Jásir Arafat

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Jásir Arafat byl palestinský vůdce a politik, který hrál klíčovou roli při vedení Palestinské osvobozenecké organizace (PLO). Narodil se v Káhiře v roce 1929 a ve svých mladých letech se přidal k hnutí Al-Fatah, které bylo součástí PLO. Arafat sehrál klíčovou roli při organizování povstání proti izraelské okupaci na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy v 60. letech. Během svého života Arafat usiloval o sebeurčení Palestinců a vytvoření nezávislého palestinského státu. Byl významnou postavou ve vztazích mezi Izraelem a PLO a v roce 1993 podepsal proslulou Oslovskou dohodu s izraelským premiérem Jicchakem Rabinem. Tato dohoda uznala Palestinskou autonomii a položila základy pro mírový proces na Blízkém východě. Arafat byl třikrát zvolený prezidentem Palestinské autonomie a zasedal v čele PLO až do své smrti v roce 2004. Jeho politika a postoj vůči Izraeli byly předmětem kontroverzí a kritiky, ale také byl chválen za svou roli v boji za práva Palestinců. Jeho smrt v roce 2004 byla obestřena tajemstvím a mnoho spekulací a teorií se objevilo ohledně okolností jeho úmrtí. Přesné příčiny a okolnosti jeho smrti nebyly do dnešního dne jednoznačně stanoveny. Jásir Arafat je v Palestinských územích stále považován za významnou historickou osobnost a symbolem palestinského boje za nezávislost.

Jásir Arafat (: ياسر عرفات, plným jménem Muhammad Abd al-Rahmán Abd al-Ra'úf Arafát al-Qudwa al-Husajní, محمد عبد الرؤوف عرفات قدوة الحسيني, údajně 24. srpna 1929, Káhira - 11. listopadu 2004, Paříž), známý také jako Abu Amar (ابو عمّار), byl palestinský politik, předseda Organizace pro osvobození Palestiny a prezident Palestinské autonomie. Společně se Šimonem Peresem a Jicchakem Rabinem obdržel v roce 1994 Nobelovu cenu za mír.

Lídr boje za osvobození Palestiny

Patřil ke spoluzakladatelům největší palestinské ozbrojené organizace Fatah. Od roku 1965 stál v jejím čele. +more Většinu svého života strávil bojem za právo na sebeurčení Palestinců.

Pod jeho vedením Fatah postupně nahradil ozbrojený boj jako hlavní metodu na cestě k nezávislosti hledáním politických způsobů řešení. To vedlo ke sporům a konfliktům s extrémistickými palestinskými organizacemi jako Hamas a další. +more V roce 1974 OOP dostala status pozorovatele při OSN. V důsledku toho její představitel získal větší prostor k propagaci palestinských zájmů na mezinárodní scéně. V roce 1988 Arafat vyhlásil vznik Nezávislého palestinského státu a v roce 1989 byl v Tunisu jmenován exilovým prezidentem Palestiny. V devadesátých letech se zasloužil o odstranění článků deklarujících nutnost zničení státu Izrael z Palestinské charty.

Jásir Arafat a SSSR

Šéf rumunské depozitury KGB a šéf rumunské tajné služby generál Ion Mihai Pacepa ve svých knihách uvádí, že OOP byl projekt KGB a Jásir Arafat byl vycvičen v KGB. OOP byla desetiletí financována a zásobována ze států socialistického bloku (Semtex z Československé socialistické republiky). +more Ion Mihai Pacepa, Viktor Suvorov a Stanislav Luněv uvádějí, že za vznikem novodobého islámského terorismu stojí SSSR, jednou z prvních akcí bylo financování a zásobování OOP a vyškolení jeho čelných představitelů včetně Jásira Arafata. Terorismus SSSR viděl jako efektivnější taktiku oproti standardní vojenské operaci proti Izraeli, které vždy skončily prohrou. Toto potvrzuje např. Wallace Edward Brand z University of California nebo Marius Laurinavičius, Senior Analyst, EESC ve své práci Do traces of KGB, FSB and GRU lead to Islamic State. Generál KGB Alexandr Sacharovskij řekl: "V dnešním světě, kdy jaderné zbraně mají zastaralou vojenskou sílu, terorismus by se měl stát naší hlavní zbraní. ".

