Lada (bohyně)

Lada od M. Prěsňakova, 1998

Lada či Lado je slovanské božstvo, jehož existence se odvozuje především z folklóru a raně novověkých kronik. Lada je v obecném povědomí chápána jako bohyně lásky, jara, manželství, setby a orby. +more Část odborníků se k tomuto výkladu kloní, ostatní se však k němu staví skepticky či jej zcela zamítají. Jméno Lady lze odvozovat od slova lad, soulad. Ve falšovaných glosách ve staročeském slovníku Mater verborum je Lada přirovnávána k Venuši.

Prameny

O bohyni, která by mohla být Ladou se zmiňuje nepříliš známá legenda Život sv. Jiří Agioritského z +more_století'>11. století, jejíž originál se zachoval v gruzínštině. Text vypráví o bohyni ctěné Slovany ve vesnici Livadija na poloostrově Chalkidiké, jejíž mramorová socha byla uctívána slovy:.

Idol nakonec světec zničil železnou holí. Spojitost se sluncem a deštěm naznačuje, že se mohlo jednat o jarní bohyni jako je Lada.

V polských církevních zákazech z let 1420 až 1423 se poprvé objevuje jméno Lady a v druhé polovině 15. +more století zmiňuje Jan Długosz božstvo Lado:.

Matěj z Miechova na počátku 16. +more století přirovnává Ladu k řecké Lédě, matce blíženců Kastora a Polydeuka.

„Marta nazývali Ledou, vládcem válek a dárcem vítězství.“

Více informací pak uvádí na konci 16. století Matěj Stryjskowský:

Legenda o vybudování benediktýnského kláštera na Lysé Hoře z 16. století uvádí že na Lysé hoře do 12. +more století stáli tři idoly tří božstev: Lada, Boda a Leľa, kterým byly přinášeny prvního května oběti. Archeologové skutečně na hoře našli kultovní místo datované do 9. až 10. století.

Západoruský Hustýnský letopis ze 17. +more století uvádí ve svých dvou variantách božstvo jménem Lado jako čtvrtou modlu ve Vladimírově pantheonu.

Problémem polských a ruských kronik raného novověku je otázka jejich spolehlivosti. Pochybnosti vyvolává jak mlčení starších pramenů, tak přirovnávání slovanských božstev k antickým.

Lidová kultura

Výrazy Lada či Lado, případně Leľ, Lelja, Poleľ, se užívali ve slovanských lidových svatebních obřadech až do novověku jako označení milenky, milence nebo bytosti jež je měla spojit. Stejně je toto slovo užito i v Dalimilově kronice. +more Tyto jména se však také objevují v písních zpívaných při sezónních a agrárních rituálech, a některé se k Ladě obracejí jako k bohyni, například chorvatská píseň z 18. století zpívaná při letním slunovratu.

Litevci

Podle Matěje Stryjkowského je Lada ctěna Litevci, kteří jí obětují bílého kohouta a pějí píseň znějící „Lado, Lado, Lado. Didis musu Dewie“, tedy „Lado, veliké naše božstvo. +more“ Z tohoto textu nejspíše vycházel i polský romantický historik Teodor Narbutt , který uvádí tatáž slova jako opakující se refrén v jarních litevských písních.

Teorie

V polovině 19. století Dimitrij Šepping označil za slovanskou bohyni lásky a srovnal jí s řeckou Létóo. +more Kult Lady podle něj Slované převzali od Baltů, u nichž tuto bohyni ztotožnil s litevskou Laimou. Karel Jaromír Erben ji považoval za bohyni mladosti, krásy, lásky a plodnosti. Jan Máchal na konci 19. století pod vlivem pověstí zaznamenaných Josefem Grohmannem došel k závěru že Lada byla ctěna i na českém území.

Jevgenij Aničkov na začátku 20. století odmítl jako jeden z prvních Ladu jako fantazii mytologů 19. +more století, v návaznosti na Louise Légera, který zavrhl využití lidových písní při studiu slovanské mytologie. Aleksander Brückner slovo Lada a jeho obdoby považoval za pouhé refrény písní bez hlubšího významu a tento názor převzala většina badatelů v první polovině 20. století, například Stanislaw Urbanczyk a N. M. Galkovskij.

Rehabilitace Lady jako bohyně nastala s opětovným užití rozboru lidových písní a obřadů. Boris Rybakov ve svém Pohanství starých Slovanů z roku 1981 přišel s hypotézou že Lada má indoevropské kořeny a srovnal ji s řeckou Létó a Démetér. +more Přisoudil jí i dceru, analogickou Artemidě a Persefoně, jménem Lelja. Obě bohyně považoval za totožné s Rožanicemi a za významná božstva Slovanů před vznikem Vladimírova panteonu. Lada a Lelja podle Rybakova vládnou nad jarní přírodou a zemědělskými pracemi, plodností, láskou a manželstvím. A. Faminicyn došel analýzou písní v 80. letech 20. století k závěru že Lada byla bohyní manželství a veselí, důležitá především při svatebních obřadech.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Slovanští bohové