Cesko.wiki Otto von Bismarck
Author
Albert FloresOtto von Bismarck byl pruský státník a politik, který je považován za jednu z klíčových postav 19. století. Jeho nejvýznamnějšími úspěchy bylo sjednocení Německa a vytvoření Německého císařství, kde zastával funkci prvního říšského kancléře. Bismarck se narodil v roce 1815 do aristokratické rodiny a vystudoval práva. V roce 1847 byl zvolen členem pruského parlamentu, kde se stal představitelem konservativní strany. Své politické schopnosti a zkušenosti rozvíjel během revolučních událostí v letech 1848-1849. V roce 1862 byl Bismarck představen králi Vilému I. jako nový premiér Pruska. Během svého působení zahájil politiku reálného politického vedení a územní expanze. Hlavním cílem bylo sjednotit Německo pod pruskou kontrolou. Po několika úspěších a neúspěších v zahraniční politice dokázal Bismarck vyvolat Prusko-francouzskou válku v roce 1870, která vedla k vytvoření Německého císařství. Bismarck se stal prvním říšským kancléřem a zavedl řadu politik, které měly podporovat jednotu císařství. Bismarckova éra byla charakterizována tvrdou autoritativní vládou, která potlačovala liberální hnutí. Bylo také zavedeno sociální zabezpečení a sociální reformy, které měly zkrotit vzrůstající sociální napětí a posílit pozici monarchie. Po smrti Viléma I. roku 1888 se vztahy mezi novým císařem Vilémem II. a Bismarckem zhoršily. Císař se zbavil Bismarcka a začal prosazovat vlastní politiku. Bismarck odešel do dobrovolného vyhnanství a zemřel v roce 1898. Dědictvím Otty von Bismarcka je moderní Německo s jeho sjednocenými a silnými institucemi. Byl také jedním z předchůdců realpolitiky a jeho politické metody ovlivnily budoucí světové lídry.
Otto Eduard Leopold von Bismarck-Schönhausen, vévoda z Lauenburgu (1. dubna 1815, Schönhausen, Pruské království - 30. července 1898, Friedrichsruh, Německé císařství) byl jeden z nejvýznamnějších politiků 19. století a budovatel sjednoceného Německa. Byl první ministr (tj. premiér) Pruska (1862-1890) a první v řadě německých kancléřů (1871-1890). Jeho nekompromisní přístup k řešení politických problémů a autoritativní vystupování vůči sněmu mu vyneslo přezdívku Železný kancléř. V zahraniční politice pro něj byla typická tzv. reálpolitik, jež je definována chladným mocenským kalkulem a agresivní diplomacií.
Mládí a studia
Narodil se 1. dubna 1815 v Schönhausenu, pět let po svém bratru Bernhardovi. +more Otec Ferdinand (1771-1845) byl málo nadaný, prostý, bez ctižádosti, velký pijan. Matka Vilemína Menchenová (1790-1839) byla ctižádostivá městská dívka, milující město, vzdělání, společenský lesk a konexe u dvora. Bismarck matku nesnášel, vyčítal jí citový chlad, rozumářství, liberalismus. Otto studoval práva v Göttingenu a Berlíně. Pocházel z junkerské rodiny Bismarcků, nedlouho po jeho narození se rodina přestěhovala na statek v západních Pomořanech, později, když mu bylo sedm let, odjel do Berlína, aby se mohl vzdělávat. Po nějakém čase odešel Bismarck na univerzitu v Göttingenu, kde studoval práva, ale později se pro finanční potíže vrátil zpět do Berlína. V letech 1836-1839 byl zaměstnán ve státní správě, ale roku 1839 zemřela jeho matka a on spolu s bratry odešel na pomořanský statek. Roku 1845 zemřel i jeho otec a on odešel zpět do Schönhausenu. V té době si vzal za manželku Johannu Puttkamerovou, stalo se tak 28. 7. 1847.
