Cesko.wiki Luxembourg Leaks
Author
Albert FloresLuxembourg Leaks (někdy označované také jako LuxLeaks nebo Lux Leaks), je finanční skandál, který byl odhalen v listopadu 2014 díky vyšetřování, které zahájilo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (anglicky ICIJ). Týkalo se to přes 300 mezinárodních firem, které přesouvaly své zisky přes Lucembursko, aby snížily odvod daní. V některých případech byla efektivní daňová sazba snížená pod 1 %. Z analýzy vyplývá, že Lucembursko nabídlo stovky patronátních prohlášení pro korporace jako PepsiCo, IKEA a FedEx, což jim pomohlo ušetřit stovky miliard amerických dolarů na daních. Tato patronátní prohlášení byla vydána během devatenáctiletého působení bývalého předsedy vlády Luxemburska (20. ledna 1995 - 4. prosince 2013) a předsedy Evropské komise (1. listopadu 2014 - 30. listopadu 2019) Jean-Claude Junckera.
Z právního hlediska přináší tento případ znepokojivý pohled na současnou legalitu, protože žádná firma nebyla potrestána, zatímco whistleblower Antoine Deltour prošel několika soudy, kdy mu prvně hrozilo 12 měsíců vězení spolu s pokutou ve výši 1500 EUR, poté se snížilo na šestiměsíční vězení se stejnou pokutou a až v lednu 2018 byl trest plně smazán. Jeho kolega a další whistleblower, Raphäel Halet, je stále odsouzený a musí zaplatit pokutu ve výši 1000 EUR. +more Podle ECPMF mají soukromé finanční zájmy firem prioritu před zájmy společnosti.
Odhalení
Vlna odhalení od ICIJ
Dne 5. listopadu 2014, mezinárodní konsortium investigativních novinářů publikovali LuxLeaks. +more Osmdesát novinářů z různých médií z celého světa spolupracovali a přezkoumávali 548 daňových režimů, které byly vytvořené s přes 340 firem za účelem snížení daní. Všechny dokumenty jsou dostupné online v lehce dohledatelných databázích ICIJ a na dalších stránkách. Pokrývají období od roku 2002 do 2010.
ICIJ spolupracovala s mnoha médii po celém světě a odhalení LuxLeaks měl celosvětový dopad. Mezi nimi patřili CNBC (USA), CBC (Kanada) a další. +more ICIJ byla za tuto práci odměněna nejvýznamnější cenou za žurnalistiku Spojených států, George Polk cenou (The George Polk Award) v kategorii Business Reporting v únoru 2015. ICIJ získali dokonce společně s dalšími médii 2 další ceny na stejném happeningu. V červnu 2015 byl ICIJ oceněn za LuxLeaks a Swissleaks jako “Vyšetřování roku” (Investigation of the year) na Data Journalism Award.
Lucemburský daňový režim a jeho podstata
LuxLeaks odhalilo lucemburský daňový režim, který byl velmi výhodný pro mezinárodní firmy. Zámořské firmy se začali usazovat v Lucembursku ve velkém počtu na počátku devadesátých let 20. +more století, kdy Lucembursko zakomponovala do svého zákoníku EU směrnici, která dovolovala firmám platit daně v zemi, kde je hlavní sídlo organizace, místo v zemích, kde operují.
Daňové režimy byly navrženy Velkou Čtyřkou (The Big Four - KPMG, EY, PwC, Deloitte) tak, aby zvýhodňovali tyto firmy a poté byly schváleny daňovou správou. Obsahovali také způsoby, jak převést výnosy do Lucemburska. +more Vnitropodnikové oceňování (Transfer pricing) byl jedním z mechanismů který byl použit k realokaci výnosu. Dalším způsobem byly vnitroskupinové půjčky (Intra-group loans), kdy pobočka, která sídlila v zemi, kde je vysoká daň, půjčovala sídlu v Lucembursku za nízký úrok (např. za 1%). Sídlo pak půjčovala ostatním pobočkám mimo Lucembursko za vyšší úrok (např. Za 9%). Tím se snižoval daňový základ v pobočkách, které byly v zemích s vysokým daňovými povinnostmi a převedl se tam, kde byl méně zdaňován.