Important

Organizace pro osvobození Palestiny

Západní břeh Jordánu

Ramalláh

Palestinská autonomie

Mírová jednání s Izraelem

Arafat vstoupil do mírových jednání s Izraelem (v Madridu a později Oslu), které vedly k uzavření dohody (13. +more září 1993 ve Washingtonu) o autonomii v Pásmu Gazy a Jerichu. Dohoda byla uzavřena pod patronátem prezidenta USA Billa Clintona. Spolu se Šimonem Peresem a Jicchakem Rabinem dostal Nobelovu cenu za mír v roce 1993. Jeden z pěti členů výboru, který rozhoduje o udělení této ceny, vzápětí odstoupil ze své funkce na protest proti udělení ceny vůdci organizace, kterou označil za teroristickou. V roce 1995 podepsal Arafat dohodu o rozšíření autonomie (tzv. Oslo II). Dne 20. ledna 1996 proběhly na území Palestinské autonomie volby, byla zvolena Palestinská rada a Jásir Arafat se stal prezidentem. Sídlem Arafatem vedené Palestinské autonomie se stal Ramalláh na Západním břehu Jordánu.

Oslu 13. +more září 1993.

Očekávaným vyústěním mírových jednání mezi Izraelem a Palestinci mělo být vytvoření palestinského státu v Pásmu Gazy a na Západním břehu Jordánu. Situaci komplikovala řada židovských osad na obou územích a ohrožování Izraele palestinskými sebevražednými atentátníky (v únoru a březnu 1996 bylo spácháno pět sebevražedných atentátů, při nichž zemřelo 76 lidí. +more Izrael odpověděl uzávěrou Západního břehu a pásma Gazy, aby zamezil průniku teroristů). Možnosti dosažení konečné dohody se snížily poté, co byl zvolen premiérem Izraele Benjamin Netanjahu (1996-1999). Po nástupu Ehuda Baraka (1999-2001) Izrael nabídl na summitu v Camp Davidu (červenec 2000) Palestincům pro jejich stát celé Pásmo Gazy a některé enklávy na Západním břehu Jordánu. Návrh však nepočítal se začleněním Východního Jeruzaléma do budoucího Palestinského státu. Realizace návrhu by znamenala vyklizení téměř všech vzdálenějších židovských osad na Západním břehu. Bylo zřejmé, že větší ústupek Izrael Palestincům zastupovaným Arafatem nabídnout nemůže. Arafat tento návrh odmítl.

Jednání ještě nějakou dobu pokračovala z iniciativy americké administrativy (summit v Šarm aš-Šajchu, 17. 10. +more 2000; mírové rozhovory ve Washingtonu, 19. -23. 12. 2000; summit v Tabě, 21. -27. 1. 2001), ale odmítnutí Barakova návrhu a rostoucí nepřátelství, které posléze přerostlo ve vypuknutí druhé palestinské intifády, vedly k radikalizaci obou stran. V procesu mírového uspořádání nastaveného dohodami z Oslo již nebylo možné pokračovat. Většina izraelských politiků přestala Arafata považovat za seriózního partnera k jednání. V březnu 2002 označili Izraelci Arafata za nepřítele a zakázali mu opustit jeho sídlo v Ramalláhu.

Soukromý život

Podle knihy „Rudé horizonty“ bývalého šéfa rumunské tajné služby Iona Pacepy (vydané roku 1987) byl Jásir Arafat homosexuálně orientován. V roce 1990 se však tajně oženil s 26letou Suhou, která 27. +more srpna 1995 ve Francii porodila jejich jediného potomka dceru Zahwu.

Nemoc a smrt

Nemocný Jásir Arafat se 29. +more října 2004 vydal na léčení do Paříže. Byl to jeho první výjezd z Ramalláhu po třech letech. Na začátku listopadu se Arafatův stav značně zhoršil, a proto část pravomocí týkající se bezpečnosti a financi byla předána premiérovi Palestinské autonomie Ahmadu Kurájovi. Izraelská armáda na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy byla z tohoto důvodu uvedena do stavu pohotovosti.

