Ljudevit Gaj

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Ljudevit Gaj byl chorvatský spisovatel, novinář a politik, považovaný za klíčovou osobnost chorvatského národního obrození. Narodil se 8. srpna 1809 ve vesnici Krapje na Hrvatském Sremu, který byl součástí Habsburské monarchie. Gaj se angažoval v boji za práva a nezávislost chorvatského lidu, a proto se stal jedním z vůdců chorvatského národního hnutí. Gaj se vzdělával na gymnáziu v Kruševaci a studoval práva ve Vídni, kde se seznámil se vznikajícími národními hnutími. Po návratu do Chorvatska začal Gaj publikovat články v národním duchu a založil několik tiskových orgánů, jako například časopis "Slavenski jug" nebo noviny "Ilirski vjesnik". Tyto publikace se staly platformami pro šíření moderních myšlenek a podporu politických změn. Gaj také sehrál významnou roli při standardizaci chorvatštiny, která tehdy byla značně rozdílná od spisovného jazyka. Sbíral a archivoval lidové písničky a pověsti, čímž přispěl k rozvoji chorvatského kulturního dědictví. Také se zasadil o rozvoj vzdělání a založil první chorvatskou chlapeckou školu v Záhřebu. Po politických změnách v Rakousku v roce 1848 se Gaj stal poslancem chorvatského parlamentu a později ministrem kultury. Nicméně jeho politické ambice nebyly zcela naplněny a Gaj se postupně stahoval z veřejného života. Zemřel 20. dubna 1872 v Záhřebu, ale jeho odkaz jako významného národního vůdce a kulturního reformátora chorvatského národa přetrvává dodnes.

Ljudevit Gaj (8. července 1809 Krapina - 20. dubna 1872 Záhřeb) byl chorvatský politik (poslanec), obrozenec, spisovatel a publicista, přední slovanský jazykovědec 19. století.

Život

Pocházel z původem německé rodiny s francouzskými kořeny, rodná podoba jeho jména byla Ludwig Gay.

Patřil mezi představitele tzv. ilyrismu, tedy chorvatského hnutí za oživení národní kultury, byl aktivním panslavistou. +more Studoval ve Vídni, Pešti i Štýrském Hradci, kde se setkal s Janem Kollárem, který ho informoval o myšlenkách slovanské vzájemnosti. V roce 1833 složil píseň Još Hrvatska ni propala („Ještě Chorvatsko neskončilo“), melodicky velmi blízkou polské hymně (Jeszcze Polska nie zginęła). Gaj prosazoval ideu sjednocení všech jižních Slovanů pod ilyrským jménem tak, jako se východní Slované sjednotili pod jménem ruským. Slovany dělil na dvě velké skupiny: česko-polskou a ilyrsko-ruskou.

V roce 1834 získal Gaj možnost tisknout vlastní noviny; hned následujícího roku tak začaly pod jeho vedením vycházely Novine Horvatzke s literární přílohou Danicza Horvatzka, Slavonzka y Dalmatinzka („Jitřenka chorvatská, slavonská a dalmatinská“). Noviny vycházely v kajkavštině, teprve až později přešel Gaj na štokavštinu. +more Řadu svých myšlenek publikoval Gaj právě v Danici (např. studie Naš narod o jednotě jižních Slovanů).

Gaj se zasloužil se o reformu chorvatského jazyka , jednak z českého příkladu - do jihoslovanských jazyků se tak dostávají typické české znaky, jako například „č“, „š“, nebo „ž“, které se užívají v chorvatské latince dodnes (viz chorvatská abeceda). Tam, kde byly potřeba znaky jiné, zavedl spřežky: „lj“ a „nj“. +more Reformní proud trval již nějakou dobu a Ljudevit na tomto již několik let pracoval; v roce 1830 rozvedl navrhované změny v jazyce ve své první knize Stručná osnova chorvatsko-slovanského jazyka. Nová podoba jazyka, která byla založena na novoštokavském nářečí, získala u mladých autorů tehdejší chorvatské literatury velký ohlas a rychle se rozšířila. Navázala na středověkou tradici kulturně bohatých oblastí hlavně v Dalmácii. Oficiálně byla prezentována 5. prosince 1835 a záměrem bylo vytlačit tehdejší kajkavské nářečí, které dominovalo. O několik let později navázal na Gajovu práci i obrodný proces v dnešním Slovinsku, kde byla chorvatská latinka přejata.