Marie Benigna Sasko-Lauenburská
Author
Albert FloresMarie Benigna Františka Sasko-Lauenburská (německy Maria Benigna Franziska von Sachsen-Lauenburg, 10. července 1635, Řezno - 1. prosince 1701, Vídeň) byla sasko-lauenburská princezna a po sňatku také kněžnou Piccolominiovou, vévodkyní z Amalfi a paní východočeského Náchodského panství.
Život
vlevo +morejpg|náhled|_Ex_libris'>Exlibris Marie Benigna byla dcerou vévody Julia Jindřicha Sasko-Lauenburského († 1665) a jeho třetí manželky Anny Magdalény roz. Lobkovicové († 1668), dcery svobodného pána Viléma Popela mladšího z Lobkovic.
4. června 1651 se tehdy 16letá Marie Benigna v Praze provdala za 52letého vévodu a císařského generála Octavia Piccolominiho, jenž v roce 1634 od císaře +more_Štýrský'>Ferdinanda II. za své služby ve třicetileté válce obdržel Náchodské panství, dříve patřící generálovi Adamu Erdmannovi Trčkovi z Lípy, který byl v roce 1634 spolu s Albrechtem z Valdštejna zavražděn v Chebu.
Po svatbě se Marie Benigna s manželem přestěhovala na Náchodský zámek, který v letech 1651-1655 prošel náročnou přestavbou pod vedením stavitele Carla Luraga. Reprezentativní účely a bylo k nim přidáno takzvané Piccolominiho křídlo. +more To je pravděpodobně důvod, enormního dluhu po Octaviově smrti v roce 1656. Jan Antonín Venuto: Zámek a město Náchod z Klínku, akvarel podle kresby z roku 1786. .
Vzhledem k tomu, že manželství bylo bezdětné, připadlo nachodské panství jako dědictví v roce 1656 Octaviovu synovci Eneáši Sylviu Piccolominimu, přičemž pro Marii Benignu byla stanovena roční apanáž ve výši 9 000 zlatých. Vzhledem k tomu, že Eneáši Sylviovi byli v době strýcovy smrti jen tři roky, byl jeho opatrovníkem a tudíž náchodským regentem jmenován hrabě Jan Šebestián z Pöttingu. +more To však vedlo ke sporu s Marií Benignou, která neměla v úmyslu vzdát se vlády. V roce 1664 dosáhla toho, že po dobu nezletilosti Eneáše Sylvia bude regentkou ona. Téhož roku požádala městskou radu o slib věrnosti.
Další neshody ovšem nastaly, když požadovala, aby dvorní kancléř vedl korespondenci pouze v němčině. Ačkoli ji podporoval náchodský děkan, Ital Giovanni Guglielmo de Ronne (Jan Bedřich z Ronne), nedokázala u svých poddaným prosadit, aby bohoslužby ve farním kostele sv. +more Vavřince byly slouženy v němčině.
I poté, co vévoda Eneáš Sylvius v roce 1671 dosáhl plnoletosti a uzavřel s Marií Benignou dohodu, která Marii Benigně zaručovala finanční odstupné, po dalších osm let vykonávala správu panství. Eneáš Sylvius zemřel o dva roky později a jeho nástupcem se stal jeho nezletilý bratr Lorenzo Piccolomini, za nějž do roku 1679 vykonával poručnictví italský šlechtic Pietro Antonio Machio de Quadiani. +more 2. května 1679 císař Leopold I. nařídil, aby Marie Benigna předala vládu Lorenzovi a současně jmenoval Pietra Antonia de Quadianiho vévodovým zmocněncem. Poté, co se Quadliani v Náchodě setkal s císařskou komisí, souhlasila Marie Benigna s dohodou, která jí určovala polovinu příjmů z Náchodského panství.
Teprve když 19. ledna 1684 jako sekvestor přijel Ferdinand Rudolf Dobřenský z Dobřenic, opustila Marie Benigna v roce 1685 Náchod a odešla do Prahy. +more Navíc do roku 1689 dostávala ročně 4 000 zlatých. Roku 1669 získala panství v Oberhannsdorfu a v roce 1684 soudní pravomoc nad panstvím Neudeck v sousedním Kladském hrabství.
Marie Benigna zemřela v roce 1701 ve Vídni. Zanechala po sobě nesmírně cennou knihovnu, takzvanou Knihovnu Troilo-Piccolomini, kterou předtím zřídil její otec.
Reference
Literatura
Arnold von Weyhe-Eimke: Octavio Piccolomini jako vévoda z Amalfi, rytíř zlatého rouna, německý císařský princ a choť princezny Marie Benigny Franziska von Sachsen-Lauenburg: Studie pramenů z Náchodského hradního archivu od Arnolda von Weyhe-Eimkeho. Steinhauser & Korb, Plzeň 1871 [url=http://reader. +moredigitale-sammlungen. de/de/fs1/object/display/bsb11001363_00001. html]online[/url]. * EH Kneschke: Nový obecný německý šlechtický lexikon ve spolupráci s několika historiky, 1867, s. 141 * Jan Karel Hraše: Dějiny Náchoda 1620 - 1740, Náchod 1994, ISBN 80-900041-8-0, s. 52-68 * Lydia Baštecká, Ivana Ebelová: Náchod. Náchod 2004, ISBN 80-7106-674-5, s. 98f. , 102f.
Externí odkazy
[http://www.kmrz.de/lh_archivbaende/texte/texte_1903/lh_1903_05.htm]
Kategorie:Ženy Kategorie:Úmrtí 1701 Kategorie:Narození 1635 Kategorie:Vévodkyně Kategorie:Sasko-lauenburské vévodkyně Kategorie:Askánci Kategorie:České šlechtičny Kategorie:Piccolominiové