Kresťanskodemokratické hnutie

Kresťanskodemokratické hnutie (zkratka KDH, Křesťanskodemokratické hnutí) je středopravicové konzervativní politické hnutí na Slovensku. Vzniklo 17. února 1990 ustanovujícím sněmem v Nitře (registrace Ministerstvem vnitra SR od 23. února 1990), čímž se stalo jedním z nejstarších subjektů na politické scéně Slovenska po roce 1989. Při zakládání a profilaci KDH sehráli významnou úlohu hlavně lidé z katolického disentu, ale i lidé blízcí VPN. Současným předsedou hnutí je Milan Majerský.

V letech 1990-1992, 1994, 2002-2006 a 2010-2012 bylo hnutí součástí vládních koalic, naposledy ve vládě Ivety Radičové. V letech 2012-2016 bylo v opozici, v letech 2016-2023 hnutí nebylo součástí Národní rady SR, kam se vrátilo po parlamentních volbách v roce 2023.

Historie

Založení hnutí

Hnutí vzniklo 17. února 1990 na ustavujícím sněmu v Nitře, u Ministerstva vnitra SR byla zaregistrována 23. +more února. Stalo se tak jedním z nejstarších subjektů na politické scéně Slovenska po roce 1989. Při zakládání a profilaci KDH sehráli významnou roli zejména lidé z katolického disentu, ale i lidé blízcí VPN. Prvním předsedou hnutí byl zvolen Ján Čarnogurský.

Jeho vznik podnítila výzva ze 30. listopadu 1989 na zakládání Křesťanskodemokratických klubů (KDK) na Slovensku. +more Kluby vznikaly zpočátku společně, na smíšených územích jako "dvojjazyčné" (slovenské a maďarské), ale i pouze maďarské. V březnu 1990 došlo k definitivnímu oddělení maďarských křesťanských demokratů od KDH a jejich zástupci se rozhodli na svém zasedání v Bratislavě 17. března vytvořit samostatné Maďarské kresťanskodemokratické hnutie (později sloučeno do Strany maďarskej komunity, ta sloučena do dnešní Maďarskej aliancie).

Hnutí si v první polovině roku 1990 vytvořilo zájmové organizace a svazy, vznikly Křesťanskodemokratická mládež Slovenska (slovensky Kresťanskodemokratická mládež Slovenska, KDMS), Svaz křesťanských lékařů a zdravotníků (Zväz kresťanských lekárov a zdravotníkov, ZKLaZ), jehož předsedou se stal Alois Rakous, Sdružení Křesťanskodemokratické zemědělců Slovenska (Združenie kresťanskodemokratických poľnohospodárov Slovenska, ZKDPS), Křesťanskodemokratický svaz pracovníků vědy a školství (Kresťanskodemokratický zväz pracovníkov vedy a školstva, KDZPVŠ), Křesťanskodemokratický svaz žen Slovenska (Kresťanskodemokratický zväz žien Slovenska) a Křesťanskodemokratické sdružení ekologů Slovenska (Kresťanskodemokratické združenie ekológov Slovenska).

Volby 1990 a následná vláda

V prvních svobodných volbách na Slovensku v roce 1990 získalo hnutí 19,2 % a umístilo se tak na druhém místě za VPN. V obou federálních volbách skončilo hnutí rovněž na druhém místě: Sněmovna lidu 18,9 %, Sněmovna národů 16,66 %. +more Výsledky byly však zklamáním, jelikož KDH v průzkumech veřejného mínění dlouhodobě vedlo. Následně se KDH stalo součástí vládní koalice pod vedením Vladimíra Mečiara (1990-1991). V komunálních volbách v listopadu 1990 získalo KDH nejvíce poslanců ze všech kandidujících stran, tedy 10 564 (27,4 %) a 541 starostů a primátorů (19,8 %).

