Cesko.wiki Kočerigin DI-6
Author
Albert FloresKočerigin DI-6 byl dvoumístný dvouplošný stíhací letoun zkonstruovaný v Sovětském svazu. Byl to první sovětský dvoumístný letoun vybavený zatahovacím podvozkem.
Vývoj
DI-6 Dvoumístné dvouplošné stíhací letouny (např. +more Bristol F. 2 Fighter) se poměrně osvědčily za první světové války, a proto jejich vývoj pokračoval i ve 20. a 30. letech. V Sovětském svazu bylo vyvinuto několik typů takto koncipovaných letounů, nesoucích označení DI-1 až DI-4 (ckb-11. Dvuchměstnyj istrebitěl), nedostaly se však do sériové výroby. Vývoj nového dvoumístného stíhacího typu byl zahájen roku 1932 v moskevském leteckém závodu č. 39 pod továrním označením CKB-11. Od počátku se počítalo se vznikem dvou hlavních verzí - stíhací DI-6i a bitevní DI-6š. První vzlet prototypu proběhl v létě 1934. Na základě stítních zkoušek probíhajících od září 1934 byla v roce 1936 vyrobena desetikusová ověřovací série DI-6 vybavených motory Švecov M-25. V roce 1937 vyrobily moskevská továrna č. 1 a tušinská továrna č. 81 dalších 112 letounů DI-6 s výkonnějšími motory M-25A a konečně roku 1938 vyrobila tušinská továrna č. 81 ještě dalších 100 kusů DI-6 vybavených motory M-25V. Celkem tak bylo kromě prototypu postaveno 223 letounů DI-6.
Konstrukce
Jednalo se o konzervativně pojatý dvouplošník smíšené konstrukce. Kostra trupu byla zhotovena z chrommolybdenových trubek pokrytých duralovými plechy a plátnem. +more Křídla měla kovovou kostru centroplánu a dřevěnou dvounosníkovou plátnem potaženou konstrukci vnějších částí. Kostra křidélek a ocasních ploch byla zhotovena z duralu a potažena plátnem. Zatahovací podvozek byl záďového typu. V zimě bylo možné vyměnit kola za lyže. Prototyp poháněl hvězdicový devítíválec RCF-3 (Wright R-1820F-3 Cyclone) o výkonu 515 kW (700 k). Sériové letouny poháněl hvězdicový devítíválec Švecov M-25 ve verzích M-25, M-25A (530 kW/720 k) a M-25V (552 kW/750 k).
Posádka byla dvoučlenná. Zatímco pilot seděl vpředu v nekrytém kokpitu, střelec seděl v kryté kabině, která však byla o něco níže, takže spolu oba členové posádky téměř nemohli komunikovat. +more Výzbroj stíhacích letounů tvořily dva synchronizované 7,62mm kulomety ŠKAS v dolním křídle, jeden pohyblivý kulomet ŠKAS ovládaný střelcem a až 40 kg pum. V případě bitevních letounů byly dva pevné kulomety nahrazeny čtveřicí synchonizovaných kulometů PV-1.
Operační služba
Zavádění DI-6 do výzbroje sovětského letectva probíhalo velmi pomalu. Jako první v říjnu 1936 převzala svých prvních sedm DI-6i 54. +more letka dvoumístných stíhacích letounů z 56. stíhací letecké brigády, avšak ještě za rok bylo ve službě pouhých 28 kusů a v lednu 1939 celkem 131 kusů obou verzí. V té době už ale bylo jasné, že letouny DI-6 jsou zastaralé, mají nízké výkony a trpí řadou negativních vlastností (špatná vzájemná komunikace posádky, tendence k přechodu do vývrtky v nižších rychlostech, omezení některých obratů nižší pilotáže atd. ). DI-6 se proto nikdy nedočkaly žádného bojového nasazení. Pro sovětskou invazi do Polska roku 1939 sice bylo vyčleněno 94 DI-6, fronta se však zhroutila dříve, než mohly být nasazeny.
Varianty
DI-6i - stíhací verze, vyrobeno 161 kusů. * DI-6š - bitevní verze, vyrobeno 61 kusů.
Specifikace (DI-6)
Technické údaje
Posádka: 2 * Délka: * Rozpětí horního křídla: * Rozpětí dolního křídla: * Výška: * Plocha křídel: m² * Prázdná hmotnost: * Vzletová hmotnost : * Pohonná jednotka: 1× Švecov M-25 * Výkon pohonné jednotky: k ( kW)
Výkony
Maximální rychlost: km/h * Vytrvalost: * Dostup: * Stoupavost:
Výzbroj
3× 7,62mm kulomet ŠKAS * 40 kg pum
Odkazy
Reference
Externí odkazy
[url=http://wp.scn.ru/en/ww15/f/666/1/0]Kamufláže letounu DI-6[/url]
Kategorie:Sovětská a ruská stíhací letadla Kategorie:Dvouplošníky