Dne 4. +more listopadu 2004 se v agenturách objevily zprávy o tom, že Arafat zemřel, ale francouzští lékaři později zprávy dementovali. Arafat se nacházel ve stavu klinické smrti a hlubokém kómatu 4. stupně a tělesné funkce byly udržovány při životě jen lékařskými přístroji. Zemřel v časných ranních hodinách 11. listopadu.

Pohřeb

Večer bylo jeho tělo přepraveno do Káhiry, kde následujícího dne proběhlo slavnostní rozloučení za přítomnosti zástupců mnoha států. (Rozloučení proběhlo právě v Egyptě, neboť někteří zástupci, zvláště arabských států, by se nemohli dostavit na palestinská území vojensky kontrolovaná Izraelem. +more) Jeho tělo bylo poté převezeno do Ramalláhu na západním břehu Jordánu a provizorně pohřbeno v betonovém sarkofágu. Izrael nedovolil jeho pohřeb v mešitě Al-Aksá na Chrámové hoře ve Východním Jeruzalémě. Palestinské vedení prohlásilo, že v příznivé době bude sarkofág s Arafatovou rakví přenesen do této mešity.

Příčina smrti

Dne 31. +more července 2012 podala Arafatova manželka žalobu (která zatím není na nikoho mířená) pro údajnou vraždu svého manžela. Spekulovat o příčině Arafatovy smrti se začalo, když stanice Al-Džazíra odvysílala dokument o možné příčině smrti někdejšího palestinského vůdce. Arafatova manželka dala k dispozici osobní věci manžela švýcarským vědcům, kteří prohlásili, že ve věcech bylo nalezeno polonium. Palestinské vedení pak dalo souhlas k exhumaci těla, ta byla provedena 27. listopadu 2012. Také po prozkoumání jeho ostatků ve Švýcarsku došlo k nálezu zvýšené úrovně polonia. Poločas rozpadu polonia (210Po) je 138 dní. Takže po takřka 8 letech klesla jeho počáteční koncentrace na mizivý zlomek. Ruští experti vydali v prosinci 2013 po analýze pozůstatků prohlášení, že Arafat zemřel přirozenou smrtí. Roku 2016 vyšla studie, podle které obsah izotopů olova a plutonia svědčí o otravě a otrava Alexandra Litviněnka, která se odehrála roku 2006 a na které Rusko popírá vinu, měla jen rychlejší scénář.

Jeho osobní lékař v roce 2007 prohlásil, že měl Arafat v době smrti v krvi virus HIV.

Vyznamenání

60x60pixelů Řád Playa Girón - Kuba, 1974 * +moresvg'>60x60pixelů Řád Bílého lva I. třídy s řetězem - Československo, 18. října 1989 * 60x60pixelů velkokříž Řádu za zásluhy - Portugalsko, 10. listopadu 1993 *60x60pixelů velkokříž Řádu dobré naděje - Jihoafrická republika, 1998 * 60x60pixelů velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku - Itálie, 19. února 1999 * 60x60pixelů Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy - Ukrajina, 1999 *60x60pixelů řetěz Řádu velkého dobyvatele - Libye * 60x60pixelů velkokříž Řádu Ouissam Alaouite - Maroko * 60x60pixelů velkokříž Řádu za občanské zásluhy - Španělsko * 60x60pixelů velkostuha Řádu republiky - Tunisko.

Odkazy

Reference

Související články

Fatah * Organizace pro osvobození Palestiny * Mírová dohoda z Osla

Externí odkazy

[url=http://www. bbc. +moreco. uk/czech/worldnews/story/2004/11/041111_arafat_nekrolog_pckg. shtml]Biografie Jasira Arafata[/url] na stránkách české redakce BBC * [url=http://special. novinky. cz/izrael/arafat. html]Biografie Jasira Arafata[/url] na Novinky. cz * [url=http://undergrounddocumentaries. com/what-killed-yasser-arafat-full-version/]What Killed Yasser Arafat. [/url] , dokument, 51 minut.