Na začátku roku 1991 mělo KDH přibližně 50 tisíc členů. Po rozdělení VPN a pádu Mečiarovy vlády se v dubnu 1991 stal novým předsedou vlády Ján Čarnogurský (viz vláda Jána Čarnogurského). +more Na sněmu KDH v listopadu 1991 byl Ján Čarnogurský za předsedou hnutí zvolen opětovně, jeho protikandidátem byl Jan Klepáč. Skupina kolem Klepáče navrhovala konfederativní uspořádání ČSFR a případné referendum o samostatném Slovensku. Pro neshody uvnitř KDH se tato skupina následně rozhodla založit v březnu 1992 vlastní Slovenské křesťansko-demokratické hnutí (SKDH).

Volby 1992

Do voleb v roce 1992 šlo KDH s volebním heslem "Stabilita dnes - prosperita zítra". Ve volbách do SNR získalo pouze 8,89 % a stalo se opoziční stranou. +more Vládu utvořil Vladimír Mečiar z HZDS, které získalo 37,26% (druhá skončila SDĽ se ziskem 14,70 %). Na sněmu v září 1992 změnilo hnutí svou strukturu na politickou stranu. Za předsedu byl opět zvolen Ján Čarnogurský, do funkcí místopředsedů byli zvoleni František Mikloško (pro tisk a vnější působení), Ivan Šimko (pro vnitřní politiku), Emil Komárik (pro zahraniční politiku) a Anton Anderko (pro regionální politiku).

V lednu 1993 navrhlo KDH na prezidenta Antonína Neuwirtha, jejich kandidát však neuspěl. Během celého roku působila strana v opozici. +more Po pádu druhé Mečiarovy vlády v roce 1994 se KDH na krátký čas stalo součástí vlády Jozefa Moravčíka, v níž mělo KDH 5 křesel: Ivan Šimko (místopředseda vlády pro legislativu), Mikuláš Dzurinda (doprava, spoje a veřejné prace), Ladislav Pittner (vnitro), Július Brocka (práce, sociální věci a rodina) a Lubomír Roman (kultura).

Volby 1994

Ve volbách do NR SR v roce 1994 kandidovali na kandidátce KDH i bývalí členové VPN a ODÚ. KDH získalo 10,08% a skončilo na čtvrtém místě (za HZDS-RSS, levicovou koalicí Společná volba a Maďarskou koalicí). +more KDH se opět stalo součástí opozice. V komunálních volbách získala KDH 6 920 poslanců a 415 starostů. Na sněmu v prosinci 1994 byl opět zvolen Ján Čarnogurský za předsedu strany. Za místopředsedy byli zvoleni František Mikloško, Ivan Šimko, Mikuláš Dzurinda a Ján Figeľ.

Modrá koalice a založení SDK

Ve volebním období 1994-1998 působilo KDH jako nejsilnější opoziční strana. KDH v tomto období důrazně vystupovalo proti autoritativním praktikám Mečiarovy vlády, spoluorganizovala např. +more mítinky na náměstí SNP v Bratislavě, kterých se zúčastnily desetitisíce lidí. V roce 1996 vznikla tzv. "Modrá koalice" (KDH-DÚ-DS). Ta zorganizovala mj. petici za přímou volbu prezidenta (více než 550 tisíc podpisů) a Petici za spravedlivé volby (470 tisíc podpisů). Modrá koalice byla v roce 1997 po přičlenění SDSS a SZS přejmenována na "Duhovou koalici". Před volbami v roce 1998 byla koalice přetvořena na politickou stranu a změnila svůj název na Slovenská demokratická koalícia. Jejím mluvčím a předsedou se stal Mikuláš Dzurinda.

Parlamentní volby v září 1998 sice vyhrálo HZDS se ziskem 27 % hlasů, na vytvoření vlády to však nestačilo. Vládní koalici tak vytvořila Slovenská demokratická koalice (členové KDH byli na její kandidátce), která skončila druhá se ziskem 26,33 % hlasů. +more Součástí koaliční vlády byly kromě SDK i SDĽ, SMK a SOP. Předsedou vlády se stal Mikuláš Dzurinda, předseda KDH Ján Čarnogurský se stal ministrem spravedlnosti.

