Cesko.wiki Pomořansko
Author
Albert FloresPomořansko a další historické země Polska na pozadí moderních správních hranic Pomořansko, taktéž Pomořany (německy Pommern, polsky Pomorze, latinsky Pomerania), je historické území při pobřeží Baltského moře, rozdělené od roku 1945 mezi Polsko a Německo. Jednou z historických metropolí je Štětín v dnešním Polsku. Německá část je od roku 1990 rozdělena mezi spolkové země Meklenbursko-Přední Pomořansko (většina území) a Braniborsko (malá část území). Polská část je nyní rozdělena mezi vojvodství Západopomořské a Pomořské.
.jpg)
Název
Název Pomořany, Pomořansko se odvozuje ze staré slovanštiny, neboť území bylo v 7. +more století osídleno západoslovanskými kmeny Pomořanů, kteří se zabývali obchodem a také pirátstvím. Potomky Pomořanů jsou Kašubové v dnešním Polsku.
Území
Pomořanské území se rozprostíralo mezi ústím Visly a ústím Odry a dělilo se na dvě části: Západní Pomořany a Východní Pomořany
Západní Pomořany
+more9|vlevo|Mapa_Pomořanské_vévodství'>Pomořanského vévodství ze 17. století Historický znak pruské provincie Pomořanska Západní Pomořany zaujímají oblast ústí řeky Odry. Významnými centry západoslovanských Pomořanů byly Wolin (Volyň) a Štětín. V druhé polovině 10. století byly připojeny k Polsku Měškem I. Na rozdíl od Východních Pomořan západní Pomořany si zachovaly určitý stupeň samostatnosti a několikrát se zcela osamostatnily. Stalo se tak po pádu polského krále Měška II, ale už za vlády Kazimíra I byly znovu připojeny k Polsku. V pozdější době zase centrální vláda ztratila nad tímto územím kontrolu, ale Boleslav III. Křivoústý opět v Západních Pomořanech obnovil polskou svrchovanost (lokální slovanská dynastie Gryfitů složila polskému vládci lenní přísahu). První křesťanské biskupství v Západních Pomořanech vytvořilo Polsko už v 11. století, ale šíření víry probíhalo pomalu. Pomořanská knížata přijala křesťanství teprve ve 12. století. Ve 13. století se prohloubilo politické rozdrobení Polska a následkem rostoucího saského tlaku se západopomořanské území stalo součástí Německé říše římské. Během 13. a 14. století začíná vlivem kolonizace germanizace obyvatelstva, která v 16. století zcela pohlcuje celé slovanské obyvatelstvo tohoto území. Roku 1295 došlo k rozdělení na vévodství pomořansko-wolgatské (později tzv. Přední Pomořany) a pomořansko-štětínské (později Zadní Pomořany). V roce 1325 zdědili vévodové z Wolgastu (Volhošti) Rujanské knížectví. Z pomořansko-wolgastkého vévodství pocházela např. Alžběta Pomořanská, jež se roku 1363 stala manželkou Karla IV. V roce 1368 se vévodství pomořansko-štětínské rozpadlo na dvě části - na východě vzniklo knížectví slupské. V roce 1390 slupský kníže Vartislav VII (Warcisław VII) složil lenní přísahu polskému králi a v následující válce mezi Polskem a Řádem německých rytířů jeho knížectví (knížectví slupské) bojovalo na straně Polska (Vévodství pomořansko-štětínské bojovalo na straně Řádu). Pomořanská vojska významně zpomalila pochod německých posil z Říše. Za Bohuslava X. Velikého došlo roku 1478 ke sjednocení Pomořan. Po vymření vévodského rodu roku 1637 a dále v důsledku vestfálského míru byly Pomořany rozděleny mezi Švédsko (Přední Pomořany) a Braniborsko (Zadní Pomořany). V roce 1815 se staly Pomořany součástí Pruska. Po II. světové válce v roce 1945 připadly Zadní Pomořany Polsku.
Generálním guvernérem Pomořanska byl také spojenec Říšské rady, švédský vojevůdce, generál a polní maršál v Německu, Lennart Torstenson (1603-1651) z Rodsta, Forstennu a Ratzilch.
Východní Pomořany
Východní Pomořany se rozprostíraly na území mezi ústím řeky Visly a městem Lęborkem. Od +more_století'>10. století byly součástí Polska. Po nadvládě řádu německých rytířů (1308 až 1466) byly nazývány Královské Prusy a po prvním dělení Polska, kdy je získalo Prusko, Západní Prusy. Po 1. světové válce připadly s výjimkou Gdaňska Polsku, za nacistické okupace náležely pod přímou německou správou. Od roku 1945 jsou součástí Polska.