Jean-Claude Juncker

Jean-Claude Juncker (* 9. prosince 1954 Redange) je lucemburský politik a právník, který v letech 2014-2019 zastával úřad předsedy Evropské komise. Evropský parlament nominaci schválil většinou 422 ze 729 hlasů.

V letech 1995 až 2013 působil jako předseda vlády Velkovévodství lucemburského, čímž se stal nejdéle sloužícím premiérem v historii Evropské unie a jedním z nejdéle působících hlav vlád v demokratických zřízeních vůbec. Současně s tímto úřadem zastával v období 1989-2009 post ministra financí. +more Mezi roky 1990-1995 byl předsedou Sociálně křesťanské strany (PCS/CVS).

V rámci lucemburského předsednictví EU, v letech 1997 a 2005, byl vždy na šest měsíců předsedou Evropské rady, respektive Rady Evropské unie. Mezi roky 2005-2013 vedl jako první stálý prezident Euroskupinu.

Osobní život

Mládí

Narodil se v Redange a většinu dětství strávil v Belvaux. Jeho otec, profesí ocelářský dělník, bojoval ve druhé světové válce na straně Třetí říše, když byl přinucen narukovat do Wehrmachtu. +more Mladý Jean-Claude studoval v belgickém Clairefontaine a před návratem domů úspěšně odmaturoval v Lycée Michel Rodange. V tuto dobu, konkrétně v roce 1974, vstoupil do Sociálně křesťanské strany. Následně roku 1979 absolvoval magisterské studium práv na francouzské University of Strasbourg, ale právnickou praxi nikdy nevykonával. Juncker mluví kromě svého rodného jazyka (lucemburština) také plynně francouzsky, německy a anglicky.

Politická kariéra

Po návratu do Lucemburku se díky svým rétorickým schopnostem stal tajemníkem v parlamentu. Poprvé byl do Sněmovny reprezentantů, jednokomorového šedesátičlenného lucemburského parlamentu, zvolen v roce 1984 a okamžitě se v nové vládě pozdějšího předsedy Evropské komise Jacquese Santera stal ministrem práce. +more Tím se ujal role moderátora řady debat při jednáních v Evropské unii, kde se poprvé projevila jeho proevropská profilace. Zároveň se stal guvernérem Světové banky.

Krátce před parlamentními volbami v roce 1989 byl vážně zraněn při silniční nehodě. Následně strávil dva týdny v kómatu. +more Nicméně se po znovuzvolení vrátil do Sněmovny reprezentantů a v nové vládě zastával dvě ministerská křesla, když k portfeji práce získal i portfej financí.

Na počátku 90. let předsedal ECOFINu, Radě ministrů financí členských zemí EHS, která se klíčově podílela na konečné verzi Maastrichtské smlouvy. +more Juncker byl spoluzodpovědný za uzavření oddílu ekonomické a monetární politiky unie a sám smlouvu podepsal v roce 1992. V tomto období se stal parlamentním lídrem své strany.

Předseda vlády

Do sněmovny byl znovuzvolen v roce 1994, aby pokračoval v obou ministerských úřadech. Po oznámení nominace Santera na místo předsedy EK, byl 20. +more ledna 1995 jmenován velkovévodou Jeanem za předsedu vlády, ve které byla jeho strana v koalici se Socialisticko-dělnickou stranou (POSL-LSAP). Po jmenování se vzdal postu ve Světové bance, ale ponechal si obě předešlé ministerské funkce. Navíc se stal i ministrem zahraničí.

V prvním funkčním období premiéra se Juncker zaměřil na ekonomickou platformu v prohlubování bilaterálních mezinárodních vztahů, tak aby zvýšil prestiž Lucemburska v zahraničí. V roce 1996 v rámci své návštěvy Dublinu, se projevil jako úspěšný mediátor při sporu mezi francouzským prezidentem Jacquesem Chiracem a německým kancléřem Helmutem Kohlem ohledně politiky Ekonomické a monetární unie EU, jejímž byl členem. +more Tisk o něm referoval jako o hrdinovi z Dublinu, kterému se podařilo urovnat jejich spor.

