Cesko.wiki Krantór
Author
Albert FloresKrantór (řecky Κράντωρ, 4. století př. n. l. Soloi, Kilíkie - 276 nebo 275 př. n. l.), někdy označovaný dle svého rodiště jako Krantór ze Soloi, byl řecký filosof, přední člen platónské Akademie. Jako první začal komentovat Platónovy dialogy a jeho spis O zármutku se stal vzorem pro pozdější autory útěšných pojednání.
Život
Krantór pocházel z řeckého přístavního města Soloi, které se rozkládalo v Kilíkii, starověkém pobřežním regionu na jihu poloostrova Malá Asie (nyní součást Turecka). Diogenés Laertios uvádí, že byl předmětem obdivu již ve své rodné obci, ale přestěhoval se do Athén a stal se posluchačem filozofa Xenokrata. +more Poněvadž tento filozof zemřel v roce 314 př. n. l. , datum Krantórova narození lze položit zhruba do poloviny 4. století př. n. l. .
Po Xenokratově smrti se stal scholarchem (ředitelem) platónské Akademie Polemón. Krantór měl možnost založit vlastní školu, ale namísto toho se rozhodl zůstat členem Akademie. +more Stal se oblíbeným a ctěným Polemónovým žákem, scholarchem se však nestal, poněvadž Polemón ho o několik let přežil.
Krantór miloval poezii, ze všech básníků měl nejraději Homéra a Eurípida. Sám též složil básně a uložil je zapečetěné v Athénině chrámu ve své rodné obci.
Jeho důvěrným přítelem byl Arkesiláos z Pitany, kterého přivedl do Akademie a s nímž i společně žil. Krantór zemřel v roce +more_n. _l. '>276 nebo 275 př. n. l. na vodnatelnost. Své jmění zanechal Arkesilaovi. Tento filozof později převzal řízení školy a značně ovlivnil její učení.
Učení a dílo
V době, kdy Akadémii vedl Polemón, se těžiště zájmu jejích členů přesouvalo od matematiky, metafyziky a dialektiky k etice. Polemón údajně prohlásil, že člověk by se měl cvičit v praktických věcech, a nikoli jen v dialektických úlohách. +more Učil, že nejvyšším dobrem je život v souladu s přírodou, že je tedy třeba řídit se základními přirozenými sklony, k nimž se přibere ctnost. Také Krantór, Polemónův žák, zřejmě věnoval značnou pozornost etickým otázkám. Dobra uspořádal v tomto pořadí: první místo náleží ctnosti, druhé zdraví, třetí slasti a čtvrté bohatství.
Pro přítele, kterého postihla rodinná tragédie, sepsal pojednání O zármutku (řecky Περὶ Πένθους, Perì pénthous). Tomuto spisu se dostalo vysokého ocenění v Ciceronových Akademikách (II,135). +more Napodobovali ho mnozí pozdější autoři útěšných pojednání a i Ciceronovi posloužil jako vzor pro jeho díla Consolatio (Útěcha) a Tusculanae disputationes (Tuskulské hovory).
Pro Krantóra byl život trestem a smrt uvolněním duše. Bolest prohlašoval za bohy uloženou nutnost, za něco, co neodmyslitelně patří k životu. +more Lidská přirozenost přináší i bolest a snaha nepociťovat ji, úsilí o necitelnost „se draze platí nelidskostí v duši a otupělostí v těle. " City a vášně (i negativní: strach, hněv, smutek) jsou přirozenou součástí lidské existence, proto je nesmíme potlačovat, spíš se musíme snažit ovládat je rozumem. Krantór vystupoval proti strohosti stoiků a kyniků při etickém posuzování citů a proti jejich snaze umrtvovat vášně. Nežádal vymýcení vášní, nýbrž jen jejich zmírňování. Na rozdíl od stoického ideálu apatie hlásal metriopatii (umírněnost vášní).
Byl v Akademii první, kdo začal komentovat Platónovy dialogy. U pozdějších autorů, zejména u Prokla, se zachovaly fragmenty jeho výkladu k Platónovu kosmologickému dialogu Tímaios. +more Krantór v němž projevil své názory na složení duše a pojednal i o poměru stvoření světa ke vzniku času; vypravování o Atlantidě pokládal za pravdivou historii.
Krantórovo dílo bylo dobře známé nejen v Řecku, ale i ve starověkém Římě. Cicero napsal, že „patřil k nejvýznamnějším členům Akadémie", básník Horatius ho řadil spolu s Chrýsippem mezi filozofy, kteří učí „co jest ohavné a co krásné, co k prospěchu je a co není".
Dochované fragmenty
Žádný z jeho spisů se nedochoval, ač měly údajně rozsah 30 000 řádků. Zachovaly se pouze úryvky v dílech pozdějších autorů. +more Soubor dochovaných zlomků z Krantórových spisů je dostupný v publikaci:.