trubka) umožňuje větší zátěž než plný profil (tyč) o stejné hmotnosti.
Také kostra savců má specifické vlastnosti. Kostra dospělého člověka se skládá zhruba z 200 kostí (přesný počet se u jednotlivých jedinců liší). +more Skládá se z lebky, páteře, hrudníku, horních a dolních končetin. Trvá několik let, než je vývoj lidské kostry dokončen. Ačkoliv kost pažní (humerus) je již u novorozenců dokonale osifikovaná, celá kostra je plně vyvinuta až kolem věku 20 let . U mořských savců se kvůli lepšímu pohybu ve vodě přměnily přední končetiny v ploutve. Zadní končetiny buď úplně zanikly, nebo se změnily v ocasní ploutev.
Odkazy
Literatura
Duncan J. E. +more Murdock (2020). [url=https://onlinelibrary. wiley. com/doi/10. 1111/brv. 12614]The 'biomineralization toolkit' and the origin of animal skeletons. [/url] Biological Reviews. doi: https://doi. org/10. 1111/brv. 12614.