+more_Bush|Georgem_Bushem,_15. _duben'>15. dubna 2005V roce 1997 se z titulu funkce předsedy vlády stal na půl roku předsedou Evropské rady. Zaměřil na integraci unie především oblasti sociálních věcí a vytvořil plán boje s nezaměstnaností, který byl pojmenován jako „lucemburský proces“ (předsedou EK byl také Lucemburčan). Inicioval vznik neformální skupiny Euro 11 ministrů financí, kteří se zamýšleli nad další monetární politikou unie.

Premiér Juncker a ruský prezident Vladimir Putin 24. +more května 2007 V roce 1999 byl znovuzvolen do parlamentu a podržel si i funkci premiéra. Koalice se Socialisticko-dělnickou stranou již nebyla obnovena, místo ní vytvořil vládu s Demokratickou stranou (PD/Dp). Po dalších volbách v roce 2004, se socialističtí dělníci stali druhou nejsilnější stranou a Juncker se vrátil k obnovení koalice s nimi. Na Sumitu EU byl dezinformován o smrti tehdy již nemocného Jásira Arafata, což předčasně oznámil do médií.

+morejpg|thumb|Juncker_v_březnu_2014_hovoří_s_ukrajinským_premiérem_Arsenij_Jaceňuk'>Jaceňukem, který se dostal k moci po svržení Viktora JanukovyčeV roce 2005 se podruhé stal předsedou Evropské rady. V této roli navštívil amerického prezidenta George Bushe ve Washingtonu. Krátce před jeho koncem proběhlo v Lucembursku referendum o ratifikaci Smlouvy o Ústavě pro Evropu. Juncker spojil existenci vlády s úspěchem v referendu. Výsledkem 56,5 % pro smlouvu z celkové 88% účasti voličů, slavil úspěch. V Scheveningenu byl v témže roce zvolen na schůzce ECOFINu představitelem pro společnou měnu, tzv. „Panem Euro“ na dobu dvou let. Jeho úkolem byla koordinace hospodářské politiky eurozóny.

V roce 2009 odsoudil snětí exkomunikace nad kontroverzním biskupem Richardem Williamsonem.

Předseda Evropské komise

Když v prosinci 2013 opustil úřad lucemburského premiéra, byl nejdéle sloužícím předsedou vlády v historii Evropské unie (dříve Evropských společenství). 15, července 2014 jej Evropský parlament zvolil novým předsedou Evropské komise.

Juncker prosazuje povinné kvóty pro přerozdělování uprchlíků mezi členské státy EU. S Junckerem a Evropskou komisí se kvůli tomu dostal do sporu maďarský premiér Viktor Orbán, který odmítl její návrh na přerozdělování uprchlíků a návrh Evropské komise označil za "absurdní, téměř šílený".

Po smrti dlouholetého kubánského vůdce a revolucionáře Fidela Castra Juncker tweetoval, že "Smrtí Fidela Castra ztratil svět muže, který byl pro mnohé hrdinou. " +morejpg|náhled'>Juncker a americký ministr zahraničí John Kerry 25. března 2016 Juncker a německá kancléřka Angela Merkelová v Bruselu 22. června 2017 Juncker podpořil v roce 2014 sankce EU proti Rusku. V červnu 2017 Juncker kritizoval nové americké sankce proti Rusku, které připravil Kongres USA a které postihnou i evropské firmy spolupracují na rozšíření plynovodu Nord Stream, který přivádí zemní plyn z Ruska do Německa po dně Baltského moře.

Postoj k separatismu

Lucembursko pod vedením Junckera dne 21. února 2008 uznalo jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova na Srbsku. +more 9. července 2011 Lucembursko pod vedením Junckera uznalo výsledky referenda o samostatnosti Jižního Súdánu a vyhlášení nezávislosti na Súdánu.

