Ligue 1
Author
Albert FloresLigue 1 (pod sponzorským názvem Ligue 1 Uber Eats) je nejvyšší francouzská fotbalová ligová soutěž. Hraje se od roku 1932, kdy se jmenovala National, o rok později se přejmenovala na Division 1. Současný název „Ligue 1“ pojala v roce 2002. Rovněž v sezóně 2021/22 je soutěž pátou nejlépe hodnocenou fotbalovou ligou v Evropě podle koeficientu UEFA, což platí od sezóny 2016/17. Kráčí tak za španělskou La Ligou, anglickou Premier League, německou Bundesligou a italskou Serií A.
Ligue 1 hraje 20 týmů, kde se každý utká každý s každým doma a venku a všechny celky tak odehrají 38 zápasů. Soutěž probíhá systémem podzim-jaro. +more Mistr ligy si na začátku příští sezóny zahraje francouzský superpohár Trophée des champions s vítězem poháru Coupe de France.
První dva týmy se kvalifikují přímo do základní skupiny Ligy mistrů, třetí míří do 3. předkola, po kterém následuje play-off o základní skupinu. +more Tým na čtvrtém místě se kvalifikuje do základní skupiny Evropské ligy, pátý umístěný se takto kvalifikuje v případě, že je vítěz domácího poháru Coupe de France díky francouzské lize již kvalifikován v Lize mistrů nebo se umístil čtvrtý. Pokud se tým na pátém místě nekvalifikoval do Evropské ligy, patří mu jako jedinému francouzskému celku účast v play-off Evropské konferenční ligy.
Poslední dvě mužstva pak sestupují přímo do Ligue 2, ze které naopak stejný počet přímo postupuje do Ligue 1. Třetí mužstvo odspodu hraje baráž. +more V případě bodové rovnosti rozhoduje o pořadí gólový rozdíl mezi vstřelenými a inkasovanými brankami za celou sezónu a případně i počet vstřelených gólů celkově.
Několik desetiletí je se soutěží spjat monacký klub AS Monaco, její osminásobný vítěz, neboť Monacké knížectví postrádá vlastní ligovou soutěž.
Liga
Ligue 1 se účastní 20 týmů. V jejích začátcích byl formát totožný jako v předešlé soutěži Coupe Sochaux, tedy dvě skupiny po 10 týmech, jejichž vítězové se utkaly o prvenství. +more Již sezóna 1933/34 přinesla jednu ligovou tabulku se 14 týmy, před Druhou světovou válkou vystoupal počet týmů na 16 a po válce na 18. V 60. letech se liga rozrostla na 20 účastníků. Od sezóny 1932/33 v ní hrálo celkem 79 různých týmů.
Situace okolo postupujících a sestupujících se změnila v sezóně 2015/16, kdy namísto tří týmů sestupovaly jen dva. Již další sezónu 2016/17 bylo poprvé od roku 1993 zavedeno play-off mezi týmem na 18. +more místě v první lize a týmem na 3. místě v lize druhé.
Kvůli exportu nadějných fotbalistů do zahraničí a dlouhodobou pozici až páté západní ligy se liga přezdívá „farmářskou ligou“.
Evropské úspěchy
Jednoho ze dvou finalistů premiérového ročníku Poháru mistrů evropských zemí (předchůdce Ligy mistrů UEFA) dodala Francie - remešský klub Stade Reims, který se stal prvním poraženým finalistou, poté co roku 1956 podlehl Realu Madrid. Roku 1959 prohrálo Stade de Reims finále s týmž soupeřem a i ve 20. +more století zůstalo jediným klubem země, kterému se do elitního evropského finále podařilo postoupit dvakrát. Jediným vítězem nejprestižnější evropské soutěže z Francie zůstává i v roce 2021 Olympique Marseille, které opanovalo úvodní ročník Ligy mistrů 1992/93. Napravilo tak finálové zklamání z ročníku 1990/91. Následně ovšem Marseille opustilo nejvyšší ligovou soutěž, kvůli korupčnímu skandálu bylo přeřazeno do druhé ligy. Semifinálovou čtveřici v sezóně 2019/20 Ligy mistrů nečekaně utvořily dvojice francouzských a německých klubů. Paris Saint-Germain poprvé dokráčelo do finále proti Bayernu Mnichov, který vyřadil Olympique Lyon, prohrálo však 0:1.
