Cesko.wiki Křemenáč borový
Author
Albert FloresKřemenáč borový (Leccinum scabrum) je druh hřibovité houby, která se vyskytuje v lesích především v Evropě a Severní Americe. Je jednou z nejrozšířenějších hub na světě a patří k oblíbeným druhům mezi houbaři. Křemenáč borový má výraznou vůni po bramborách a chuť je mírně ořechová. Jeho plodnice mají hnědě zbarvený klobouk a bílé až světle hnědé trubky a póry. Výskyt houby je vázán na borové lesy, kde žijí v symbióze s borovicemi a dalšími jehličnatými stromy. Křemenáč borový je jedlý, avšak některé jedince mohou způsobovat při nadměrném konzumování zažívací obtíže. Je vhodné ho sbírat v mladém stadiu vývoje, kdy jsou plodnice ještě pevné a pevně přiléhají ke klobouku. Při vaření nebo smažení získává houba výraznější chuť a vůni. Kromě svého využití v kuchyni má křemenáč borový i některé léčivé účinky. Obsahuje například látky, které podporují imunitní systém a mají protizánětlivé účinky. Může se také používat v přírodní medicíně pro léčbu různých problémů, jako jsou například trávicí obtíže, nachlazení nebo revmatické projevy. Křemenáč borový je fascinující houba, která je oblíbeným objektem zájmu mykologů i houbařů. V literatuře se o ní dočteme mnoho zajímavých informací a rad, jak ji poznat a sbírat správně.
Křemenáč borový (Leccinum vulpinum Walting) je jedlá a chutná houba z čeledi hřibovitých, vhodná ke konzumaci ve všech úpravách.
Synonyma
Leccinum aurantiacum var. vulpinum (Watling) Pilát, 1966 * Krombholziella vulpina (Watling) Šutara, 1982 * Boletus vulpinus (Watling) Hlaváček, 1990 * Polyporus vulpinus (Link) Fr. +more, 1821 * Xanthochrous vulpinus (Link) Bourdot&Galzin, 1925.
* kozák borový * hřib lískohnědý Šupiny na třeni jsou v mládí bělavé +morejpg|náhled|250_px'>Mladá plodnice.
Vzhled
Makroskopický
Klobouk má v průměru 5-12 cm, v mládí polokulovitý, později polštářovitý, rezavočervený, matný, sametový, někdy až vláknitě šupinatý, občas až jakoby roupukaný na políčka. Pokožka klobouku je suchá, za deštivého počasí slabě slizká ale rychle osychá.
Rourky jsou 18-25 mm dlouhé, při třeni vykrojené, nejprve smetanové, pak šedookrové s jemným nafialovělým nádechem. Póry jsou drobné.
Třeň je 70-150 mm a 15-45 mm široký, v mládí břichatý, později válcovitý nebo kyjovitý, bělavý, pokrytý šupinkami, které jsou v mládí bělavé, potom hnědé a červenohnědé a stářím dostávají tmavě šedou až černavou barvu.
Dužnina je bílá, nejprve celá tuhá, později v klobouku měkká, ve třeni vláknitá. Na řezu se dužnina zbarvuje v klobouku růžově, ve třeni tmavorůžově, pak šedofialově, později šedomodře +morejpg|náhled|vlevo|250_px'>Třeň je v dospělosti válcovitý nebo kyjovitý.
Mikroskopický
Výtrusný prach je hnědý, se slabě olivovým odstínem.
Výskyt
Roste v červenci až říjnu v jehličnatých lesích. Tvoří mykorhizu s borovicí lesní nebo s některými jinými druhy severoamerických borovic. +more Vyskytuje se poměrně zřídka, nalezneme ho však v celém mírném pásu severní polokoule.
Nejčastější záměny
Křemenáč borový je podobný všem ostatním druhům křemenáčů, tzn. křemenáči osikovému, křemenáči březovému, křemenáči dubovému nebo křemenáči smrkovému.
Odkazy
Literatura
Erhart, J. ; Erhartová, M. +more; Příhoda, A. Houby ve fotografii. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1977. - Str. 172. * Dermek, A. Atlas našich húb. Bratislava : Obzor, 1979. - Str. 360. * * Andreas Gminder, Tanja Böhningová: "Houby", str. 37. Euromedia Group, k. s, Praha, 2009. * Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 24. Nakladatelství Finidr, Český Těšín.
Externí odkazy
[url=http://www.nahuby.sk/atlas-hub/Leccinum-vulpinum/Kozak-sosnovy/Kremenac-borovy/ID213]Křemenáč borový na Nahuby.sk[/url]
Kategorie:Hřibovité Kategorie:Jedlé houby Kategorie:Houby ČR s neznámým rozšířením