Cesko.wiki Sasko-lauenburské vévodství
Author
Albert FloresSasko-lauenburské vévodství ( Herzogtum Sachsen-Lauenburg), zkráceně Sasko-Lauenbursko , běžně také jen Lauenbursko, bylo říšské vévodství existující v letech 1296-1803 a 1814-1876. Jeho tehdejší území je prakticky totožné s dnešním územím zemského okresu Vévodství lauenburské.
Historie
Vznik
Roku 1180 poráží Jindřicha Lva císař Fridrich I. +more Barbarossa, který mu většinu držav zabavil a saské vévodství bylo rozděleno, čímž také de facto zaniklo. Bernhard, hrabě askánský, získal titul vévody a rodové državy, k nimž ještě získal Wittenbersko a Lauenbursko; arcibiskup kolínský pak Vestfálsko (jako vévodství); pomořanská knížata byla v roce 1181 povýšena na vévody; lankrabě durynský Heřman I. obdržel Saskou Falc (Saské falckrabství, založené Jindřichem I. Ptáčníkem); Lübeck byl v roce 1182 povýšen na říšské město; a Jindřichu Lvu zůstaly pouze část Engern a Ostfálsko (z těchto zemí pak vzniklo roku 1235 Brunšvicko) Sasko-Lauenbursko okolo roku 1400.
V roce 1260 zdědili Bernhardovi vnuci Johann I. a Albrecht II. +more jeho území, kterému vládli společně v nedílu. Roku 1296 si však území Albrecht II. a jeho tři synovci (synové zesnulého Johanna I. ) rozdělili. Albrecht II. získal Sasko-Wittenbersko a synovci: Johann II. , Erich I. a Albrecht III. Sasko-Lauenbursko jako nedíl (primogenitura, tedy vláda nejstaršího syna byla v Lauenbursku prosazena teprve r. 1619). Obě linie spolu soupeřily o zisk kurfiřtského hlasu, který byl v roce 1356 přiřčen císařem Karlem IV. Rudolfu I. (1297-1356), vévodovi sasko-wittenberskému.
Zatímco území Saska-Wittenberska se v průběhu staletí drasticky změnilo, vévodství Lauenburg zůstalo téměř beze změny až do ztráty nezávislosti v roce 1689, kdy bylo zděděno (a okupováno) knížaty brunšvicko-lüneburskými (od r. 1705 pak kurfiřty hannoverskými), kteří se později stali britskými králi. +more Vídeňským kongresem v roce 1815 bylo Lauenbursko uděleno nejprve králi pruskému a vzápětí vévodovi holštýnskému jako kompenzace za ztrátu Norska a ztrátu nároků na bývalé Švédské Pomořany s ostrovem Rujánou, které kongres dodatečně přiznal Prusku. Vévoda holštýnský byl zároveň králem dánským, takže v letech 1815 až 1864 bylo Lauenbursko pod dánskou nadvládou.
Konec samostatnosti
V německo-dánské válce roku 1864 Prusko s Rakouskem a ostatními německými státy bojovaly proti Dánsku, které chtělo oddělit jím ovládané Holštýnsko a Lauenbursko od Německého spolku a začlenit do Dánska (dánský král byl v rámci personální unie také vévodou Šlesvicka a Holštýnska (a Lauenburska), ale Holštýnsko bylo spolu s Lauenburskem na rozdíl od severnějšího Šlesvicka členem Německého spolku). V této válce bylo Dánsko poraženo, Šlesvicko se stalo prusko-rakouským kondominiem, Holštýnsko získalo Rakousko a Lauenbursko s titulem vévodství Prusko (vévodou se stal pruský král Vilém I. +more).
Po krátké období bylo vévodství v rámci pruské koruny ještě nezávislým subjektem, ale v roce 1876 bylo začleněno jako zemský okres Vévodství lauenburské do pruské provincie Šlesvicka Holštýnska.
Bývalá území mimo dnešní zemský okres Vévodství lauenburské
Vedle územní jádro v moderním zemském okrese Vévodství lauenburské, náležela v různých dobách k vévodství i jiná území, nacházející se převážně jižně od řeky Labe:
* Pruh země na jižním břehu Labe, sahající od Marschachtu k Amt Neuhausu, územně související s jádrem vévodství. Toto území bylo odstoupeno Hannoversku roku 1814. +more V současnosti tvoří součást dolnosaského zemského okresu Harburg. * Amt Neuhaus, tehdy zahrnující území na obou březích Labe, odstoupený Hannoversku roku 1814. V současnosti je tato oblast součástí dolnosaského zemského okresu Lüneburg. * exkláva Země Hadeln u ústí Labe do Severního moře oddělená od Saska-Lauenburska roku 1689 a od té doby spravovaná samostatně než se roku 1731 stala součástí Brém a Verdenu. V současnosti je součástí dolnosaského zemského okresu Cuxhaven. * Několik obcí severně od Labe, patřícíh k jádru vévodství, oddělených od něj v listopadu 1945 v důsledku odstoupení Sovětské okupační zóně na základě Barber-Ljaščenkovy dohody.
Vévodové lauenburští
Askánci (lauenburská větev)
Jan II. +more (1296-1322), vévoda sasko-lauenburský, spoluvládce (větev Bergedorf-Möllner) * Albrecht IV. (1656-1343) * Albrecht III. (1656-1308), větev Ratzeburg-Lauenburger * Erik I. (1296-1338), za jeho vlády rozděleno mezi linie Lauenburg-Bergedorf a Ratzeburg-Lauenburg * Erik II. (1338-1368) * Erik IV. (1368-1412), spojeny obě linie * Erik V. (1401-1435) * Jan IV. (1401-1414) * Bernard II. (1426-1463) * Jan V. (1439-1507) * Magnus I. (1507-1543) * František I. (1543-1571 a 1574-1581) * Magnus II. (1656-1603) * František II. (1586-1619) * August I. (1619-1656) * Julius Jindřich (1656-1665) * František Erdman (1665-1666) * Julius František (1666-1689), poslední lauenburský Askánec.
Hannoverská dynastie (linie Welfů)
Jiří Vilém (1689-1705), brunšvicko-lüneburský vévoda (linie Celle), prapravnuk vévody Magnuse I. +more * Jiří I. (1705-1727), jeho synovec, britský král Jiří I. , již legitimní vévoda * Jiří II. (1727-1760), britský král Jiří II. * Jiří III. (1760-1814), britský král Jiří III. .
Oldenburkové
Fridrich I. +more (1814-1839), dánský král Frederik VI. , pravnuk Jiřího II. * Kristián I. (1839-1848), dánský král Kristián VIII. , jeho bratranec * Fridrich II. (1848-1863), dánský král Frederik VII. , jeho syn.
Glücksburkové (linie Oldeburků)
Kristián II. (1863-1864), dánský král Kristián IX.
Hohenzollernové
Vilém I. +more (1864-1876), pruský král Vilém I. ** v l. 1890-1898 nesl formálně titul „vévoda lauenburský“, jako čestné vyznamenání, propuštěný říšský kancléř, kníže Otto von Bismarck. S titulem nebyla spojena žádná vladařská práva ani majetky a Bismarck sám jej odmítal užívat, neboť titul právem chápal jako pokus Viléma II. pokrytecky Bismarcka odškodnit za propuštění z úřadu.
Související články
Seznam saských panovníků * Seznam lauenburských vévodů * Zemský okres Vévodství lauenburské