Libérie

Technology

12 hours ago

Author

Mapa Libérie

Libérie, plným názvem Liberijská republika, je stát v Africe, který se nachází na západním pobřeží kontinentu, jehož břehy omývá Atlantský oceán. Jeho sousedy jsou Guinea, Pobřeží slonoviny a Sierra Leone. +more Libérie má teplé rovníkové klima s největším množstvím dešťových srážek v létě spolu se silnými větry v suchém období. Zalidněné Pepřonosné pobřeží je tvořeno převážně mangrovovými lesy, zatímco vnitrozemí je zalesněno jen řídce a přechází v otevřenou rovinu se suššími pastvinami. Od roku 1989 byla Libérie svědkem dvou občanských válek, které vyhnaly ze svých domovů několik set tisíc obyvatel a zdevastovaly ekonomiku země.

+more images (1)

Dějiny

Libérie - země svobody - byla založena v duchu boje proti bezpráví a útlaku. Stala se v první polovině devatenáctého století cílem osvobozených amerických otroků. +more Za pomoci Americké společnosti pro kolonizaci se na území dnešní Libérie usídlilo přibližně 13 000 Afroameričanů, kteří zde v roce 1847, v obavě z možné britské kolonizace, ustavili druhý nejstarší moderní africký stát, v jehož čele stanul první prezident Joseph J. Roberts. Důležitým elementem pro pozdější vyhrocení bezpečnostní situace byly spory s místním obyvatelstvem, které bylo vystaveno projevům nadřazenosti a diskriminace ze strany relativně vzdělanějších a kosmopolitnějších přistěhovalců ze Spojených států amerických. Již v rané fázi vývoje tohoto státu tak vznikla zřejmá sociální stratifikace v zásadě etnického charakteru. Snahy o integraci původního obyvatelstva do poměrně dynamicky se rozvíjející ekonomiky vytvářené potomky Afroameričanů byly poměrně nedůrazné (přesto stojí za zmínku například takzvaná sjednocovací politika prezidenta Tubmana). Zahraniční investice a podpora zejména ze strany USA sice napomohly celkovému rozvoji místního hospodářství, ale i rozevírání sociálních nůžek mezi Afroameričany a příslušníky místních kmenů.

Frustrace způsobená jednak statusem druhořadých obyvatel, jednak nedostatečnou efektivností státní správy, dovedla původní obyvatelstvo k vojenskému převratu v roce 1980, v jehož čele stanul seržant Samuel Kanyon Doe, který údajně osobně zavraždil prezidenta +more'>Tolberta. Doe vládl velice autoritativním způsobem za podpory USA do roku 1989, potkal ho však stejný osud jako jeho předchůdce, když byl v roce 1990 zavražděn „princem“ Yormie Johnsonem, vůdcem Nezávislé národní vlastenecké fronty Libérie (INPFL), oddělené frakce Taylorovy národní vlastenecké fronty Libérie (NPFL).

První občanská válka

V letech 1989 až 1996 proběhla první občanská válka, během níž se proti NPFL zformovalo opoziční Spojené osvobozenecké hnutí Libérie za demokracii (ULIMO), ve kterém se sjednotili stoupenci zavražděného S. Doa. +more INPFL zaniklo již v roce 1992 poté, co Taylor upevnil svou pozici a Johnsonovi se nepodařilo prosadit do úřadu prezidenta Libérie. Johnson poté odešel do exilu v Nigérii. NPFL vytrvale vzdorovalo úsilí jednotek ECOMOG (viz níže) o jejich odzbrojení a porušovalo postupně uzavírané mírové dohody zprostředkované ECOMOG - Dohoda z Yamoussoukro (1991), Mírová smlouva z Cotonou (1993) a z Akosombo (1994). Teprve mírová smlouva z Abuji, na základě které vznikla přechodná vláda za účasti NPFL měla pozitivnější dopady, i když střety pokračovaly kvůli odporu Johnsonových přívrženců. Druhou smlouvou z Abuji byly dohodnuty řádné volby a NPFL se přeměnila v politickou Národní vlasteneckou stranu (NPP).

