Cesko.wiki Kořen
Author
Albert FloresPrimární a sekundární kořeny Kořen (radix) je nečlánkovaný rostlinný vegetativní orgán, který nenese listy ani šupiny. Zpravidla je podzemní a heterotrofní, tzn. neprovozující fotosyntézu. Kořenem čerpá rostlina z půdy vodu s rozpuštěnými minerálními živinami a upevňuje se v půdě. Druhotně se kořen uplatňuje i jako zásobní orgán, orgán vegetativního rozmnožování a při symbióze s jinými rostlinami.
Kořen se vyskytuje u většiny vyšších rostlin a spolehlivé doklady o něm existují již ze siluru. Funkčně obdobnými orgány jsou například rhizoidy u mechů a hub či rhiziny u lišejníků.
Stavba
+more5'>Řez kořenovou špičkou Staré kořeny jsou tenké a vyznačují se tzv. primární stavbou, která na příčném řezu obsahuje rhizodermis, primární kůru (exodermis, mezodermis, endodermis) a zcela uprostřed je střední válec s pericyklem a radiálními cévními svazky. Později však kořeny nahosemenných či například dvouděložných dřevnatých rostlin potřebují tloustnout, načež takový kořen označujeme jako sekundární. Sekundární kořen má jiný typ cévního svazku (viz stélé), vzniká v něm sekundární dřevo a sekundární lýko, krycím pletivem se stává druhotná kůra neschopná přijímat živiny a, co je nejdůležitější, mezi dřevem a lýkem vzniká dělivé pletivo kambium, jehož činností přirůstá dřevo a lýko.
Růst a vývin
Růst kořene je většinou pozitivně geotropický, neboť roste směrem dolů díky vnímání gravitace. Jen vzácně se objevuje negativní geotropismus (kořeny mangrove). +more Typický pozitivně geotropický růst způsobují škrobová zrna v kořenových buňkách, tzv. statolity. Tato zrna se sedimentují vlivem gravitace na nejnižším místě buňky a navozují zde řízené vylučování hormonu auxinu.
Kořen dorůstá tzv. vzrostným vrcholem, krytým čepičkou (kalyptra). +more Hned za nimi se u většiny rostlin nacházejí vlastní orgány, sloužící k sání vody a získávání živin. Jedná se o tzv. kořenové vlásky. Jejich životnost je poměrně krátká a jsou nahrazovány novými, nacházejícími se dále vpředu a to v důsledku pokračujícího růstu kořenů.
Kořen má proto obvykle na svém konci viditelné tři zóny. První je složena z dělivých pletiv a neustále se dělí. +more Druhá vzniká z té první a nachází se poněkud výše na kořeni - na ní dochází k prodlužování buněk. Konečně třetí zóna je diferenciační, dochází v ní zejména ke vzniku kořenového vlášení.
Funkce
Kořen má zejména tyto funkce: * Přijímá vodu a minerály a slouží jako zásobárna živin * Rostlinu zásobuje (přivádí rozpuštěné minerální látky a vodu do rostliny) * Upevňuje rostlinu v půdě * Někdy může sloužit i k vegetativnímu rozmnožování (dělení trsů)
Metamorfózy
cykasu Circinalis jsou velmi křehké; vyrůstají na povrch kolem rostliny Kořeny mohou v průběhu fylogenetického vývoje měnit svou funkci; tomu poté odpovídá jejich vnitřní stavba a změněný tvar. +more * kořenová hlíza - ztlustlý kořen, který převzal funkci zásobní, např. povijnice batátová (Ipomoea batatas) a jiné batáty, orsej (např. Ficaria bulbifera), jiřiny apod. * bulva - vznikne tehdy, pokud se na tvorbě hlízy účastní i část stonku (hypokotyl); zásobní orgán typický pro řepu, mrkev, ředkvičku apod. * příčepivé kořeny - slouží rostlinám k přichycování k podkladu; zarůstají do nerovností v povrchu (např. břečťan popínavý - Hedera helix) * stahovací (kontraktilní) kořeny - časté u dvouděložných i jednoděložných rostlin; báze prýtu je kontrakcí kořene stažena k povrchu nebo pod povrch půdy, a tím nastanou