Luboš Zelený

Ing. Luboš Zelený (* 23. prosince 1946 Městec Králové) je český spisovatel, básník, prozaik, překladatel a dramatik.

Život

Narodil se 23. 12. +more 1946 v Městci Králové. Dětství a školní léta prožil ve Velkých Výklekách. Vystudoval Gymnázium (SVVŠ)v Městci Králové a Poděbradech (1960-1964) a lesnickou fakultu VŠZ v Brně (1964-1970, státní zkouška 1972). Postgraduálně studoval knihovnictví a informatiku a kurz žurnalistiky. Pracoval jako lesní dělník, pomocný asistent VŠZ, technik polesí, středoškolský profesor, ředitel okresní knihovny, vedoucí odboru kultury a ochrany přírody ONV, historik, redaktor a šéfredaktor deníku, asistent poslance PČR. Od roku 2007 se věnuje literatuře a publicistice. Žije v Trutnově.

Dílo

V jeho básnických sbírkách převažuje rustikální tematika, v knihách pro děti jsou pohádky zasazené do regionu Krkonoš,Podkrkonoší a areálu Státního zámku Kuks.

Literární začátky

První zmínky o literární tvorbě sahají do padesátých let, kdy vznikl text Ostrov malého Igota. Toto směřování dostalo podporu na vysokoškolských studiích (Lesnická fakulta Vysoké školy zemědělské Brno), když v letech 1968/1969 se jako redaktor účastnil práce na vydávání studentského časopisu lesnické fakulty Lef, kde byly otištěny i jeho první básně. +more V těchto letech vznikla také samizdatová sbírka básní Kytice pro hrbatého špicla. Zásadní je zejména působení Lefu v období Palachova týdne a studentské stávky (leden 1969).

Zelený díky Lefu poznal řadu brněnských a později pražských literátů. Z mladých se sešel s partou kolem časopisu Kurýr, který vedl básník a prozaik Ludvík Štěpán. +more Ten mu v posledním čísle časopisu Kurýr otiskl první sloupek básní, a sestavil sborník Čas, kterým mládí jde, do něhož L. Zelený přispěl prózou Obraz světa. V tomto období však poezie u Zeleného zcela převážila. Byla recitována v brněnské Múze, v Praze v pořadech Jana Buriana v divadle Maringotka, následovala Viola. Své básně publikoval v Čs. vojákovi, v Mladé frontě, Tvorbě, Květech, ve Světě práce, i povídky a pohádky pak od sedmdesátých let také v deníku Pochodeň a v časopisu Krkonoše, články a fejetony ve Vědě a životě (kam jej přivedl šéfredaktor Oleg Sus).

Období do roku 1989

Zelený se nejdřív soustředil na básnickou tvorbu. Jeho básně nejprve vycházely ve sbornících. +more Byly to po řadě sborníky Zelené světlušky (1972), Pohledy (1974), Zpívej mi a vzpomenu si (1976; zde vyšla rozsáhlejší poema Balzamína, provázející rodným krajem), Rozměry času (1976), Rosný bod (1976).

Na svou vlastní knihu si musel řadu let počkat. První samostatná sbírka Potřebná věc mu vyšla v roce 1978, ačkoli byla odevzdána už v roce 1971. +more Po první sérii krátkých básní následují dvě delší: Nápis na stromě konfrontační paralelou textu citujícího fakta o koncentračním táboře těhotných a veršů popisujících současnost jednak dokumentuje zrůdnost a hrůznost fašismu a zároveň oslavuje osvobození od něj. Semínka pak jsou autorův hold živým i mrtvým ruským vojákům, kteří nás osvobodili. Druhou sérii uzavírají čtyři delší básně, dvě dvoudílné a dvě čtyřdílné. Postupně Má slova hovoří o nasazení, s nímž autor píše, oslavou osvoboditelů jsou básně Tvá řeč, To slavné a také Vánoce 1973, v nichž přemítá nad válečnou hrozbou, budící touhu po míru.

Pro příležitostný bibliofilský tisk Jeřabinka (1981) ke Dnům kultury Černigovské oblasti (SSSR) přeložil Zelený 7 básní Naděždy Semenčekové, ukrajinské básnířky.

Od roku 1984 začaly vycházet Zeleného prózy: k Pohádkám do ouška jehly (1984) a Pohádce z duhového poháru (1986) můžeme přiřadit i Pohádku o Pískovečkovi, jež sice vyšla až v roce 1993, ale byla napsána už v roce 1981. Jde o pohádky autorské, a to imitačně-inovačního typu, jehož hrdiny bývají netradičně pojaté nadpřirozené bytosti, jsou polidštěny či parodovány a jejich poslání má povětšině charakter vyjádření autorova etického a mravního kréda. +more Mají blízko k rumcajsovským pohádkám Václava Čtvrtka, ať je to jejich konkrétní místopis (jsou postupně situovány do Malých Svatoňovic, Krkonoš a Kuksu), nebo potýkání hlavního hrdiny s tou či onou vrchností či nadřazeností, ale také ve vynalézavém, metaforicky plastickém, bohatém a přitom výstižném jazyce, blízkém lidové slovesnosti.

