Lycée Carnot

Lycée Carnot (česky Carnotovo lyceum, dříve též Lycée Royal de Dijon) je významná veřejná francouzská střední škola sídlící v Dijonu. Byla založena v roce 1802, o rok později na ni nastoupili první studenti. Rozkvět škola zažívala za krále Ludvíka Filipa i za druhého císařství, kdy začala studenty připravovat na bakalářské zkoušky. Ve společenském prostředí Dijonu bylo lyceum začleněno do systému místní Akademie v čele s univerzitou, uznávanou ve Francii za jednu z nejlepších. V současné době na lyceu studuje okolo 1000 studentů ve 32 třídách, studium trvá tři roky, je gymnaziálního typu a je zakončeno maturitou. Škola se pyšní sbírkou starobylých vědeckých přístrojů a historickým mobiliářem v původních učebnách.

Mezi francouzskými absolventy školy vynikli například dominikánský teolog Henri Lacordaire, stavitel Gustave Eiffel, filozof Maurice Blondel a politik Robert Poujade. Ten na škole později vyučoval, stejně jako dávno před ním spisovatel Henry Miller.

Vztahy k českému prostředí

Lycée Carnot a meziválečné Československo

Po vyhlášení Československa v roce 1918 se stalo jedním z center československo-francouzské spolupráce v oblasti školství. O tom, kdo stál u vzniku československé sekce na Carnotově lyceu, existují dvě verze. +more Jedna z nich připisuje zásluhy o vznik budoucímu prezidentovi Československé republiky Edvardu Benešovi, který v roce 1908 studoval na Dijonské univerzitě. Druhá verze říká, že při vzniku československé sekce sehrál významnou roli především úředník ministerstva školství Ferdinand Špíšek. Důležitou osobou, která se také zasloužila o možnost studia Čechoslováků ve Francii, byl historik Ernest Denis, který po vzoru jiných států, jež ve Francii už své středoškolské sekce měly, založil v Paříži Institut slovanských studií. Chystaný projekt na diplomatické úrovni zaštítil generál Pellé. Založení československé sekce nenarazilo na komplikace ani v Burgundsku, a tak brzy po podpisu dohody mezi Francií a Československem mohla do Dijonu odjet první skupina československých studentů, kteří získali stipendium. Přes nepříznivý politický vývoj koncem 30. let byl i v roce 1938 vypsán další konkurz na stipendia. Skupina nových studentů do Dijonu odjela šest týdnů po podepsání Mnichovské dohody. V červnu 1939 byla československá sekce v Dijonu a s ní i další sekce jiných francouzských městech zrušeny. Do protektorátu se vrátili jen někteří studenti a pracovníci z československé sekce. Část se jich rozhodla zůstat ve Francii. V meziválečném období na škole studovali například Václav Černý, Jiří Voskovec, Čestmír Císař nebo herec Raoul Schránil .

Lycée Carnot a české prostředí po roce 1945

O obnovení československé sekce se jednalo ještě před koncem války. Po jejím skončení byl 8. +more prosince 1945 podepsán dodatkový protokol k Prohlášení o vědeckých, literárních a školských stycích mezi Československem a Francií a československá sekce mohla obnovit svou činnost. Po únoru 1948 Československo tuto dohodu z prosince 1945 vypovědělo. Možnost studovat na Carnotově lyceu se tak pro Čechy a Slováky uzavřela na dalších dvacet let.

1966-1973

V době politického uvolnění v polovině 60. let myšlenka na obnovení spolupráce znovu ožila. +more V roce 1965 během oficiální cesty do Francie navštívil Dijon Čestmír Císař, který v té době již byl ministrem školství a kultury. Tehdy se také v přátelském duchu setkal se svým profesorem Maireyem, který mezitím povýšil na státního tajemníka na ministerstvu vnitra. Díky Císařově aktivitě byla v červnu 1965 mezi oběma vládami podepsána Dohoda o vědecké a technické spolupráci a se zahájením školního roku 1966/67 přijeli do Dijonu noví studenti z Československa. Ani toto obnovení spolupráce ovšem nemělo dlouhého trvání. V době postupující normalizace po násilném ukončení pražského jara se možnost studia na lyceu rychle ztížila: v roce 1971 nebyl vypsán nový konkurz a poslední čeští a slovenští žáci ukončili studium v roce 1973. Mezitím ovšem stihl studium absolvovat romanista a spisovatel Václav Jamek, kterého ke zkouškám připravila jeho učitelka z Kladna Věra Štefanová-Joklová, nebo budoucí režisér Zdeněk Troška.

Po roce 1989

Politické změny po roce 1989 umožnily i obnovení středoškolské sekce na Carnotově lyceu, nyní však už jen české. Tak jako v 60. +more letech, i po sametové revoluci sehrála stěžejní roli aktivita někdejšího studenta školy Čestmíra Císaře, kterého v prosinci 1989 Václav Havel jmenoval velvyslancem se zvláštním posláním, mj. s úkolem obnovit kulturní spolupráci s Francií (Císař předtím zvažoval možnou prezidentskou kandidaturu, ale upustil od ní). Ve školním roce 1990/91 tak mohlo na škole zahájit studium několik českých studentů. Zásadní změnou oproti předchozím obdobím je umožnění studia dívkám. Výběrová řízení probíhají na MŠMT a vybraní studenti se stávají stipendisty Regionální rady Burgundska a francouzské vlády. Škola pro české studenty je i dnes internátní. Na víkendy pak chodí do francouzských rodin.

Odkazy

Reference

Literatura

TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...: Perličky v duši Raoula Schránila, Praha: Ametyst, 1998,

Externí odkazy

[url=http://lyc21-carnot. ac-dijon. +morefr/]Oficiální webové stránky[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20110718170608/http://pvh. ff. cuni. cz/exkurze07/referaty/cadova_dijonske_lyceum. pdf]ČADOVÁ, Hana: Dijonské lyceum a jeho studenti z Čech, FF UK (online)[/url].

Kategorie:Dijon Kategorie:Lycea ve Francii Kategorie:České dějiny 20. +more století Kategorie:Školy založené roku 1802 Kategorie:Školy nazvané po osobách Kategorie:Česko-francouzské vztahy.