optimální podmínky ke vzniku adventivních kořenů (vojtěška, řepa, cibule jednoděložných rostlin, např. tulipán aj. ) * chůdovité kořeny - slouží k podpoře rostlin na zbahněných nebo sypkých půdách, např. v bahenních pralesích; vyskytují také u palem (čeleď arekovité, Arecaceae) rodu Socratea (Socratea exorrhiza aj. ) a Iriartea (Iriartea deltoidea) v nížinách a podhorských polohách na svazích And přibližně do 1400 m n. m. nebo u palmy Cyphophoenix fulcita rostoucí na skalnatém terénu v Nové Kaledonii * vzdušné kořeny - slouží především epifytům k sání vodních par, někdy mají také asimilační funkci (např. některé pokojové rostliny pocházející z tropů, jako je Monstera, Philodendron, Vanilla - vanilka apod. ); vypadají jako provazce * dýchací kořeny - ční z půdy nebo bahna a čerpají kyslík; vyskytují se u bažinatých rostlin (např. tisovec dvouřadý - Taxodium distichum) a u obojživelné keřové a stromové vegetace mangrove * asimilační kořeny - kořeny přejímají funkci listů (např. u některých epifytických orchidejí); u haluchy vodní a kotvice plovoucí zezelenávají kořeny plovoucí na hladiněVzdušné kořeny hybridu orchideje Phalaenopsis. .
U parazitů se vyskytují tzv. haustoria, která z těla hostitele čerpají vodu s minerálními látkami i asimiláty vedené lýkem (např. +more kokotice). Naproti tomu poloparazité vytvářejí tzv. pohružovací kořeny, které jsou přiloženy ve stonku hostitele k elementům dřeva, z nichž čerpají pouze vodu s minerálními látkami (např. jmelí a ochmet).
Typy kořene
Kořen * kořen hlavní (primární), ** z něho vyrůstají kořeny postranní (sekundární), které se mohou dále větvit ** a kořeny přídatné (adventivní), vyrůstající kdekoliv na rostlině (u stromů z kmene, větví atd. +more).
* kořen kůlový - kolmo dolů rostoucí kořen trvale předčí kořeny postranní co do síly (např. borovice) * kořeny srdčité - jestliže některé silné, šikmo dolů rostoucí kořeny, přebírají vedlejší úlohu ve vývoji zaostávajícího kořene hlavního (např. +more buk lesní) * kořeny ploché - rozvíjejí se a talířovitě rozprostírají ve vrchních vrstvách půdy (např. smrk).
Hlízky symbiotických bakterií
Na kořenech některých rostlin (motýlokvěté, olše, cykasy, rakytník řešetlákový, voskovník obecný, aj. ) najdeme hlízovité a korálovité výrůstky, pravidelně vytvářené bakteriemi. +more Tzv. kořenové hlízky, které slouží příjmu dusíku ze vzduchu, pak při rozpadu obohacují půdu vázaným dusíkem. U stromů jsou téměř všechny kořeny opředeny houbovou pletí, která přispívá k jejich výživě (podhoubí neboli mykorrhiza).
Korálovité kořeny
Křehké korálovité kořeny u cykasů jsou stálým útvarem vytvářeným v symbióze se sinicemi rodu Nostoc nebo Trichormus. Tyto kořeny poté v místech s chudou půdou, kde cykasy obvykle rostou, dodávají rostlinám dusík. +more Současně produkují neurotoxin BMAA, který se usazuje především uvnitř semen.
Odkazy
Reference
Literatura
Reisenauer R. et al. +more: CO JE CO. (1) Příručka pro každý den. Pressfoto - vydavatelství ČTK, Praha, 1982 * Encyklopedie CoJeCo: [url=http://www. cojeco. cz/index. php. detail=1&id_desc=48095&s_lang=2]kořen[/url] * Prof. Dr. Gottfried Amann: Stromy a keře lesa, nakladatelství J. Steinbrener Vimperk, 1997.
Související články
Externí odkazy
[url=https://images. wur. +morenl/digital/collection/coll13/search/searchterm/wurzelatlas%20mitteleuropaischer%20waldbaume%20und%20straucher/field/subcol/mode/exact/conn/and/page/1]Wurzelatlas mitteleuropäischer Waldbäume und Sträucher[/url] * * *.