Cesko.wiki Lejsek šedý
Author
Albert FloresLejsek šedý (Luscinia svecica) je pták z čeledi pěnicovitých. Je známý pro svou pestrou a nápadnou šedě-zelenou barvu svrchního peří a oranžovo-červený zobák. Samečci mají kontrastní bílé bříško a samičky mají hnědou obarvení. Lejsek šedý se vyskytuje v evropských zemích a v severní Asii, kde obývá převážně bažiny a vlhká stanoviště. Je známý svým charakteristickým zpěvem, který slouží především ke komunikaci a páření. Jeho potravou jsou převážně hmyz a pavouci. Lejsky šedé jsou monogamní a hnízdí v hustých keřích nebo podrostu. Samice klade 4 až 6 vajec, ze kterých se po 14 až 15 dnech líhnou mláďata. Lejskům šedým hrozí především ztráta přirozeného prostředí a znečištění jejich stanovišť.
Lejsek šedý (Muscicapa striata) je malý druh pěvce z čeledi lejskovitých (Muscicapidae).
.jpg)
.jpg)
Popis
Délka těla: 13,5-14,5 cm * Rozpětí křídel: 23-25 cm * Hmotnost: 16 g. Je o něco menší než vrabec. +more Má štíhlé tělo, relativně velkou hlavu, dlouhá křídla a ocas. Svrchu je šedý s nádechem do hněda, spodinu těla má světleji šedavou. Čelo, hrdlo a prsa pokrývají tmavší čárky. Tmavé nohy jsou slabé a krátké, neslouží k pobíhání ani skákání, ale pouze k sezení. Zobák a oči jsou tmavé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně; mladí ptáci mají na svrchní straně těla světle hnědé skvrnění.
Hlas
Vábí svižným „pst“. Zpěv je tvořen řadou krátkých tichých drsných tónů a v základě z ní asi jako „sip-sip-síh-siti-síh-sih“.
Rozšíření
Vyskytuje se v celé Evropě, v severozápadní Africe a jihozápadní Asii po Mongolsko.
Evropská populace je odhadována na 14-22 milionů párů. V letech 1970-1990 byl zaznamenán viditelný pokles, v současné době je populace považována za stabilizovanou.
Je výlučně tažný, zimuje v tropické a jižní Africe.
Výskyt v Česku
Na území České republiky je lejsek šedý rozšířen celkem rovnoměrně, ale nikde nepatří mezi hojné druhy. Relativně četněji se vyskytuje v nížinách a pahorkatinách, ojediněle vystupuje i vysoko do hor, pravidelně k lidským sídlům. +more Nejvýše byl zaznamenán na Pančavské louce v Krkonoších (1340 m n. m. ), pravidelněji zde vystupuje přibližně do 750 m n. m. Zdá se, že preferuje parky a zeleň intravilánu (např. i expoziční část zoo v Brně). Pravidelně obsazuje různé typy rozptýlené zeleně (rybniční hráze, břehové porosty toků, nivy, rozptýlená zeleň v zemědělské krajině), starší světlé listnaté lesy (doubravy, bučiny), smíšené i jehličnaté lesy (bory), lužní lesy.
Na hnízdiště přilétá od konce dubna do počátku května, odlétá od konce srpna do září. Během mapování v letech 2001-2003 byla v ČR početnost odhadnuta na 40 000-80 000 párů.
Prostředí
Obývá aleje starých stromů a pásy stromů podél vodních toků. Žije v rozvolněných starých lesích, častěji listnatých než jehličnatých, parcích, v sadech a zahradách, na zarostlých hřbitovech. +more Chová se nenápadně. Vyjma hnízdní období žije samotářsky.
Potrava
Živí se zejména létajícím hmyzem, na který číhá z vyvýšené pozorovatelny (kůl, suchá větev v koruně stromu, telegrafní sloup, drát el. vedení atp. +more) a kterého se zmocňuje v letu. Vzápětí se vrací na stejné místo nebo poblíž (lze jej poznat podle typicky vzpřímeného držení těla). Za příznivého počasí touto taktikou uloví až dvě třetiny kořisti, v deštivých dnech pátrá po potravě zejména na stromech (sbírá ji z listů, větví i kůry), v bylinném patře, na zdech nebo na kompostech. V potravě jsou zastoupeni zejména dvoukřídlí a motýli, případně jiný dospělý hmyz včetně vážek, čmeláků, vos nebo mšic. V malé míře jsou zastoupeny také žížaly, larvy hmyzu a různé plody.
Hnízdění
Ve střední Evropě hnízdí 1× až 2× ročně od května do srpna. Je obvykle monogamní, u některých samců byla zaznamenána bigamie. +more Miskovité hnízdo z mechu a kořínků vystlané zvířecími chlupy, peřím nebo vlnou staví převážně samice. Umísťuje ho v polodutinách stromů, paždí větví nebo výklencích budov (obsazuje i polootevřené budky), obvykle ve výšce 1-15 m. V jedné snůšce je většinou 4-5 světlých, hnědě skvrnitých, 18,7 × 14,1 mm velkých vajec. Inkubace je 11-15denní, na vejcích sedí jen samice. Mláďata krmí oba rodiče. Mladí ptáci opouštějí hnízdo po 12-16 dnech; pohlavně dospívají v druhém kalendářním roce života.
Soubor:Muscicapa striata clutch 02.JPG|Vejce v hnízdě Soubor:Muscicapa_striata_7_day_old.JPG|Týden stará mláďata Soubor:LBT167(loz).jpg|Dospělý pták (vpravo) s mladým jedincem
České pojmenování
Dříve byli do jediného rodu Muscicapa řazeni kromě lejska šedého i lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) s bílou skvrnkou na čele a lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) s bílým čelem. Podle bílé skvrnky na hlavě, „lysinky“, získali název „lejsek“.
Odkazy
Reference
Literatura
BEZZEL, Einhard. Ptáci: klíč ke spolehlivému určování - 3 znaky. +more Čestlice: Rebo, 2005, s. 174. Průvodce přírodou. . * BURNIE, David et al. Ptáci: obrazová encyklopedie ptáků celého světa. V Praze: Knižní klub, 2008. 512 s. . * DIERSCHKE, Volker. Ptáci: nový průvodce přírodou. Překlad Jan Robovský. 2. vyd. Praha: Knižní klub, 2015. 255 s. Nový průvodce přírodou. . * FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph. D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace. * ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001-2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s. , volná příl. .
Video
[url=https://youtu.be/8vxd1MzFzPE]Jarmila Kačírková: Lejsek šedý (Muscicapa striata), hnízdění v polobudce v Přerově, červen 2019[/url]