Mnoho firem má jen symbolické sídlo v Lucembursku např. Až 1 600 firem sídlí na stejné adrese, 5, rue Guillaume Kroll, Luxembourg.
Daňové režimy a jejich legalita
Právoplatnost daňových režimů je nejasná. Přestože existují v mnoha evropských státech, v mnohých případech se jedná o státní výpomoc, která může ovlivnit soutěživost trhu. +more Evropská komise pro generální ředitelství pro hospodářskou soutěž (anglicky Directorate-General for Competition (DG COMP)) zahájila několik vyšetřování v této souvislosti. Vyšetřování bylo zahájeno v červenci 2014 a v říjnu 2015 došla k závěru, že daňové režimy pro Fiat Finance and Trade v Lucembursku a pro Starbucks v Nizozemí jsou nelegální státní pomocí. Na tiskové konferenci Evropské komise pro soutěživost Margrethe Vestager potvrdila, že použili informace z LuxLeaks jako tržní informace.
Dalším vyšetřovaným se stal McDonald, který je vyšetřován za od prosince 2015 čelícímu obvinění, že se vyhýbal daňové povinnosti od roku 2009 v Evropě a v Rusku díky dvojímu daňovému režimu. Aby se vyhnul dalšímu vyšetřování, přesunul v prosinci roku 2016 McDonald svojí daňovou povinnost z Lucemburska do Velké Británie. +more Mezi dalšími případy vyšetřování Evropské komise pro generální ředitelství pro hospodářskou soutěž jsou Amazon, DG-Suez (nyní Engie) a potenciálně IKEA.
Belgický daňový režim, který byl ustanoven roku 2005, byl dne 11. ledna 2016 označen za ilegální Evropskou komisí. +more Následkem tohoto označení byly 35 velkým mezinárodní firmám, které získaly výhody díky tomuto režimu, vyměřeny daně, které by měly dosahovat výše 700 miliónů eur.
Dopady LuxLeaks
Jean-Claude Juncker, v té době nově jmenovaný prezident Evropské komise, čelil velkému náporu společnosti, protože většina daňových režimů byla ustanovena za doby, kdy byl v čele vlády Lucemburska. Lucemburský ministr financí od roku 2013, Pierre Gramegna, popsal únik jako nejhorší útok na Lucembursko, který zažil. +more Díky LuxLeaks byly také rozjeté debaty ohledně vyhýbání daňových povinnostech v Lucembursku a v dalších státech.
LuxLeaks whistleblowers a jejich soudní řízení
Podle ICIJ pocházely dokumenty, které byly použity, od zaměstnanců či bývalých zaměstnanců poboček Velké čtyřky (KPMG, EY, PwC, Deloitte).
Mezi prosincem 2014 a dubnem 2015 byli identifikováni tři lidé jako zdroj informací vzhledem k LuxLeaks a čelí soudním řízením. Žádná z mezinárodních firem nečelí soudnímu řízení díky dosavadní legalitě daňových režimů.
Antoine Deltour
Dne 12. prosince 2014, bylo podáno trestní oznámení ohledně krádeže tajných informací a obchodních tajemství, praní peněz a podvodu vůči bývalému zaměstnanci. +more O dva dny později oznámil Anotine Deltour, 28letý Francouz, svojí identitu a potvrdil, že při krádeži informací jednal ve společném dobru a ne kvůli finanční odměně. Také potvrdil, že dokumenty, které ukradl, nebyly chráněné, nenaboural se do jiného systému a nedostal se do styku s ICIJ.
Státní zastupitel navrhoval 18 měsíců vězení spolu s peněžním trestem. Dne 29. +more června bylo vyneseno rozhodnutí, že Antoine Deltour je odsouzen k 12 měsícům vězení a 1500 eurům peněžního trestu. Po prvním odvolání byl v březnu 2017 odsouzen k 6 měsícům vězení a stejné částce peněžního trestu. Až v lednu 2018 byl od svého trestu plně osvobozen Luxemburským soudem.