Lindau
Author
Albert FloresLindau (dříve česky také Lindava) je velké okresní město v jižním Německu, leží v jihozápadním cípu Bavorska na hranici s Rakouskem. Na jihu prakticky sousedí s rakouským městem Bregenz. Historické centrum se nachází na stejnojmenném ostrově v Bodamském jezeře spojeném s pevninou železničním náspem a mostem, novější zástavba pak na jeho břehu.
Do roku 1806 bylo svobodným říšským městem. V 19. +more a zejména 20. století se město rozrostlo mimo původní ostrov, na němž nyní žije jen něco přes 2 700 obyvatel z celkových 25 000. S přidruženými obcemi (dnes městskými částmi) zaujímá 12 km pobřeží. Roku 1853 sem byla přivedena železnice z Mnichova a Kemptenu a na ostrově zbudováno hlavové nádraží.
Historie
Již roku 822 je připomínán zdejší ženský benediktýnský klášter. Roku 950 založené trhové místo, kde se prodávalo zejména víno, zelenina a ovoce z klášterní produkce, bylo během investitury (1079) z bezpečnostních důvodů přeneseno na ostrov a postupem času se z něho vyvinulo město.
Farní kostel sv. Štěpána, původně románské trojlodí, pochází z doby kolem roku 1280, v letech 1781 až 1783 prošel přestavbou ve stylu pozdního baroka. +more Dosavadní městská práva potvrdil městu král Rudolf I. (1274/1275) a Lindau se stalo jedním z říšských měst.
V letech 1295-1335 si razilo vlastní mince (tzv. ewiger Pfennig, lat. +more Denarius perpetuus). Při stavebních pracích byl na ostrově objeven opracovaný kmen stromu, do kterého byla po stranách střídavě zapuštěna stoupací břevna (jeho stáří je kladeno do 14. století). V letech 1496/1497 zasedal na místní radnici říšský sněm.
Již od středověku mířila z Lindau do Milána hojně využívaná dopravní trasa (Lindauer Bote), po které se přepravovalo zboží, pošta i cestující. Využil ji také Johann Wolfgang Goethe při návratu ze své první italské cesty roku 1788. +more Díky obchodu a přepravě (zejména obilí a soli) měšťané v Lindau zbohatli a mohli využívat všech výhod svobodného říšského města.
Během třicetileté války bylo Lindau obléháno Švédy. Pod rouškou noci a mlhy se však měšťanům podařilo část obléhacích zařízení zničit a útočníky odrazit (1646/1647). +more Roku 1728 poničil město rozsáhlý požár.
Při Napoleonových výbojích ztratilo město svá říšská práva a po dva roky spadalo pod rakouskou správu (1804/1805). Po Prešpurském míru předalo Rakousko Lindau spolu s Voralberskem Bavorskému království.
Pravidelná lodní doprava byla v Lindau zavedena roku 1824, v roce 1853 se město stalo konečnou stanicí železniční Ludvíkovy jiho-severní dráhy. Ostrov byl spojen s pevninou železničním náspem a vlaky zajížděly až na západní ostrovní val, kde byl jejich náklad předáván lodní dopravě.
Roku 1856 je dokončen nový přístav s typickou siluetou bavorského lva u jeho vjezdu a novým majákem na protilehlé straně. Jde o nejjižnější německý maják, je jediným v Bavorsku.
30. dubna 1945 obsadila Lindau bez boje francouzská vojska, město a jeho okolí bylo odděleno od Bavorska spadajícího pod americkou správu a přiděleno k zóně francouzské. +more Od 1. září 1955 patří Lindau opět k Bavorsku.
Památky
Stará radnice
Byla vystavěna v letech 1422 až 1436 v gotickém stylu a roku 1576 opatřena renesančním štítem. Zvony na jeho vrcholku nesou letopočet 1617. +more Hlavní průčelí směřující do pěší zóny Bismarckova náměstí zdobí kryté, zdobené, původně dřevěné schodiště zakončené arkýřem. Severní i jižní fasáda radnice byla v letech 1972 až 1975 vyzdobena malbou podle návrhu mnichovského malíře Josefa Widmanna z roku 1885.
Ve velkém gotickém sále zde zasedal na přelomu let 1496/1497 říšský sněm. O poschodí níže, v kupecké hale, se nachází původní městská říšská knihovna s 13 000 svazky z doby před rokem 1800. +more Jejím nejcennějším exemplářem je kolorovaný německý překlad Lutherovy bible z roku 1534.
Ze sousední budovy nové radnice se každý den ozývá v 11.45 melodická zvonkohra.
Mangturm
Věž, zvaná rovněž Mangenturm, je bývalý maják ze 13. století. +more Stál v přístavu na konci městského opevnění a byl přístupný pouze z padacího můstku. Turisté odtud mají výhled na staré město, nedaleko položenou Bregenz i údolí řeky Rýn ve Švýcarsku. Věž čtvercového půdorysu vysoká 20 metrů je opatřena čtverhrannou pyramidovou helmicí zdobenou barevnými glazovanými střešními taškami. Vjezd do přístavu s majákem a sochou bavorského lva.
Nový přístav
Nový přístav dokončený roku 1856 byl opatřen dvěma výraznými dominantami - 33 metrů vysokým majákem a bavorským lvem. Šest metrů vysoká socha z kehlheimského pískovce váží skoro 50 tun. +more Před jeho úpatím byl překládán náklad ze železničních vagonů do lodí.
Dům U Cavazzenů
Dnešní městské muzeum sídlí v barokním paláci, postaveném v letech 1729/1730 švýcarským stavitelem Jakobem Grubenmannem na místě původní zástavby, která podlehla ohni při rozsáhlém požáru města. Je označován za nejkrásnější stavbu měšťanského domu u Bodamského jezera. +more Zvláště je ceněna jeho mansardová střecha.
Osobnosti města
Friedrich Karl Seutter von Lötzen (1820-1892), rakouský podnikatel * Marie Ludovika Bavorská (1872-1954), bavorská princezna a titulární královna Obojí Sicílie jako manželka Ferdinanda Pia * Matylda Bavorská (1877-1906), bavorská princezna * Ernst von Weizsäcker (1882-1951), německý diplomat, otec bývalého německého prezidenta Richarda von Weizsäckera * Felix Wankel (1902-1988), německý mechanik a konstruktér * Anna Saská (1903-1976), saská princezna a rakouská arcivévodkyně