Příhody hrdiny Józy v Pohádkách do ouška jehly evokují večerníčkovské příběhy Krkonošské pohádky České televize z roku 1974; Trautenberka připomene zejména epizoda s vypočítavým krejčím Faltou. Pohádky zaujaly Loutkový soubor Úpice, který je v roce 2007 zdramatizoval a hrál.

Jednou z vyprávěcích linií Pohádky z duhového poháru je putování za duhovým pohárem. Paralelně s ní se rozvíjí i střetání předstírané lásky s láskou opravdovou, další linií je zápas siláka Kuby s pokoušením skřítka Mumlávka, který jej chce svést k pašování, což je motiv, který nerozlučně patří ke koloritu krkonošského příhraničí. +more Pointou je zjištění, že dobrý člověk je ta jediná pohádková bytost, kterou může potkat každý.

Zeleného někdejší dětské setkání se soškou z Kuksu inspirovalo k Pohádce o Pískovečkovi, příhodám Pískovečka, sochy, která se hýbe a mluví a nakonec se po výpravě na zkušenou stane skutečným chlapcem podobně jako Pinocchio Carla Collodiho. Zeleného příběh dává dětskému čtenáři poznat smysl a sílu morálky a v neposlední řadě jej poučí i o díle Matyáše Brauna.

Období po roce 1989

Po sametové revoluci vedle oficiálních možností vydávání knih není nijak než finančně omezena možnost publikovat nákladem vlastním. Zelený tento samizdat v novém kabátě zkráceně nazval SOVYNAZ, solitérní vydávání na zakázku.

Z bezprostřední životní inspirace vznikly knihy říkadel pro mateřské školy (Zeleného manželka v mateřské škole učí). Původně mělo jít o jednu knihu, ale nakladatelé neprojevili zájem, a tak ji Zelený pro Sovynaz rozdělil do čtyř titulů, Čáry, máry nad safari, Čarovánky, Jak se chodí do školky a Mouchy, kočky, myši, prozradí, co slyší (všechny vydány 2008). +more Jde o nonsensové verše s vynalézavými rýmy, kde se děti setkají se zajímavými zvířaty ap.

V Sovynazu vydal i své básnické sbírky. Přebrané spisy (1994) považuje Zelený za omyl. +more Ve sbírce Slovapění (2011) básně spojuje vyslovení životního pocitu, toho, jak básník dnes vidí a vnímá skutečnost kolem sebe, zkoncentrované ve verši z básně Chůze v mlhách „. přesto se držíme naděje za rukáv/ a jdeme. “. Nalezneme tu básně milostné, resp. „post-milostné“, básně lyrického okamžiku i básně o psaní básní, v dalších případech jde o metaforický popis konkrétního zážitku. Za knihu Slovapění v září 2012 získal Zelený uznání při udělování Mobelovy ceny 2012. Zelený se v této sbírce přiznává k pseudonymu Pastevec, který používal v letech 2008-2009 při vyvěšování svých básní na Totemu (TOTální E Magazín), kde našel další publikační možnosti.

Titul sbírky Potlučené fantazie (2012) je v úvodu vyložen jako PF 2012. Jde tedy o manifestaci časových básní, o vyslovení se k aktuálnímu dění, o přání do roku 2012, o stručné shrnutí a konstatování, že ne všechny ideální představy o budoucnosti se splnily.

Básně z venkovského života z dřívějšího období shrnuje a souborně vydává ve sbírce Selské křeslo (2021).

K Zeleného básnické produkci se řadí i jeho překlad poezie Daniela Uffa Horna Malé písně (2009). Vyjma závěrečné básně, která se na větším prostoru programově vyslovuje k romantismu, jsou to nerozsáhlá plně srozumitelná čísla přírodní či milostné lyriky tradiční rýmové, veršové a metaforické struktury, na nichž se Zelený mohl učit tomuto způsobu poetického uvažování.

Zeleného publicistickou činnost (byl redaktor a šéfredaktor Krkonošských novin, volný novinář, vedoucí editor krajské redakce Vysočina Jihlava) shrnuje svazek S broukem v hlavě (2009), sbírka novinových fejetonů, které jsou svědectvím o duchu doby. Členění sbírky připomíná novinovou rubriku Brouk v hlavě, jež soustřeďovala zamyšlení nad aktuálními problémy. +more Třetí oddíl Lidičky a lidi obsahuje převážně medailonky osobností spjatých s Trutnovskem.

