Krása v přírodě

Technology

12 hours ago

Author

Krása v přírodě (orig. ) je článek Vladimira Solovjova z oblasti estetiky, uveřejněný roku 1889 v časopise Otázky filozofie a psychologie .

Obsah

Článek Krása v přírodě, který sepsal Solovjov před dílem Smysl lásky, začleňuje Solovjovův pohled na krásu lásky do širšího smyslu evolučního vývoje v přírody. Práce začíná citátem z románu Idiot F. +moreM. Dostojevského: „Krása spasí svět“. Tuto frázi použil Solovjov jako úvodní moto ke svému článku a měl tím na mysli Platónovo tvoření v kráse, které mělo spasit hmotný svět tím, že se smísí se světem ideálním. Na vznik Solovjovových názorů na krásu působila touha vidět jedno v druhém. Nějaká skutečnost sama o sobě je nehezká, ale stává se krásnou, když ji začne „prosvítat“ nějaká vyšší skutečnost. Solovjov toto tvrzeni ilustruje na příkladě diamantu. Jeho chemické složení je stejné jako v uhlí. Proto samotná hmota nemůže vysvětlit jeho krásu. Diamant je krásný pro odráženou hru paprsků světla, zcela spojených s hmotou, která nabízí zraku zářící broušené plošky dokonalé krásy. Krása nepatří jen samé hmotě, ani samému světlu, ale působí ji obojí ve svém vzájemném vztahu. Ve svém nesmíšeném a neodděleném spojení hmota i světlo si zachovávají svou přirozenost, odděleně však není vidět ani jedno ani druhé; vidíme jenom hmotu a vtělené světlo.

Solovjov zde uvažuje způsobem, který je důležité pochopit: světlo vzhledem ke hmotě je princip nadhmotný. Vztah mezi hmotou a světlem se dá vyjádřit jako vztah mezi hmotným a nehmotným principem. +more Protože tento vztah mezi hmotným a nehmotným patří do řádu spojení bez oddělení a bez smíšení, vyjadřuje krásu. Synonymem pro tento nehmotný princip v Solovjovově jazyku je „princip ideální“, tj. princip obsahující ideu. Takto můžeme postavit vedle sebe Solovjovovu definici krásy jako „vtělení ideje“: krása je proměna hmoty, do které se vtěluje jiný, nadhmotný princip. Krása je Dobro a Pravda, které se smyslově ztělesnily v materiálním bytí.