Druhotnou evropskou soutěž francouzské kluby navzdory pětinásobné účasti nevyhrály. Bordeaux roku 1996 neuspělo proti Bayernu, Marseille prohrálo finále téže soutěže v letech 1999, 2004 a 2018 a Bastia se stala poraženým finalistou roku 1978 ve dvojzápase proti PSV Eindhoven.
Nejlepší kluby v historii
Nejlepší kluby v historii podle počtu titulů (1932-dnes)
Vítězové nejvyšší soutěže | ||
---|---|---|
%"|Klub | %"|Mistrovské tituly | %"|Vítězné roky |
AS Saint-Étienne Hvězda | center |10 | 1957, 1964, 1967, 1968, 1969, 1970, 1974, 1975, 1976, 1981 |
Paris Saint-Germain FC | 10 | 1986, 1994, 2013, 2014, 2015, 2016, 2018, 2019, 2020, 2022 |
Olympique de Marseille | center |9 | 1937, 1948, 1971, 1972, 1989, 1990, 1991, 1992, 2010 |
AS Monaco FC | 8 | 1961, 1963, 1978, 1982, 1988, 1997, 2000, 2017 |
FC Nantes | center |8 | 1965, 1966, 1973, 1977, 1980, 1983, 1995, 2001 |
Olympique Lyon | center |7 | 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008 |
Stade de Reims | center |6 | 1949, 1953, 1955, 1958, 1960, 1962 |
FC Girondins de Bordeaux | center |6 | 1950, 1984, 1985, 1987, 1999, 2009 |
Lille OSC | center |4 | 1946, 1954, 2011, 2021 |
OGC Nice | center |4 | 1951, 1952, 1956, 1959 |
FC Sochaux-Montbéliard | center |2 | 1935, 1938 |
FC Sète 34 | center |2 | 1934, 1939 |
Olympique Lillois | center |1 | 1933 |
Racing Paris | center |1 | 1936 |
CO Roubaix-Tourcoing | center |1 | 1947 |
RC Strasbourg | center |1 | 1979 |
AJ Auxerre | center |1 | 1996 |
RC Lens | center |1 | 1998 |
Montpellier HSC | center |1 | 2012 |
Nejlepší kluby v historii podle počtu titulů (1893-1929)
Vítězové nejvyšší soutěže | ||
---|---|---|
%"|Klub | %"|Mistrovské tituly | %"|Vítězné roky |
Standard Athletic Club | center |5 | 1894, 1895, 1897, 1898, 1901 |
Racing Roubaix | center |5 | 1902, 1903, 1904, 1906, 1908 |
Le Havre AC | center |3 | 1899, 1900, 1919 |
Stade Helvétique Marseille | center |3 | 1909, 1911, 1913 |
Club Français | center |1 | 1896 |
Gallia Club Paris | center |1 | 1905 |
Racing Paris | center |1 | 1907 |
Tourcoing FC | center |1 | 1910 |
Stade Raphaëlois | center |1 | 1912 |
Olympique Lillois | center |1 | 1914 |
CA Paris | center |1 | 1927 |
Stade Français Paris | center |1 | 1928 |
Olympique de Marseille | center |1 | 1929 |
Vítězové jednotlivých ročníků
Zdroj:
Poznámky: * 1 Titul získal Olympique de Marseille, kterému byl v roce 1993 odebrán. * 2 Sezóna byla 10 kol před koncem přerušena a za měsíc nařízením vlády zrušená z důvodu pandemie covidu-19
Hráči
Francouzskou ligu, jednu z elitních ligových soutěží Západní Evropy, si zahrála řada fotbalových hvězd, včetně těch, které obdržely Zlatý míč udělovaný sportovním magazínem France Football. Třetí ročník této ankety ovládl roku 1958 Raymond Kopa. +more Mistr Evropy Michel Platini ji ovládl třikrát po sobě v letech 1983 až 1985. V roce 1995 se stal jediným africkým vítězem této ankety George Weah z Libérie. V roce 1998 zvítězil Zinédine Zidane. Brazilec Ronaldinho vyhrál v roce 2005. Rekordman v anketě Zlatý míč, sedminásobný vítěz Lionel Messi z Argentiny si Ligue 1 zahrál v závěru kariéry. Jediným držitelem této ceny, který ji obdržel během působení ve Francii, byl v roce 1991 Jean-Pierre Papin.