2000-2010 (spor uvnitř strany, následná vláda a opozice)

Po sporu uvnitř SDK se část poslanců KDH v čele s Mikulášem Dzurindou oddělila a v roce 2000 založila novou stranu s názvem Slovenská demokratická a kresťanská únia (SDKÚ). Strana si v roce 2000 zvolila po deseti letech nového předsedu Pavla Hrušovského, Ján Čarnogurský již nekandidoval. +more Volební zisky strany se od této doby pohybovaly v rozmezí cca 8-10%.

V parlamentních volbách v roce 2002 se strana umístila až na pátém místě se ziskem 8,25 % hlasů. První bylo tradičně HZDS pod vedením Vladimíra Mečiara, druhá SDKÚ, třetí SMER Roberta Fica a čtvrtá SMK-MKP. +more Po pověření bývalého člena KDH Mikuláše Dzurindy, nyní předsedy SDKÚ, sestavením vlády, bylo KDH přizváno do jeho druhé koaliční vlády. V únoru 2006 KDH koaliční vládu opustilo. Stalo se tak v důsledku sporu o smlouvu s Vatikánem. Ministři KDH podali demise, 8. února jmenoval prezident republiky nové tři ministry a předseda vlády zároveň souhlasil s konáním předčasných voleb v červnu téhož roku.

V předčasných parlamentních volbách v červnu 2006 skončilo KDH na šestém místě se ziskem 8,31 % hlasů. V následujícím volebním období (2006-2010) působila strana pouze v opozici, jelikož vládu sestavil Robert Fico ze strany SMER.

Na sněmu v září 2009 bylo zvoleno nové vedení, novým předsedou se stal bývalý europoslanec Ján Figeľ, který tak po devíti letech vystřídal Pavla Hrušovského.

Volby 2010

V parlamentních volbách v červnu 2010 skončilo hnutí na čtvrtém místě se ziskem 8,52 % hlasů. V nadcházejícím volebním období bylo součástí koaličního kabinetu pod vedením Ivety Radičové z SDKÚ-DS. +more Předseda hnutí Ján Figeľ byl do vlády jmenován do funkce jejího místopředsedy a ministra dopravy. Celkem získala strana ve vládě 3 posty (kromě Figeľa ještě Daniel Lipšic vnitro a Ivan Uhliarik zdravotnictví). Vládě nebyla 11. října 2011 vyslovena důvěra, na březen 2012 byly proto vyhlášeny předčasné parlamentní volby.

Opozice a mimo parlament

Ve volbách v březnu 2012 získalo hnutí 8,82 % a bylo tak jediným z vládních politických subjektů, který si v parlamentu od minulého období polepšil, a to o jeden mandát. Od dubna 2012 bylo hnutí v opozici.

V parlamentních volbách 2016 hnutí překvapivě získalo pouhých 4,9 % a poprvé v celé své historii se nedostalo do Národní rady SR.

V roce 2022 se hnutí sloučilo se Slovenskou konzervativní stranou (dříve #SIEŤ).

Volby 2023

V parlamentních volbách v roce 2023 hnutí získalo 6,82 % hlasů.

V prezidentských volbách v roce 2024 hnutí podporovalo diplomata a bývalého ministra zahraničních věcí Ivana Korčoka.

Volební výsledky

Národní rada Slovenské republiky

Evropský parlament

Volební preference

Volební preference strany v procentech podle [url=https://web. archive. +moreorg/web/20070311032137/http://www. statistics. sk/webdata/slov/infor/uvvm/uvvm1105a. htm]Statistického úřadu SR (slovensky)[/url]. (Pozn. : Od června 2006 do dubna 2007 se zkoumaly sympatie k politické straně. ).

Tučně vyznačené preference znamenají překročení hranice 5 % potřebné pro vstup do parlamentu.

Předsedové KDH

1990-2000 Ján Čarnogurský * 2000-2009 Pavol Hrušovský * 2009-2016 Ján Figeľ * 2016-2020 Alojz Hlina * od 2020 Milan Majerský

Odkazy

Reference

Související články

Politický systém Slovenska * Vláda Ivety Radičové

Externí odkazy

Kategorie:Politické strany na Slovensku Kategorie:Křesťanské strany Kategorie:Křesťanskodemokratické strany Kategorie:Politické strany založené roku 1990