Můj přítel Pierrot

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Můj přítel Pierrot (ve francouzském originále Mon ami Pierrot) je jednoaktová opereta francouzského skladatele Léa Delibese na libreto Philippa-Josepha Simona, píšícího pod jménem Lockroy. Měla premiéru 22. července 1862 v lázních Bad Ems.

Vznik a historie díla

Na přelomu 50. a 60. +more let 19. století byl Léo Delibes svou hudebně-dramatickou tvorbou svázán s divadlem Bouffes-Parisiennes řízeným Jacquesem Offenbachem. Zmenšený soubor divadla v letních měsících často působil v lázních Bad Ems (Emže) v Nasavsku, které byly oblíbeným letoviskem vysoké společnosti. V letech 1862 až 1867 v hlavní budově lázní („Kursaal“) mělo premiéru několik Offenbachových operet, ale ještě předtím, již v roce 1861, napsal Delibes operetu Emžské prameny, která nejenže byla herci z Bouffes-Parisiens v Bad Ems hrána, ale přímo se v těchto lázních odehrávala.

I pro následující sezonu napsal Delibes novou operetu. Na rozdíl od Emžských pramenů, které byly nejprve představeny v Paříži a Vídni, mělo nové dílo s názvem Můj přítel Pierrot premiéru 22. +more července 1862 přímo v Bad Ems, avšak nikoli v podání umělců z Bouffes-Parisiens. Libreto mělo prvotní název L'Enfance de Pierrot (Pierrotovo dětství); Mon ami Pierrot je verš ze známé francouzské lidové písně Au clair de la lune. Napsal je známý a plodný dramatik Joseph-Philippe Simon (1803-1891), který pro odpor svého otce, napoleonského generála Henriho Simona, používal pro svou literární činnost pseudonym Lockroy. Lockroy psal libreta například pro Alberta Grisara (Dobrou noc, pane Pantalone), Louise-Aimé Maillarta (Poustevníkův zvonek) nebo Victora Massého (Královna Topaze). Titulní roli, které je kalhotková, zpívala Lockroyova tehdejší milenka a pěvkyně Théâtre-Lyrique Caroline Girardová (1830-1925), která s ním měla dceru, pozdější slavnou operetní zpěvačku Juliette Simon-Girardovou (1859-1959). Z Théâtre-Lyrique byl i barytonista Émile Wartel, zatímco slečna Émilie Poussèze (později provdaná Normani) působila v divadle v Lutychu.

Caroline Girardová, představitelka titulní role v Mém příteli Pierrotovi Opereta Můj přítel Pierrot byla podle zpráv přijata publikem příznivě. +more Dopisovatel Le Figaro píšící pod zkratkou X. Z. - který ji označoval nikoli za operetu, ale za opéru comique - hovořil o „úplném a zaslouženém“ úspěchu a tvrdil: „Nejméně hudebním divákům se líbila, ostatní byli nadšeni. “ Blätter für Musik, Theater und Kunst o ní píší, že „díky vtipnému ději a opravdu humorné hudbě dobře oslovila“. Přesto zůstalo pravděpodobně u jediného představení - hitem sezóny se stali Offenbachovi Tlachalové. Text ani hudba operety nebyly vydány a zřejmě se nedochovaly, až na „Píseň ptáčníka“ (Chanon de l'oiseleur), kterou Delibes vydal roku 1872 jako číslo 8 ve své první sbírce písní (X. Z. ji měl za „úchvatnou“). Z dobových zpráv vyplývá, že se jednalo o příběh založený na italské commedia dell'arte, „obsahuje sentimentální zápletku promísenou velmi zábavnými lazzi“ (žerty). To byl příklad spíše ušlechtilejší komiky, než byla typická pro Bouffes-Parisiens včetně Emžských pramenů. O hudbě tisk psal, že „partitura prozrazuje zběhlého hudebníka a obsahuje šťastné motivy“; Delibes „napsal velmi pěknou partituru, jež oplývá šťastnými nápady a melodií“. Časopis Le Sport naznačoval, že „se snad až příliš prohřešuje svědomitostí“, což představuje „čestný nedostatek“. „Její partitura je napsána od začátku do konce s pozoruhodnou pečlivostí. Pan Delibes se štítí zalíbit se vulgárními prostředky a my ho za toto pohrdání nemůžeme kárat, avšak chce-li psát pro divadlo a zvláště pro komickou operu, udělá dobře, pokud toto své opovržení, dozajista velmi úctyhodné, nepožene do krajnosti. “.