Cesko.wiki Krabilice hlíznatá
Author
Albert FloresList Okolík Kořeny
Krabilice hlíznatá (Chaerophyllum bulbosum) je statná, 0,8 až 1,8 m vysoká dvouletá rostlina, která je v české krajině původní druh. Je jedním se šesti druhů rodu krabilice, které se v Česku vyskytují. +more Její listy i lodyha po rozemnutí nepříjemně páchnou, naopak ztluštělý řepovitý kořen se po uvaření může jíst.
Rozšíření
Původní areál krabilice hlíznaté, vyjma Pyrenejského poloostrova, Skandinávie, Dánska a Britských ostrovů, zabírá téměř celou Evropu. Z Evropě areál dále sahá východním směrem přes Ural do západní Sibiře a Střední Asie, jižním směrem přes Kavkaz do zemí jihozápadní Asie. +more Druhotně byla tato rostlina rozšířena do států Skandinávie.
V České republice roste roztroušeně zejména v teplejších nížinatých územích; těžiště jejího rozšíření je v poříčích dolních toků řek. Podél nich může na příhodných místech pronikat dále do výše položených pahorkatin.
Ekologie
Bylina vyhledává k růstu slunná, málo zastíněná stanoviště na půdě vlhké, zásadité, hlinité i nepříliš těžké jílovité, osídluje také místa na půdách lehčích, ale celoročně dostatečně vlahých a dobře zásobených dusíkem. Místa nejčastějšího výskytu jsou v pobřežních křovinách na březích vodních toků a nádrží, ve světlých lužních lesích i v jejich lemech, podél vlhčích okrajů cest a polí, někde roste přímo jako plevel na obdělávaných polích. +more Hojněji se místně vyskytuje v teplejších nížinných územích.
Dvouletá rostlina, která v prvním roce vytvoří lisovou růžici a hlízovitě ztluštělý kořen, který přezimuje. V kořeni nashromáždí velké množství škrobu, polysacharidu s funkci zásobní látky, potřebného pro další růst. +more V druhém roce z kořene vyroste květonosná lodyha se složeným květenstvím okolíkem s mnoha květy a vytvoří množství semen. Při nedostatku živin někdy kvete až třetím rokem i později. Každopádně po vykvetení a vytvoření plodů celá rostlina, včetně kořene, uhyne. Kvete v období od června do srpna. Počet chromozomů 2n = 22.
Popis
Lodyha bývá nejčastěji vysoká 80 až 180 cm, je pevná, mělce rýhovaná, oblá, dutá, pod uzlinami je ztluštělá a vyrůstá z hlízovitě zhrublého až řepovitého kořene. Přímá lodyha je na nejdolejším článku porostlá tuhými, bílými, přitisklými chlupy které směrem nahoru olysávají, ve spodní části je lodyha červenavě skvrnitá a v horní zelená a bohatě větvená do květenství. +more Je porostlá pochvatými, svěže zelenými, složenými listy s krátkým řapíkem, které mají čepel, v obryse široce vejčitou až široce trojúhelníkovitou, dvakrát až třikrát zpeřenou. Čepel je tvořená až deseti jařmy lístků složených z lístečků ještě dále zpeřených, lístečky posledního řádu jsou úzce kopinaté, celokrajné a s jemnou bělavou špičkou.
Květy vyrůstají v květenstvích, mírně vypouklých složených okolících, které jsou bez obalu a tvoří je sedm až dvacet okolíčků s nestejně dlouhými stopkami, které mají obalíčky s blanitým okrajem. Okolíčky obsahují současně květy samčí i oboupohlavné a nejsou všechny stejné, umístěné po obvodě okolíku mívají větší počet květů oboupohlavných než samčích a směrem do středu okolíku přibývá květů samčích na úkor oboupohlavných. +more Kalich květu je nezřetelný. Koruna má asi 1,5 mm velké bílé lístky, které jsou obvejčité, někdy nestejně velké, vykrojené s překrývajícími se laloky. V oboupohlavném květu je pět tyčinek s prašníky a pestík srostlý ze dvou plodolistů se dvěma bliznami. Oboupohlavné květy jsou výrazně protandrické a nedochází tak k samoopylení vlastním pylem. Opylování obstarává drobný hmyz.
Plody jsou úzce vejčité dvounažky, jen o málo tlustší než plodní stopky. Obsahují 4 až 7 mm dlouhá a 1,5 až 2 mm široká, žlutohnědá semena (merikarpia), která jsou na průřezu polokruhovitá až okrouhlá, mají 5 tupých rovných žeber a mezi nimi široké rýhy. +more Semena jsou nejčastěji po okolí rozšiřována vodou nebo větrem, klíčivost ztrácejí poměrně brzy, většinou již po roce. Při výskytu rostlin na obdělávaných polích bývají jejich hlízy roznášené orbou a vláčením.
Možnost záměny
Krabilici hlíznaté je částečně podobný bolehlav plamatý, který se odlišuje lysou lodyhou i ve spodní části, vyvinutým obalem okolíku, široce vejčitými dvounažkami, zvlněnými výraznými žebry na semenech a silným pachem po myšině. Částečně je podobná i tetlucha kozí pysk, která má lysou lodyhou bez červených skvrn, asymetrické obalíčky nemají blanité okraje, listy jsou zpeřené jen řídce, dvounažky jsou široce vejčité a žebra na semenech výrazně kýlnatá. +more Bolehlav plamatý i tetlucha kozí pysk jsou rostliny obsahující toxické alkaloidy.
Rozmnožování
Semena se vysévají na upravený záhon již v říjnu a listopadu. Pro přerušení dormance semen musí tato strávit ve vlhku a teplotě pod +5 °C alespoň dva měsíce. +more Přesto na jaře neklíčí stejnoměrně a mnohé vůbec ne. Semenáče se vyjednotí a udržují bez plevele než vyspějí listové růžice. V červnu začnou listy žloutnout, což je známka dospělosti kořenů, jejich sklizeň obvykle začíná v červenci.
Pro získání nových semen se nejmohutnější kořeny (hlízy), před příchodem zimy, vysadí ve sponu 25 cm. O příštím jaru z kořenů vyrostou lodyhy a nasadí květy, vynos semen bývá veliký.
Význam
V minulosti byla krabilice hlíznatá pěstována jako zelenina, hlavně její hlízovitě ztluštělé kořeny. Upravovaly se vařením nebo pečením, po déletrvajícím zmrznutí zesládly (škrob se proměnil na cukry) a jedly se i syrové. +more Mladé listy se upravovaly jako špenát. Rostliny uniklé na obdělávané pole představovaly problém, protože v krátké době byly drobné hlízky roznesené po celém lánu. Nyní se tato středověká „pochoutka“ v Evropě již nepěstuje a původní význam rostliny tak upadl v zapomenutí.