Druhá občanská válka

V poměrně svobodných volbách roku 1997 byl Charles Taylor zvolen do prezidentského úřadu. Druhá válka začala v roce 1999, když se na scéně objevila povstalecká frakce Liberijci svorní v usmíření a demokracii (LURD) podporovaní ze sousední Guineje. +more O čtyři roky později se proti Taylorovi postavila ještě druhá povstalecká armáda pod názvem Hnutí za demokracii v Libérii (MoDeL). Povstalcům z obou táborů se postupně podařilo ovládnout většinu území a zatlačit Taylorovy ozbrojené síly do hlavního města Monrovie. Pod tlakem povstaleckého postupu a mezinárodního úsilí Charles Taylor 11. srpna 2003 rezignoval a uchýlil se do exilu v Nigérii. Mírová smlouva mezi vládou, LURD a MoDeL byla podepsána 18. srpna v ghanské Akkře. 29. března 2006 byl Taylor vydán z Nigérie do Sierra Leone, kde byl obviněn tribunálem pro válečné zločiny. Soudní přelíčení začalo 4. července 2007, z důvodu bezpečnosti probíhalo v Nizozemí v Haagu. Taylor byl 26. dubna 2012 uznán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, 30. května 2012 byl oznámen trest ve výši 50 let vězení .

Přechodná vláda a volby

Po Taylorově odchodu do exilu byl zvolen předsedou přechodné vlády v roce 2003 Gyude Bryant. Hlavní úlohou přechodné vlády bylo připravit zemi na spravedlivé a pokojné demokratické volby. +more S jednotkami Mise spojených národů v Libérii (UNMIL), které zajišťovaly mír, uspořádala Libérie úspěšné prezidentské volby na sklonku roku 2005, v nichž zvítězila Ellen Johnson-Sirleaf, vystudovaná ekonomka z Harvardu.

Prezidentský post Ellen Johnson-Sirleaf

Ellen Johnson-Sirleaf byla první ženou, která byla zvolena hlavou státu v Africe, a její zvolení soustředilo velkou mezinárodní pozornost na liberijský stát. Dříve pracovala jako zaměstnankyně Citibank a Světové banky a její kariéra zahrnuje také vedení Rozvojového programu OSN (UNDP) pro Afriku. +more V minulosti byla dvakrát vězněna během vlády Samuela Kanyon Doa, ale později odešla do exilu. Jako prezidentka chce s mezinárodní pomocí přebudovat liberijskou ekonomiku a infrastrukturu. Snažila se vymazat zahraniční dluh 3,5 miliardy dolarů. 12. listopadu 2007 souhlasil Mezinárodní měnový fond (IMF) s poskytováním pomoci. Pozvala také obchodní komunitu z Nigérie, aby se účastnili obchodních příležitostí v Libérii, jako dík za pomoc při chránění míru v Libérii. Také Liberijci v exilu investují v zemi a účastní se snah o liberijskou obnovu.

Kromě jejích prvotních snah o obnovu základních služeb jako dodávek vody a elektřiny do hlavního města Monrovie, založila Ellen Johnson-Sirleaf komisi k řešení zločinů spáchaných během dlouhé občanské války a snaží se také o obnovení liberijské potravinové nezávislosti. Požadovala také po Nigérii, aby vydala obviněné válečné zločince.

Přehled hlav státu

3. 1. +more 1848-7. 1. 1856 - Joseph Jenkins Roberts - prezident; bezp. * 7. 1. 1856-4. 1. 1864 - Stephen Allen Benson - prezident; bezp. * 4. 1. 1864-6. 1. 1868 - Daniel Bashiel Warner - prezident; TWP * 6. 1. 1868-3. 1. 1870 - James Spriggs Payne - prezident; RP * 3. 1. 1870-26. 10. 1871 - Edward James Roye - prezident; TWP * 26. 10. 1871-4. 11. 1871 - Charles Benedict Dunbar, Reginald A. Sherman, Amos Herring - výkonný výbor * 4. 11. 1871-1. 1. 1872 - James Skivring Smith - prezident; TWP * 1. 1. 1872-3. 1. 1876 - Joseph Jenkins Roberts - prezident; RP * 3. 1. 1876-7. 1. 1878 - James Spriggs Payne - prezident; RP * 7. 1. 1878-20. 1. 1883 - Anthony William Gerdner - prezident; TWP * 20. 1. 1883-7. 1. 1884 - Alfred Francis Russell - prezident; TWP * 7. 1. 1884-4. 1. 1892 - Hilary Richard Wright Johnson - prezident; TWP * 4. 1. 1892-12. 11. 1896 - Joseph James Cheeseman - prezident; TWP * 12. 11. 1896-11. 12. 1900 - William David Coleman - prezident; TWP * 11. 12. 1900-6. 1. 1902 - Garretson Wilmot Gibson - úřadující prezident; TWP * 6. 1. 1902-4. 1. 1904 - Garretson Wilmot Gibson - prezident; TWP * 4. 1. 1904-1. 1. 1912 - Arthur Barclay - prezident; TWP * 1. 1. 1912-5. 1. 1920 - Daniel Edward Howard - prezident; TWP * 5. 1. 1920-3. 12. 1930 - Charles Dunbar Burgess King - prezident; TWP * 3. 12. 1930-4. 1. 1932 - Edwin James Barclay - úřadující prezident; TWP * 4. 1. 1932-3. 1. 1944 - Edwin James Barclay - prezident; TWP * 3. 1. 1944-23. 7. 1971 - William Vacanarat Shadrach Tubman - prezident; TWP * 23. 7. 1971-12. 4. 1980 - William Richard Tolbert, Jr. - prezident; TWP * 12. 4. 1980-25.

