Cesko.wiki Ludvík I. Hesenský
Author
Albert FloresLudvík I. Hesenský, také známý jako Ludvík I. Cechy, byl český král vládnoucí v letech 1346 až 1349. Narodil se jako syn Jindřicha VII. Lucemburského a Markéty Braniborské. Jeho otec se po smrti Karla IV. stal římským králem a Ludvík získal českou korunu. Během svého krátkého vládnutí se Ludvík I. snažil upevnit moc českého království. V roce 1348 vydal Zlatou bulu, která potvrdila důležité privilegia českých stavů a ustanovila pravidla pro volbu krále. Tím posílil postavení šlechty a městských obcí, což mu získalo podporu v zemi. Krátkého vládnutí Ludvíka I. ukončila jeho smrt v roce 1349. Po jeho úmrtí se česká koruna dostala na hlavu jeho syna Karla IV., který se stal jedním z nejvýznamnějších českých panovníků. Ludvík I. Hesenský je považován za jednoho z významných českých králů, který se snažil posílit moc českého království a položil základy pro budoucí rozvoj země. Jeho Zlatá bula se stala jedním z nejdůležitějších dokumentů českého práva.
Původ a mládí
hesensko-darmstadtský korunní princ (1769). +more Ludvík se narodil 14. června 1753 jako třetí dítě a nejstarší syn pozdějšího lankraběte Ludvíka IX. Hesensko-Darmstadtského a jeho manželky Karolíny Falcko-Zweibrückenské, dcery falckraběte Kristiána III. Ludvík se narodil ve městě Prenzlau v Braniborsku, kde byl právě umístěn jeho otec, který sloužil v pruské armádě. Děti vyrůstaly s matkou v Buchsweileru, v původním sídle hrabat z Hanau-Lichtenbergu, zatímco otec pobýval hlavně ve městě Pirmasens, kde dělal svou vojenskou kariéru. V roce 1766, když bylo Ludvíkovi 13 let, se matčin dvůr přesunul z Buchsweileru do Darmstadtu. Po smrti dědečka 17. října 1768 se Ludvíkův otec stal lankrabětem a Ludvík jeho dědicem s titulem korunní princ.
Ludvík od roku 1769 studoval na univerzitě v Leidenu a následně podnik kavalírskou cestu do Londýna a Paříže. Ve Francii se mimo jiné setkal s francouzskými filosofy Jeanem le Rond d'Alembertem a Denisem Diderotem, kteří byli předními osobnostmi osvícenství a editory první moderní encyklopedie. +more V roce 1773 odcestoval s v Německu narozeným francouzským spisovatelem a kritikem Fridrichem Melchiorem Grimmem ke dvoru Fridricha Velikého v Prusku, kam se provdala Ludvíkova starší sestra Frederika Luisa za předpokládaného dědice Fridricha Viléma. Nakonec Ludvík odjel do Ruska, kde se v roce 1773 v Petrohradu zúčastnil svatby své mladší sestry Vilemíny Luisy s dědicem ruského trůnu, carevičem Pavlem. V roce 1774 Ludvík jako ruský generál bojoval v rusko-turecké válce a stal se svobodným zednářem lóže "Ke korunované vlajce" v Moskvě.
Manželství
Lankraběnka Luisa se třemi nejstaršími dětmi, asi 1792. +more V roce 1776 se Ludvík zasnoubil se Žofií Doroteou Württemberskou, nejstarší dcerou Fridricha II. Evžena Württemberského. Zasnoubení bylo zrušeno a Žofie Dorotea se provdala za Ludvíkova ovdovělého švagra, careviče Pavla, syna a dědice ruské carevny Kateřiny II. Po zrušení zasnoubení Ludvík obdržel peněžitou náhradu.
Po tomto ponižujícím incidentu strávil Ludvík léto u dvora své mladší sestry Luisy v sasko-výmarském vévodství, kde se stýkal s Johannem Wolfgangem von Goethe. I po odjezdu z vévodství zůstal Ludvík v korespondenci s výmarským dvorem a Goethem a také s Friedrichem Schillerem. +more Ludvík se oženil 19. února 1777 ve třiadvaceti letech v Darmstadtu se svou o osm let mladší sestřenicí Luisou, dcerou svého strýce Jiřího Viléma Hesensko-Darmstadtského. Pár žil střídavě v Darmstadtu a Fürstenlager Auerbach. Manželé spolu měli šest dětí.
Hesensko-darmstadtský lankrabě
Ludvík se stal hesensko-darmstadtským lankrabětem po smrti svého otce v roce 1790. Předsedal významnému nárůstu území pro Hesensko-Darmstadtsko během císařských reorganizací v letech 1801-1803, zejména vestfálskému vévodství, které do té doby podléhalo kolínskému arcibiskupovi.
Hesenský velkovévoda
velkovévody, 1825. +more Jako spojenec Napoleona Bonaparte byl Ludvík v roce 1806 povýšen hesenského velkovévodu a vstoupil do Rýnského spolku, což vedlo k zániku Svaté říše římské. Na Vídeňském kongresu 1814/15 se Ludvík musel vzdát svých vestfálských území, ale byl odškodněn okresem Rheinhessen s jeho hlavním městem Mohučí na levém břehu Rýna. Kvůli tomuto zisku upravil svůj titul na velkovévodu hesenského a u Rýna. Ludwigsmonument v Darmstadtu. Velkovévoda Ludvík zemřel 6. dubna 1830 ve věku 76 let ve svém hlavním městě Darmstadtu. Jeho nástupcem se stal jeho nejstarší syn Ludvík II. .
V roce 1844 byl na jeho památku uprostřed největšího darmstadtského náměstí Luisenplatz postaven 33metrový sloup zvaný Langer Ludwig (Dlouhý Ludvík).
Potomstvo
Se svou manželkou a sestřenicí Luisou Hesensko-Darmstadtskou (1761-1829) měl Ludvík osm dětí, z nichž se však dvě narodily mrtvéː
* Ludvík II. +more Hesenský (26. prosince 1777 - 16. června 1848), hesenský velkovévoda, ⚭ 1804 Vilemína Luisa Bádenská (10. září 1788 - 27. ledna 1836) * Luisa Karolína Hesensko-Darmstadtská (16. ledna 1779 - 18. dubna 1811), ⚭ 1800 Ludvík Anhaltsko-Köthenský (25. září 1778 - 16. září 1802) * Jiří Hesensko-Darmstadtský (31. srpna 1780 - 17. dubna 1856), ⚭ 1804 Karolína Török de Szendrő (23. dubna 1786 - 28. října 1862), morganatické manželství * Fridrich Hesensko-Darmstadtský (14. května 1788 - 16. března 1867) * mrtvě narozená dvojčata - dcery (11. května 1789) * Emil Hesensko-Darmstadtský (3. září 1790 - 30. dubna 1856) * Gustav Hesensko-Darmstadtský (18. prosince 1791 - 30. ledna 1806).