Litosféra

Jednotlivé tektonické desky, které tvoří litosférický obal Země Litosféra je pevný obal tvořený zemskou kůrou a nejsvrchnějšími vrstvami zemského pláště. Její tloušťka se pohybuje obvykle v rozpětí 70-100 km, extrémní hodnoty představují zhruba 200 km, kterých dosahuje na oceánské kůře, a 150 km, kterých dosahuje pod masívy horstev. Skládá se ze 7 velkých desek a 12 menších desek.

Litosféra nepředstavuje kompaktní obal, je rozčleněna na mohutné bloky - litosférické desky, které „plavou“ na plastické vrstvě zemského pláště (tzv. astenosféra). +more Rozlišujeme litosférické desky oceánské a pevninské, které se navzájem k sobě neustále pohybují, čímž přeměňují tvar planety Země. Jejich pohyb je vůči sobě těžké popisovat, vztahuje se vzhledem k osám Země anebo k horkým skvrnám (hot spots). To, že se litosférické desky pohybují, můžeme pozorovat pomocí: * geodetických měření, * magnetických anomálií tzv. paleomagnetismus, * opsaných kružnic kolem transformích zlomů.

Pohyby litosférických desek: * přibližování - dvě litosférické desky se pohybují proti sobě, což má za následek jejich srážku. Jedná se o tzv. +more pohyb konvergentní. Mohou nastat následující možnosti: jedna deska se začne podsouvat pod druhou (subdukce - typická pro oceánsko-kontinentální rozhraní; obdukce - oceánská deska se začne nasouvat na pevninskou desku), anebo se dvě pevninské desky zapříčí a nastane horotvorný proces (orogeneze). Příkladem je kolize Eurasijské a Indické desky, což vyúsťuje ve vznik Himálají. * oddalování - jedná se o pohyb divergentní, typický je pro středooceánské hřbety, kde vzniká nová oceánská kůra. Příkladem je Středoatlantský hřbet. * transformní rozhraní - jedná se o pohyb dvou desek vedle sebe, čímž vzniká tzv. transformní zlom. Ani jedna se nezasouvá pod druhou, jenom o sebe třou rozhraním, což má za následek uvolňovaní obrovských hodnot energie v podobě zemětřesení. Příkladem je zlom San Andreas v Kalifornii v USA. * trojný bod - místo, kde se setkávají tři tektonické desky.

Myšlenku deskové tektoniky jako první vyslovil německý geolog Alfred Wegener (1880-1930) ve 20. letech +more_století'>20. století, když si povšiml zvláštní podobnosti mezi pobřežím Jižní Ameriky a Afriky. Myšlenka se ale naplno ujala až s dalšími vědeckými objevy v 60. letech 20. století, kdy se práce ujali geologové Wilson, La Pichon a Hess.

Teorie deskové tektoniky vysvětluje: * pohyb litosférických desek, * přenos energie a tepla mezi vnitřním a vnějším obalem, * látkovou a chemickou bilancí zemské kůry a zemského pláště.

Aby teorie mohla být uvedena v praxi, musí předpokládat čtyři podmínky: * existence inhomogenit a nespojitostí v zemské kůře, * přítomnost plastické vrstvy tzv. astenosféry, * při těchto pochodech se rozměry Země ani nezmenšují ani nezvětšují, * stálou teplotu zemského povrchu.

Externí odkazy

Kategorie:Zemské sféry Kategorie:Geologická terminologie