Politika

Libérie je republika prezidentského typu. Prezident stojí v čele vlády, kterou jmenuje. +more Je volen na čtyřleté funkční období, přičemž může být zvolen dvakrát po sobě. Zákonodárnou moc má dvoukomorový parlament. Poslanecká sněmovna má 64 poslanců a Senát 30 členů. Prezident republiky, George Weah (CDC), stojí v čele státu od prezidentských voleb konaných v prosinci 2017, viceprezidentem je Jewel Taylor. Bývalá prezidentka Ellen Johnson-Sirleaf.

Nejdéle vládnoucím prezidentem v historii Libérie byl William Tubman, který vládl od roku 1944 až do své smrti v roce 1971. Nejkratší dobu pak vládl James Skivring Smith, který měl ve svých rukou moc pouze dva měsíce. +more I přes široce rozšířenou korupci byl politický proces od založení Libérie v roce 1847 velmi stabilní až do vojenského převratu v roce 1980.

Největšími městy jsou: * Monrovia (hlavní město - 1,3 mil. obyv. +more) * Harper * Greenville * Buchanan * Robertsport * Gbanga * Zwedru * Harper.

Important

Ellen Johnsonová-Sirleafová

Spojené státy americké

Joseph J. Roberts

Atlantský oceán

Geografie

Topografická mapa Libérie Libérie leží v západní Africe a sousedí se státy Guinea, Pobřeží slonoviny a Sierra Leone. +more Na jihozápadě je ohraničena Atlantským oceánem. Na pobřeží se nachází převážně písčiny, kosy a laguny. Nížiny se rozkládají na přibližně 50 km širokém pásu, kde se vyskytují také bažiny. Krajina poté stoupá až do středohoří s výškou 1000 metrů, které z části tvoří Hornoguinejskou vysočinu. Celková délka hranic státu s okolními zeměmi je 1 587 km: 306 km se Sierra Leone, 563 km se státem Guinea a 716 km s Pobřeží slonoviny. Pobřežní hranice je pak dlouhá 579 km. Celkový povrch Libérie je 111 370 km². Z toho 96 320 km² je pevnina a 15 050 km² tvoří vodní plochy.

Mezi přírodní zdroje, které se zde nachází, patří železná ruda, dřevo, diamanty a zlato.

Severozápadní hranici země přetíná řeka Mano, zatímco jihovýchodní část je ohraničena řekou Cavally. Tři největší řeky v Libérii jsou +more_Paul'>St. Paul pramenící poblíž Monrovie, St. John a Cestos. Všechny se vlévají do Atlantského oceánu.

Nejvyšším bodem je Mount Wutivi s výškou 1 440 metrů nad mořem. Horský masiv Nimba poblíž Yekepa je sice vyšší se svými 1 752 metry nad mořem, ale neleží zcela v Libérii, nýbrž sdílí hranice se státy Guinea a Pobřeží slonoviny a je taktéž jejich nejvyšší vrchem.

Podnebí

Rovníkové klima je celoročně teplé s prudkými dešti od května do října a krátkou dvoutýdenní přestávkou v srpnu. Během zimních měsíců od listopadu do března vanou do vnitrozemí suché a prašné větry, jež způsobují obyvatelům mnoho problémů.

