Luciano Berio

Luciano Berio (24. října 1925, Oneglia - 27. května 2003, Řím) byl italský hudební skladatel, patřící k avantgardním poválečného období, známý pro svou experimentální hudbu (např. „Sinfonia“ z roku 1968) a průkopnickou činnost v oblasti hudby elektronické. Upozornil na sebe též svými transkripcemi děl jiných autorů vážné hudby nejrůznějších období, od Henry Purcella až po Stravinského a hudebními aplikacemi filosofických, literárních a básnických děl či témat od Bible až po Jamese Joyce.

Biografie

Italský skladatel Luciano Berio se narodil 24. října 1925 v Borgo d´Oneglia, malé vesnici v kraji Ligurie na severozápadě Itálie do hudební rodiny (otec Ernesto a dědeček Adolfo byli varhaníky a skladateli). +more Beriova kariéra klavíristy byla přerušena zraněním pravé ruky hned první den po odvodu do armády během 2. světové války. Zůstal ve vojenské nemocnici a později utekl bojovat v odboji proti nacismu. Po válce studoval skladbu na Konzervatoři v Miláně (Giulio Cesare Paribeni a Giorgio Federico Ghedini) do roku 1951, kdy odešel do Spojených států studovat seriální skladbu u Luigi Dallapiccoliho v Tanglewoodu. Roku 1950 se seznámil s mladou americkou studentkou, zpěvačkou Cathy Berberian, se kterou se po absolutoriu vzali a rozvedli v 1964. Měli dceru Christinu (* 1953).

Z Tanglewoodu se vrátil do Milána, kde pracoval pro italské rádio a televizní vysílání RAI. Tato práce ho přivedla do blízkého kontaktu s Umbertem Ecem, z kterého vzniklo dlouholeté přátelství. +more Roku 1955 Berio spoluzaložil s Brunem Madernou elektronické hudební Studio di Fonologia v Miláně, kde pracovalo mnoho skladatelů, mj. také Henri Pousseur a John Cage. Berio též vydával časopis o elektronické hudbě Incontri Musicali. Během letních škol v Darmstadtu (Internationale Ferienkurse für Neue Musik) se setkal s Pierrem Boulezem, Karlheinzem Stockhausenem, Györgym Ligetim a Mauriciem Kagelem.

V roce 1960 byl Berio dosazen jako Composer in residence v Tanglewoodu. O dva roky později byl pozván Dariem Milhaudem k pedagogickému působení na Mills College v Oakland v Kalifornii. +more V letech 1965-1971 vyučoval na Juilliard School of Music. Zde založil Juilliard Ensemble, který se specializuje na propagaci současné hudby. Mezi jeho studenty byli Steve Reich, Luca Francesconi, Louis Andriessen, Phil Lesh a další. V roce 1965 se oženil s filozofkou Susan Oyama, se kterou se rozvedl v roce 1972. Měli dceru Marinu (* 1966) a syna Stefana (* 1968).

Do Itálie se vrátil v roce 1972 a koupil pozemek a obydlí v Radicondoli. Rekonstrukce, znovuzaložení vinic a ovocného sadu trvaly více než dva roky do roku 1975, než se tam konečně nastěhoval. +more 1974-1980 byl ředitelem IRCAM v Paříži. Spolupráce s Pierrem Boulezem. Oženil se potřetí s izraelskou muzikoložkou Taliou Peckerovou v roce 1977. Z tohoto manželství se narodili dva synové, Daniel (* 1978) a Jonathan (* 1980).

Berio otevřel Tempo Reale ve Florencii v 1987.

Po studiích na milánské konzervatoři pracoval nějaký čas pro Italskou společnost rozhlasového a televizního vysílání (1953-1960), kde založil „Fonologické studio“, v jehož rámci organizoval série koncertů avantgardní vážné hudby. V letech 1961-1965 se věnoval pedagogické činnosti - přednášel ve Spojených státech na Harvardově univerzitě, kde se též seznámil s kompozičními technikami serialismu a na několika evropských na univerzitách, především v Darmstadtu (zde se profesně setkal s dalšími význačnými avantgardními skladateli té doby, jako byli Pierre Boulez, Karlheinz Stockhausen či György Ligeti). +more Od roku 1965 byl učitelem fakulty hudební skladby na Juilliard School v New York, kde působil až do r. 1971. Od roku 1980 byl členem Ústavu pro elektroakustickou hudbu v Paříži, v roce 1981 pak založil Institut pro novou hudbu ve Florencii, kde posléze realizovala svou hudbu celá řada skladatelů, např. John Cage. V průběhu své kariéry působil též jako hudební ředitel regionálního orchestru, umělecký ředitel „Maggio Musicale“ ve Florencii, od roku 1988 se stal čestným členem Royal Academy of Music v Londýně. Obdržel také prestižní Siemensovu cenu. Beriovy skladby jsou pravidelně hrány prakticky po celém světě.

Luciano Berio byl oceněn mnoha poctami a cenami. Čestný doktorát City University v Londýně (1980), čestné členství Royal Academy of Music v Londýně (1988), prestižní Siemens-Musikpreis (1989), Norton Professor of Poetry na Harvard University (1993-1994), Distinguished Composer in Residence na Harvard University (1994-2000), čestný doktorát od University of Siena (1995), Praemium Imperiale uděleno Japan Art Association (1996), presidentem Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě (2000).

Luciano Berio zemřel 27. května 2003 v nemocnici v Římě.