V říjnu 2017 jako předseda Evropské komise Juncker odmítl referendum o nezávislosti Katalánska a jednostranné vyhlášení nezávislosti na Španělsku, které je členským státem EU. V projevu, který pronesl na univerzitě v Lucemburku, prohlásil: „Pokud Katalánsku dovolíme - a nic nám do toho není - aby se oddělilo, jiní udělají totéž. +more To nechci. “.

Kritika

Daňová aféra

Díky únikům informací LuxLeaks vyšlo najevo, že v letech 2002-2010, v době kdy byl Juncker lucemburským premiérem, pomáhalo Lucembursko nadnárodním monopolům platit nižší daně. Tajné dohody s nadnárodními firmami se týkaly okolo 340 společností. +more Juncker měl přitom cíleně bránit daňové reformě EU. Jenom Německo přišlo na daních kvůli politice Lucemburska o 197,99 miliónu dolarů. Podle německého vyšetřovatele Norberta Naulina „Tato podpora při daňových únicích, kterou jsme viděli při svém vyšetřování u bank, je systematickou a organizovanou formou hospodářské kriminality. “.

Europoslanec Fabio de Masi, který je místopředsedou Vyšetřovacího výboru Evropského parlamentu pro praní peněz, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky (PANA), uvedl: „Je absurdní, že milióny Evropanů, kteří trpěli kvůli úsporným politikám, mají nyní za předsedu Komise EU kmotra daňového dumpingu.“ Kvůli daňové aféře vyvolala skupina europoslanců, včetně předsedy britské UKIP Nigela Farage či Marine Le Penové z FN, hlasování o vyslovení nedůvěry Evropské komisi pod vedením Junckera, návrh ale nezískal podporu většiny europoslanců.

Odhalení pomníku Karla Marxe

V květnu 2018 se Juncker zúčastnil slavnostního odhalení obří sochy Karla Marxe, kterou zaplatila Čína, v Marxově rodném městě Trevír v Německu u příležitosti 200. výročí jeho narození. +more Bývalý český prezident Václav Klaus jeho účast označil za přiznání vlivu, který Marx na „projekt evropské integrace v jeho dnešní podobě Evropské unie má“.

Vyznamenání

Odkazy

Reference

Související články

Junckerova komise

Externí odkazy

[url=http://www. spiegel. +morede/spiegel/print/d-15317086. html]Výrok o politické metodě, roč. 52/1999[/url] v časopise Der Spiegel * [url=http://www. reflex. cz/clanek/zpravy/73190/opily-predseda-evropske-komise-juncker-fackoval-statniky-a-napodoboval-chuzi-jednotek-ss. html]Opilý předseda Evropské komise Juncker fackoval státníky a napodoboval chůzi jednotek SS[/url].

Kategorie:Předsedové Evropské komise Kategorie:Premiéři Lucemburska Kategorie:Ministři financí Lucemburska Kategorie:Lucemburští politici Kategorie:Rytíři Řádu umění a literatury Kategorie:Držitelé čestných doktorátů Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu za zásluhy Lucemburska Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu prince Jindřicha Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Komtuři Řádu znovuzrozeného Polska Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Kristova Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu tří hvězd Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu Isabely Katolické Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku Kategorie:Nositelé Maltézského záslužného kříže Kategorie:Nositelé Čestného odznaku Za zásluhy o Rakousko II. +more třídy Kategorie:Nositelé velkokříže Záslužného řádu Německa Kategorie:Nositelé Velkého záslužného kříže s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Německa Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu Spasitele Kategorie:Nositelé Řádu přátelství (Kazachstán) Kategorie:Nositelé velkokříže Norského královského řádu za zásluhy Kategorie:Nositelé Řádu knížete Jaroslava Moudrého I. třídy Kategorie:Nositelé Řádu za zásluhy Bádenska-Württemberska Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu Adolfa Nasavského Kategorie:Nositelé velkokříže Řádu Vitolda Velikého Kategorie:Velkodůstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Ceny Karla Velikého Kategorie:Narození 1954 Kategorie:Narození 9. prosince Kategorie:Narození v Lucembursku Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Nositelé Řádu Amílcara Cabrala.