Cesko.wiki Lichtenštejn-Kastelkornové
Author
Albert FloresMoravský šlechtický rod Lichtenštejn-Kastelkorn pocházel původně z Jižního Tyrolska. Jeho rodným sídlem byl hrad Lichtenstein v Leifers (u Bolzana), který pravděpodobně ve 12. století postavili biskupové tridentští jako opěrný bod.
S knížecím rodem Lichtenštejnů, nazývajícím se po hradu v Dolních Rakousích, jakož i se štýrským ministeriálským rodem z Lichtenštejnu, z něhož pocházel středověký básník Oldřich z Lichtenštejna, má patrně společné jen jméno.
Tyrolské období
Lichtenštejnové byli původně ministeriálové tridentských biskupů a hrabat tyrolských. Z tohoto jihotyrolského rodu pocházeli dva tridentští biskupové, +more_z_Lichtenštejna-Kastelkornu'>Jiří I. (biskupem v letech 1390 - 1419) a Oldřich IV. (biskupem v letech 1493-1505. Mezi dalšími členy rodu pak byli také arcibiskup salcburský a dva biskupové olomoučtí).
Již v roce 1472 se rod objevuje v tyrolské šlechtické matrice.
Jednou ze tří větví rodu byla linie zemského hejtmana Viléma z Lichtenštejna, který se svou manželkou, rozenou von Stötten, měl mj. syna Baltazara († 1478) a dceru Voršilu (provd. +more hraběnku Fuggerovou, † 1473).
Pavel z Lichtenštejna, svobodný pán z Kastelkornu (asi 1460 - 1513)
Vilémův syn Baltazar († 1478) byl ve službách biskupa tridentského a tyrolského arcivévody Zikmunda (1475-1490) a se svou manželkou Dorotou Fuchs von Fuchsberg měl syna Pavla, narozeného kolem roku 1460.
Pavlova žena byla Barbara ze Schrofenštejna, s níž měl jednoho syna. Roku 1482 vstoupil Pavel také do služeb arcivévody Zikmunda a v roce 1489 se stal jeho hofmistrem. +more V této funkci pokračoval i za Maximiliána I. , jehož důvěru nezklamal a brzy byl pověřen finančními záležitostmi. Přitom pochopil nutnost zabránit příliš velké zadluženosti rakouských dědičných zemí. Roku 1499 dostal lénem Castelcorno u Rovereta a roku 1502 přídomek Kastelkorn spolu se zámkem a panstvím Schenna v jižním Tyrolsku, z něhož vybudoval rodinné sídlo a roku 1505 dostal do zástavy hejtmanství Rattenberg am Inn. Ve stejném roce byl vyznamenán Řádem zlatého rouna a roku 1506 byl císařem pasován na rytíře. Kvůli císařským výdajům však došlo ke sporům a Pavel byl zbaven odpovědnosti za finance. Zemřel v roce 1513 v Augsburgu, kam přijel na jednání s Fuggery; pochován byl v Bolzanu.