Poezie: * Potřebná věc (MF Praha, 1978) * Přebrané spisy (Sovynaz Trutnov - vl. nákl. +more, 1994) * Slovapění (Sovynaz , 2009, 2011) * Potlučené fantazie (Sovynaz, 2012) * Selské křeslo (z bukoliky 1970-1978). (Broumov: Věra Kopecká, 2021. ISBN 978-80-88040-69-9).

Knihy pro děti: * Pohádky do ouška jehly (Kruh Hradec Králové, 1984) * Pohádka z duhového poháru (Kruh, 1986) * Pohádka o Pískovečkovi (Carmen Praha, 2003) * Čáry, máry nad safari (Sovynaz, 1994, 2008) * Čarovánky (Sovynaz, 2008) * Jak se chodí do školky (Sovynaz, 2008) * Mouchy, kočky, myši, prozradí, co slyší (Sovynaz, 2008)

Kniha fejetonů: * S broukem v hlavě (Sovynaz, 2009)

Překlady: * Naděžda Semenčenková: Jeřabinka (verše, ukraj.) (OK Trutnov 1981) * Daniel Uffo Horn: Malé písně (verše, něm.) (Sovynaz Trutnov, 2009)

Sborníky: * Čas, kterým mládí jde - Obraz světa (KV SSM Brno, 1970) * Zelené světlušky - pásmo Bez mezer (MF Praha, 1972) * Pohledy - blok básní (Kruh, 1974) * Breviář správného chlapce - báseň (Práce, 1975) * Zpívej mi a vzpomenu si - poema Balzamína (MF Praha, 1976) * Rosný bod - blok básní (ČS Praha, 1976) * Rozměry času - básně (OKS Rychnov nad Kněžnou, 1976) * Čas světla - blok básní (OKS a OK Trutnov, 1978) * Karel Čapek - příspěvek (SVK Hradec Králové, 1990) * WOLF, Vladimír. Malé dějiny Pilníkova - „Ze života Čechů a Němců v Pilníkově a okolí v předválečných letech“ (s. +more 92-97), foto Josef Žirovnický ([Pilníkov]: Vydáno Městským úřadem v Pilníkově, 2014. ) * 21: dvacet jedna východočeských autorů o zvířatech a lidech: literární sborník - Čáry, máry nad safari ([Pardubice]: Středisko východočeských spisovatelů, 2018. ) * Čtyři doby. Sborník Střediska východočeských spisovatelů 2020 - Pět causerií o „setkáních“ s Boženou Němcovou ([Pardubice]: Středisko východočeských spisovatelů, 2020. ) * KOPECKÁ, Věra a Antoni MATUSZKIEWICZ. Pegas nad Broumovem: antologie poezie účastníků Dnů poezie v Broumově 2010-2019 - Výběr básní (Broumov: Věra Kopecká, 2019. ).

Odborné práce: * Němečtí výtvarníci v Trutnově 1918-1945 (katalog výstavy MPT, 1993) * Deutsche Künstler Trautenau 1918-1945 (překlad Ing. Günter Fiedler)

Spoluautor: * Myslivost - učebnice (SZN Praha, 1975) * Polovníctvo - učebnice (Príroda Bratislava, 1976) * Kuks - průvodce (MNV Kuks, 1988) * Krkonoše - průvodce (TGIF Trutnov, 1993)

Editorská činnost: * Sborníky poezie vydávané Okresní knihovnou Trutnov v letech 1978 až 1985. * Almanach SLŠ Šluknov (SLŠ Šluknov, 2004, s CD)

Divadelní hry: * Krakonošovo ženění (realizace DK Trutnov 1984) * Mít v očích svět (realizace DK Trutnov 1995) * Pohádky do ouška jehly (zdram. pohádka - Loutk. soubor Úpice, 2007)

Odkazy

Reference

Literatura

Slovník české literatury 1970-1981 (ČS Praha, 1985) * Micka J. : Chomutovsko literární (OK Chomutov, 1975) * Almanachy (SLŠ Trutnov, 1975-2005) * Na druhém břehu (OREGO Říčany, 2002) * Almanach (SLŠ Šluknov, 2004) * Kdo je kdo v Obci spisovatelů (OS Praha 1996, 2005, 2008) * František Janalík: Krkonošské poudačky (Plot Praha, 2007) * Jaromír Jech: Krakonoš (Plot Praha, 2008) * Antologie Sever, západ východ, svazek 5 (2013) * [url=https://www. +moreacademia. edu/40669095/Luboš_Zelený_-_průřez_literární_tvorbou]Vilém Kmuníček: Luboš Zelený - průřez literární tvorbou. [/url] * KMUNÍČEK, Vilém. Luboš Zelený - průřez literární tvorbou. Krkonoše - Podkrkonoší, vlastivědný sborník. Sv. 24. Red. Vlastimil Málek. Trutnov: Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, 2020. S. 287-299. ISBN 978-80-905158-5-7. ISSN 0231-9934.

Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Narození v roce 1946 Kategorie:Narození 23. +more prosince Kategorie:Čeští básníci Kategorie:Muži.