* Za počtem gólů je v závorce průměr gólů na zápas
Trofej a ocenění
Trofej mistra
Trofej předávaná francouzskému mistrovi se nazývá a jejím autorem je francouzsko-argentinský umělec Pablo Reinoso. Tvar šestiúhelníku (hexagonu) je vyvozen z geografického tvaru kontinentální Francie. +more Samotný název „Hexagoal“ vzešel z internetového hlasování. Prvním oceněným klubem byl Olympique Lyon, a to v sezóně 2006/07. Existují dva modely trofeje, kdy jeden z nich je v držení ligového mistra a ten druhý je uchován u fotbalového svazu.
Předchozí trofej, jejímž autorem byl Andrée Putman, se udělovala jen několik let.
Individuální ocenění
Národní unie profesionálních fotbalistů ( UNFP) společně se svazem ( LFP) uděluje každý měsíc ocenění pro nejlepšího hráče. Na konci sezóny uděluje na slavnostním ceremoniálu individuální ocenění pro nejlepší hráče Ligue 1 i Ligue 2. +more Vyjma ankety o nejhezčí gól hlasují sami hráči obou dvou ligových soutěží. Ocenění jsou to následující:.
* Hráč roku * Naděje roku * Brankář roku * Trenér roku * Gól roku * Tým roku
Udělování cen započalo v roce 1988 a od roku 1994 je vysíláno živě na Canal+. Od původního názvu se upustilo po stížnostech Americké akademie filmového umění a věd. +more V sezóně 2019/20 se ceny neudělovaly kvůli pandemii covidu-19.
Finance
Televizní práva
Řídící orgány ligy prodala výhradní vysílací práva dvěma společnostem provozujícím placené kanály Canal+ a beIN Sports. Zatímco Canal+ působilo ve francouzském fotbale dlouhodobě, beIN Sports kontrolovaný katarskou stanicí Al-Džazíra vstoupil na trh roku 2011. +more Francouzský fotbalový svaz tímto v součtu inkasoval částku 510 milionů eur za sezónu.
V roce 2018 do hry vkročila Mediapro, která za částku 800 milionů eur zakoupila tři ze čtyř vysílacích balíčků pro období let 2020 až 2024 a vystrnadila Canal+, exkluzivitu si však nezajistila. BeIN Sports si svoji pozici s balíčkem číslo 3 udržel.
Ligue 1 si finančně polepšila okolo roku 2006, když hodnota vysílacích práv na ni dosáhla na domácím trhu částky 647 milionů eur, zatímco anglické Premier League vynesl domácí trh o 38 milionů eur méně. Oproti zbylým čtyřem velkým evropským ligám však zaostávala na zahraničních trzích, které jí vynášely necelých 8 milionů eur, tedy setinu sumy domácího trhu.
Sponzoring
Od roku 2020 je titulárním sponzorem společnost Uber Eats. Smlouva běžící do konce sezóny 2023/24 lize přináší od 15 do 17 milionů eur ročně.
Sponzorské názvy * Ligue 1 Orange (2002-2008) * Ligue 1 Conforama (2017-2020) * Ligue 1 Uber Eats (2020-)
Odkazy
Externí odkazy
Reference
Související články
Ligue 2 * Coupe de France * Coupe de la Ligue * Trophée des champions
Kategorie:Fotbalové ligové soutěže Kategorie:Francouzské fotbalové soutěže