"eSACHERe"

Spolu s dalšími 11 skladateli - přáteli (C. Beck, L. +more Berio, P. Boulez, B. Britten, H. Dutilleux, W. Fortner, A. Ginastera, C. Halffter, H. W. Henze, H. Holliger, K. Huber a W. Lutoslawski) švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera (1906-1999), byl požádán ruským violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, aby u příležitosti Sachrových 70. narozenin napsal skladbu pro sólové violoncello s použitím not obsažených v jeho jméně (eS, A, C, H, E, Re). Luciano Berio vytvořil skladbu LES MOTS SONT ALLES. Skladby byly částečně uvedeny Curychu 2. května 1976. Celý projekt "eSACHERe" bude uveden (poprvé v kompletním provedení) českým violoncellistou Františkem Brikciem na podzim 2010-2011 v Praze.

Díla

Elektroakustická hudba

Thema (Omaggio a Joyce), magnetofonový pás (1958) * Allez-Hop, magnetofonový pás (1959) * Visage, magnetofonový pás (1961) * Chants parallèles, magnetofonový pás (1975) * Diario immaginario - elektronická hudba (1975)

Vokální skladby

Circles, pro sólový zpěv, harfu a perkuse (1960) * Folk Songs, pro mezzosoprán a sedm nástrojů (1964) * Laborintus II, pro sólový zpěv, nástroje a magnotofonový pás (1965) * Sequenza III, pro sólový zpěv (1966) * O King, pro mezzosoprán a pět nástrojů (1968) * Simfonia, pro efektované (elektricky zesílené a modifikované) hlasy a orchestr (1968) * Recital (for Cathy), pro mezzosoprán a 17 nástrojů (1971) * Cries of London, pro osm hlasů (1974) * A-Ronne, pro 5 až 8 hlasů (1975) * Canticum Novissimi Testamenti I, pro sbor (1988) * Canticum Novissimi Testamenti II, pro 8 hlasů, 4 klarinety a saxofonový kvartet. (1988)

Instrumentální skladby

Sequenza I, pro flétnu (1958) * Sequenza II, pro harfu (1963) * Chemins I, pro harfu a orquestr (1965) * Sequenza III, per hlas (1966) * Sequenza IV, pro klavír (1966) * Sequenza V, pro trombón (1966) * Sequenza VI, pro violu (1967) * Chemins II, pro violu a devět nástrojů (1967) * Chemins III, pro violu a orchestr (1968) * Sequenza VII, pro hoboj (1969) * Chemins IIb, pro orchestr (1970) * Chemins IIc, pro basklarinet a orchestr (1972) * Línia, pro dva klavíry, vibrafon a marimbu (1973) * Points of the Curve to Find, pro klavír a 22 nástrojů (1974) * Sequenza VIII, pro violy (1975) * Chemins IV, pro hoboj a smyčcové nástroje (1975) * Il ritorno degli snovidenia, pro violoncello a 30 nástrojů (1977) * Sequenza IX, pro altsaxofon (1980) * Accordo, pro dechovou sekci a perkuse (1981) * Sequenza X, pro trubku a efektovaný klavír (1984) * Voci, pro violu a dvě skupiny nástrojů (1984) * Sequenza XI, pro kytaru (1988) * Chemins V, pro kytaru a 42 nástrojů (1992) * Notturno, pro smyčcový kvartet (1994) * Sequenza XII, pro fagot (1995) * Sequenza XIII, pro akordeon (1995) * Alternatim, pro klarinet, violu a orchestr (1997) * Altra voce, pro flétnu, mezzosoprán a elektroniku (1999) * Sequenza XIV, pro violoncello (2002)

Orchestrální skladby

Simfonia, pro osm efektovaných hlasů a orchestr (1969) * Chemins IIb, pro orchestr (1970) * Moviment,pro orchestr (1971) * Concert, pro dva klíry a orchestr (1972) * Still, pro orchestr (1973) * Eindrücke, ro orchestr (1974) * Cor, pro orchestr a sbor (1976) * Rèquiem, pro orchestr(1984) * Continu, pro orchestr (1991) * Ekphrasis (Continu II), pro orchestr (1996)

Scénická hudba

Opera, teatre musical (1970) * Per la dolce memòria di quel giorno, ballet (1974) * La vera storia, teatre musical (1978) * Un re in ascolto, teatre musical (1984) * Outis, teatre musical (1996)

Opery

La Vera Storia (1981) * Un re in ascolto (1984)

Bibliografie

David Osmond-Smith: Berio, Oxford University Press, 1991.

Externí odkazy

[http://www. thing. +morenet/~grist/golpub/fowler/berio/beriobio. htm] * [url=http://www. compositiontoday. com/articles/berio. asp]CompositionToday Berio Article[/url] * [url=http://www. brikcius. com/News. cz. 007. html]životopis Luciana Beria[/url].

Kategorie:Skladatelé klasické hudby Kategorie:Italští hudební skladatelé Kategorie:Italští operní skladatelé Kategorie:Modernističtí skladatelé Kategorie:Skladatelé alternativních hudebních směrů Kategorie:Italští elektroničtí hudebníci Kategorie:Italští hudební pedagogové Kategorie:Narození 1925 Kategorie:Narození 24. +more října Kategorie:Úmrtí 27. května Kategorie:Úmrtí v Římě Kategorie:Úmrtí 2003 Kategorie:Absolventi Harvardovy univerzity Kategorie:Držitelé ceny Grammy Kategorie:Nositelé Wolfovy ceny za umění Kategorie:Muži Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Boloňské univerzity.