Kálnokyové z Kőröspataku

Kálnokyové z Kőröspataku (Kálnoky von Kőröspatak) jsou šlechtický rod původem ze Sedmihradska. Od roku 1697 jim náleží titul uherských hrabat. Z původně bohatě rozvětveného rodu existuje dodnes jen jedna linie, která se v 19. století usadila na Moravě, kde byly jejími sídly zámky v Letovicích a v Brodku u Prostějova. Z této linie pochází také nejvýznamnější osobnost rodu, dlouholetý rakousko-uherský ministr zahraničí hrabě Gustav Kálnoky (1832-1898).

Dějiny rodu

Sedmihradská větev

Rod se připomíná již v 11. století v oblasti kolem Brašova v Sedmihradsku (dnešní Rumunsko), v roce 1252 se uvádějí již se šlechtickým titulem. +more V Sedmihradsku později získali značně rozsáhlý majetek a vybudovali zde hlavní rodové sídlo ve Valea Crișului (maďarsky Sepsikőröspatak, odtud také pochází rodový přídomek z Kőröspataku). Později z rodu vynikl Samuel Kálnoky (1640-1706), který dosáhl hodnosti kancléře v Sedmihradsku, v roce 1697 byl povýšen na hraběte a poslední léta života strávil ve Vídni jako blízký poradce císaře Leopolda. Proslul též jako historik a na vlastní náklady vydal několik dodnes zásadních děl k dějinám Sedmihradska.

Ze Samuelova potomstva vynikl vnuk Antonín Kálnoky (1707-1783), který sloužil v armádě a vyznamenal se za sedmileté války, zasloužil se také o přestavbu rodového sídla v Sepsikőröspataku. Antonínův nejmladší syn Tomáš zemřel na následky zranění v Bitvě u Štěrbohol v roce 1757, starší syn Ludvík Štěpán Kálnoky (1743-1793) stál u zrodu dvou rodových linií, moravské a sedmihradské. +more Posledním představitelem sedmihradské větve byl hrabě Felix Kálnoky (1824-1889), potomstvo moravské větve žije dodnes.

Kálnokyové na Moravě v 19. a 20. století

V potomstvu Ludvíka Štěpána se jedna linie Kálnokyů během 19. století usadila na Moravě, členové rodu se aktivně zapojili do veřejného dění v Letovicích a v Brodku u Prostějova. +more Ludvík Štěpán Kálnoky se v roce 1764 ve Vídni oženil s hraběnkou Marií Eleonorou von Blümegen (1744-1821), jejíž rodina tehdy patřila k elitě politického a společenského života na Moravě. Blümegenovský majetek v Letovicích připadl Kálnokyům oficiálně až v roce 1820, již předtím zde ale členové rodu pobývali a lázně Andělka u Letovic nesou jméno hraběnky Marie Anny Engelové z Wagrainu (1770-1832), manželky Jindřicha Antonína Kálnokyho (1765-1822).

V následující generaci rozšířil rodový majetek na Moravě Gustav Josef Kálnoky (1799-1884), který sňatkem s hraběnkou Isabelou Schrattenbachovou (1809-1875) získal panství Brodek u Prostějova. Z jejich manželství se narodilo čtrnáct dětí, dědicem Letovic se stal syn Alexandr Kálnoky (1830-1905), generálmajor a c. +more k. komoří, který se v roce 1885 stal i čestným občanem Letovic. Zemřel svobodný a majetek po něm zdědil nejmladší bratr Hugo Kálnoky (1844-1928), c. k. tajný rada, generálmajor, doživotní člen rakouské panské sněmovny. Ten po odchodu z aktivní vojenské služby střídal pobyt ve Vídni a v Letovicích, po roce 1918 se nakonec trvale usídlil na zámku v Letovicích. Hugův syn Gustav Kálnoky (1892-1979) podepsal v září 1939 společně se svými švagry Karlem a Jindřichem Belcrediovými Národnostní prohlášení české a moravské šlechty.

Další z bratrů Béla Kálnoky z Kőröspataku (1839-1880) převzal panství Brodek u Prostějova a jako poslanec Moravského zemského sněmu patřil k významným osobnostem veřejného života na Moravě.

Z potomstva Gustava Josefa vynikl třetí syn Gustav Zikmund Kálnoky (1832-1898), který po krátké službě v armádě vstoupil do diplomatických služeb, byl vyslancem v Dánsku, velvyslancem v Rusku a nakonec v letech 1881-1895 nejdéle sloužícím rakousko-uherským ministrem zahraničních věcí. Brodek přešel ve 20. +more století sňatkem na rod Belcrediů, posledním majitelem velkostatku Letovice byl Alexandr Kálnoky (1888-1965), kterému byl majetek po roce 1945 zkonfiskován. Jeho syn Alexandr Kálnoky (1924-2017) požádal v roce 1992 o vrácení zámku v Letovicích. Proces se protáhl na několik let, nakonec Krajský soud v Brně uznal, že Kálnokyové měli československé občanství a neprovinili se proti republice, v roce 2001 jim proto byl zámek v Letovicích vydán. Náročné rekonstrukce zdevastovaného zámku se nakonec Kálnoky vzdal a v roce 2004 Letovice prodal. Potomstvo Alexandra Kálnokyho žije v Austrálii, zatímco jeho mladší bratr Alois Kálnoky (1931-2022) žil s rodinou v Číčově na Slovensku. Zdejší zámek získali Kálnokyové v roce 1905 dědictvím po Valdštejnech, po roce 1989 jim byl vrácen v restitučním řízení.

Reference

Literatura

Ottův slovník naučný, díl XIII. , 1898 (reprint 1998), * JANOUŠEK, Emanuel: Paměti města Letovic, 1937 (reprint 1995), * KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. +more díl, * MALÍŘ, Jiří a kol. : Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918, Brno 2012, * STEINER, Petr: Hrabě Hugo Kálnoky de Köröspatak (1844-1928). Život a osudy šlechtice na konci 19. století. Časopis Matice moravské Roč. 141, č. 1 (2022), s. 77-105. * STEINER, Petr: Sedmihradská hrabata na Moravě. Tajemství české minulosti č. 97. 2023, s. 51-55. * STEINER, Petr: Šlechtic ve službách monarchie. Hrabě Gustav Kálnoky de Köröspatak (1832-1898). Časopis Matice moravské Roč. 142, č. 1 (2023), s. 65-102. * STEINER, Petr. Voják, velkostatkář a poslanec moravského zemského sněmu - hrabě Béla Kálnoky de Köröspatak (1839-1880). Vlastivědný věstník moravský. 2023, roč. 75, čís. 3-4, s. 181-204. ISSN 0323-2581.

Externí odkazy

Kategorie:Moravské šlechtické rody Kategorie:Uherské šlechtické rody