Salcbursko-moravská linie
Genealogie moravské linie rodu Lichtenštejn-Kastelkornů +morejpg|náhled|vpravo'>Znak Lichtenštejn-Kastelkornů v polepšení pro Kryštofa Filipa I. Potomci Jana Jakuba z Lichtenštejn-Kastelkornu († před r. 1604): * Kryštof Pavel hrabě z Lichtenštejna-Kastelkornu († 1648) byl císařský komoří a správce dědičné země Alsaska. V roce 1623 mu na Moravě patřil hrad a panství Pernštejn a později také panství Bludov. Roku 1623 se oženil s první ženou Esterou Sejdlicovou ze Šenfeldu, jako druhou ženu v roce 1636 si vzal Maximilianu hraběnku ze Salm-Neuburku (1608 - 8. prosince 1663). * Jan Kryštof z Lichtenštejna-Kastelkornu byl v letech 1624-43 biskupem v Chiemsee. * Konstantin z Lichtenštejna-Kastelkornu byl v letech 1612-35 kanovníkem v Salcburku. * Filip Rudolf z Lichtenštejna-Kastelkornu byl ženatý s Klárou Vintlerovou z Runkelsteinu. Jako císařský generál se v říjnu 1622 zmocnil Kladského hrabství, kde se stal zemským hejtmanem, a kde mu byly v roce 1625 zabaveny statky Kunzendorf, Heinzendorf, Altlomnitz, Gabersdorf a svobodný statek v Rothwaltersdorfu. V roce 1634 vyměnil statek Glatzer za panství Krumbach ve Švábsku. ** Karel II. z Lichtenštejna-Kastelkornu (1624-95) byl olomouckým biskupem v letech 1664-1695 . ** Maximilián z Lichtenštejna-Kastelkornu, dědic statků v Alsasku; dostal v roce 1640 moravský inkolát a 1663 hraběcí titul. Byl ženatý s Cecílií z Bemmbergu a Hochenburgu (1621-1665). Jejich syny byli Kryštof Filip a Max Adam. *** Maxmilián Adam z Lichtenštejna-Kastelkornu byl kanovníkem v Olomouci a Salcburku a proboštem brněnské kapituly. Zemřel v roce 1709. *** František Karel z Lichtenštejna-Kastelkornu, ženatý s Kateřinou Karolinou z Pavlovic, byl císařským tajným radou. Rozmnožil rodinný majetek o Velký dvůr u Pohořelic. Zemřel v roce 1706. Měl dvanáct dětí, mezi nimi synové Filip Pavel, Jakub Arnošt (Ernst), Maxmilián Rudolf a Tomáš Josef. Poručnictví jeho dětí a správu majetku převzal jeho bratr Max Adam. **** Jakub Arnošt z Lichtenštejna-Kastelkornu (1690-1747), nejstarší syn Františka Karla, byl biskupem v Seckau, biskupem v Olomouci a arcibiskupem v Salcburku. **** Maxmilián Rudolf z Lichtenštejna-Kastelkornu, prostřední bratr Jakuba Arnošta, dostal roku 1724 Malenovice s Tečovicemi, Lhotku, Louku, Bohuslavice a Lhotu. Zemřel 1739; majetek zdědili bratři Jakub Arnošt a Tomáš Josef. V roce 1740 Tomáš Josef přenechal svůj podíl bratrovi Jakubu Arnoštovi. **** Marie Terezie, dcera Františka Karla z Lichtenštejn-Kastelkornu a Kateřiny Florentiny Karoliny Pavlovské z Pavlovic, se provdala za Františka Valeriána hraběte Podstatského z Prusinovic (1678 - 1741). *** Kryštof Filip hrabě z Lichtenštejn-Kastelkorn byl ženatý s Barborou Slavatovou hraběnkou z Chlumu a Košumberka. **** Jejich syn byl František Antonín, jejich vnukem byli také František Antonín a Jan. ***** Po smrti posledního mužského člena Slavatů v roce 1712 zdědil František Antonín Lichtenštejn-Kastelkorn část jejich panství, mezi nimi Telč. František Antonín († 1761) byl poslední člen této rodinné větve. Panství Telč zdědil bratranec Alois Arnošt hrabě Podstatský z Prusinovic za podmínky, že jméno a erb Lichtenštejnů-Kastelkornů a Podstatských z Prusinovic sloučí jako Podstatský-Lichtenštejn.
Odkazy
Reference
Literatura
Joachim Bahlcke u. a. +more: Handbuch der historischen Stätten Böhmen und Mähren; Stuttgart 1998; * Inge Friedhuber: Paul von Lichtenstein. In: Neue Deutsche Biographie (NDB)- Band 14. Duncker & Humblot, Berlin 1985, S. 464 f. * Biographisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder, Bd. 2, OSBN 3-486-52551-4, S. 446-447 (k Jakubu Arnoštovi a Karlovi II. ) * Denkwürdige Männer aus und in der Grafschaft Glatz. In: Vierteljahrsschrift für Geschichte und Heimatskunde der Grafschaft Glatz, S. 231 (k Rudolfu Filipovi a Karlovi II. ) * Erwin Gatz: Die Bischofe des Heiligen Römischen Reiches, Bd. 3, S. 275-277, ISVB 3-428-06763-0.
Externí odkazy
Geschichte Tirol: Burg Liechtenstein bei Leifers (http://geschichte-tirol.com/nurgenschlosser/suedtirol/1303-liechtenstein,hrmf)