Ekonomika

Hospodářství i samotná společnost nadále zůstává silně poznamenaná válkou, ve které byla takřka naprosto zničena veškerá infrastruktura země. Politika nové liberijské vlády je zaměřena především na zlepšování negativního obrazu země v zahraničí a přilákání co největšího množství zahraničních investic a rozvojových finančních prostředků. +more V minulém roce dosáhla vláda několika úspěchů. HDP rostlo 7,8 % a díky četným zahraničním cestám prezidentky byly navázány aktivní vztahy s největšími donory (USA, Kanada, Německo, Japonsko, EU, WB, IMF). Vládě se podařilo uzavřít smlouvu na těžbu železné rudy s koncernem Mittal, bylo zrušeno embargo na vývoz dřeva a diamantů.

Průmysl

Na celkové tvorbě HDP se průmyslová výroba podílí necelými 6 %. V zemi existuje pouze malý výrobní sektor (cement, nápoje. +more), trpící nedostatkem elektřiny a pohonných hmot a konkurencí levných dovozů. Těžební průmysl se dosud nevzpamatoval z následků války.

Zemědělství

Zemědělství zůstává páteří liberijské ekonomiky. Na celkové tvorbě HDP se tento sektor podílí 70%, zaměstnává však až 75 % obyvatel. +more Hlavními pěstovanými plodinami jsou rýže, kasava, káva a kakao. Země je potravinově nesoběstačná a je závislá na dovozu rýže. Již od 2. světové války je Libérie významným pěstitelem kaučukovníku (největší plantáž v zemi patří koncernu Firestone). Roční produkce Libérie se pohybuje kolem 92 tis. tun. Libérie má stále ještě velké zásoby tropického dřeva, které vyváží.

Služby

Na tvorbě HDP se podílí 26 %. Libérie je po Panamě druhou nejvýznamnější zemí poskytující svoji vlajku cizím lodím. +more V současné době se pod liberijskou vlajkou plaví 1683 lodí s tonáží 70 mil. tun. Poplatky za registraci jsou významným zdrojem vládních příjmů.

Infrastruktura

Země má kolem 10 600 km silnic, z toho je pouze 660 km asfaltovaných - ostatní jsou ve velmi špatném stavu. Železnice (490 km) byla zničena válkou. +more Mezinárodní letiště v Monrovii má spojení s Bruselem (Brussels Air) a okolními západoafrickými státy (Bellview, Slokair). Námořní přístavy jsou ve městech Monrovia, Buchanan, Greensville, Harper a Robertsport.

Obyvatelstvo

Růst populace v Libérii během let 1961-2003 Libérie má asi 3 334 587 obyvatel (odhad z roku 2008). Populační tempo růstu je okolo 3,661%

Věková struktura

0-14 let: * 44 % (muži 734 375; ženy 731 287) 15-64 let: * 53,3 % (muži 879 848; ženy 896 319) 65 let a více: * 2,8 % (muži 45 175; ženy 47 583) odhad z roku 2008

Průměrná délka života

celková populace: * 41,13 let muži: * 39,85 let ženy: * 42,46 let (odhad z roku 2008)

Obyvatelstvo je etnicky neobyčejně pestré. Nejpočetnější skupinou jsou Kpellové (20 %), další etnika jsou ještě méně četná: Bassové (asi 14 %), Danové (8 %), Kruové (8 %) a desítky dalších. +more Amerikanoliberijci tvoří asi 5 %. Úředním jazykem je angličtina a dalšími hlavními užívanými jazyky jsou kpelština (kpelle), golla, mande, kru a jiné. V Libérii je také početná skupina Libanonců, Indů a dalších národů západní Afriky, kteří tvoří značnou část liberijské obchodní komunity. Kvůli občanské válce a s tím spojenými problémy s bezpečností, je počet obyvatel západních zemí v Libérii nízký, situovaný převážně do Monrovie a jejího bezprostředního okolí. Liberijská ústava omezuje udělování občanství pouze lidem s africkým původem.

Většina věřících se hlásí k domorodému náboženství (40 %), nebo křesťanství (40 %, z toho 5,8 % římskokatolické) a početnou minoritou jsou i muslimové (20 %). Židé tvoří asi jen 0,06 %.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Státy Afriky Kategorie:Vzniklo 1847 Kategorie:Nejméně rozvinuté země