Politická kariéra
Roku 1845 se nechal zaměstnat jako vládní poříční správce, neboť se domníval, že se tak dostane nejrychleji do zemského sněmu, což se také roku 1847 stalo. V letech 1851-1859 byl zástupcem Pruska ve Spolkovém sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem, kde odmítal vůdčí pozici Rakouska v Německém spolku. +more Roku 1859 byl vyslán do Petrohradu jako pruský vyslanec, kde setrval do roku 1862, kdy byl z popudu královské pruské rodiny přeložen do Paříže. V té době byl rozpoután konflikt mezi pruským panovníkem Vilémem I. a poslaneckou sněmovnou, která zamítala reformu armády. Nakonec byla prosazena díky dosazení Bismarcka do funkce pruského ministerského předsedy, které navrhl tehdejší pruský ministr války, Albert Roone. Bismarck jako výhybkář (karikatura v časopise Punch, 1878) Po pruském vítězství v prusko-rakouské válce rozpustil roku 1867 Německý spolek a založil Severoněmecký spolek, v němž mělo vedoucí úlohu právě Prusko v čele s Bismarckem a zároveň byl sestaven nový parlament.
Roku 1870 se vyostřily již tak napjaté vztahy s Francií kvůli emžské depeši, ve které zesměšnil jednání s Francií. Byla mobilizována pruská armáda a po obklíčení francouzské armády u Sedanu a několikaměsíčním obléhání Paříže byla Francie donucena v květnu 1871 podepsat mírovou smlouvu; Německo anektovalo Alsasko a část Lotrinska a navíc museli Francouzi zaplatit reparace 5 miliard franků. +more Se záborem francouzských území sice nesouhlasil, ale byl umlčen vojenskými kruhy. Otto von Bismarck, 1873 18. ledna téhož roku (1871) bylo v Zrcadlové síni ve Versailles vyhlášeno Německé císařství, Vilém I. se stal německým císařem a Bismarck prvním německým kancléřem.
Nedlouho poté byl na něj spáchán neúspěšný atentát rukou mladého katolíka a tak omezil moc katolické církve a strany Centrum. Tím začal tzv. +more Kulturkampf. Z něho vyšla strana Centrum posílena, na což reagoval podáním rezignace na svoji funkci, což mělo ale posloužit jen pro postrašení panovníka. Ten ji ale navzdory jeho očekáváním přijal a tak se musel stáhnout a odjet na dlouhou dovolenou, ze které se vrátil až 14. 2. 1878. Téhož roku byl z jeho popudu uspořádán Berlínský kongres, který měl ukázat Prusko jako zemi otevřenou Evropě. Roku 1881 byl zaveden nový systém sociálního pojištění, který zahrnoval všechny vrstvy obyvatelstva a dokončen byl až roku 1889.
Politický pád a smrt 1888-1898
Roku 1888 Vilém I. +more zemřel a nedlouho po něm i jeho nástupce, Fridrich III. Na trůn nastoupil Vilém II. , který sebou nenechal tolik manipulovat a postupně Bismarcka donutil rezignovat na jeho funkci, což se stalo 18. 3. 1890. Poté se Bismarck uchýlil na své statky, kde psal paměti. V listopadu 1894 zemřela jeho žena Johanna. On sám zemřel 30. července 1898, krátce před jedenáctou hodinou večer.
Bismarck na smrtelné posteli
Willy Wilcke a Max Priester: Bismarck na smrtelné posteli, 31. července 1898
Bismarck na smrtelné posteli je mimo jiné název černobílé fotografie bývalého kancléře Otto von Bismarcka bezprostředně po jeho smrti, která iniciovala novinářský skandál v Německé říši. Bez ohledu na to existuje několik současných obrazů s názvem Bismarck na smrtelné posteli.
Dne 30. července 1898 kolem 23:00 Bismarck zemřel ve své posteli ve Friedrichsruhu . +more Jeho rodina, sousedé, služebnictvo a lékař Ernst Schweninger byli svědky této události. Nebyla vyrobena žádná posmrtná maska, ani nedošlo k veřejnému vystavení zemřelého. Příbuzní pouze pověřili spisovatele a fotografa Arthura Mennella, který bydlel v nedaleké hájovně, aby pořídil několik fotografií prince na smrtelné posteli, které měl zpřístupnit výhradně rodině Bismarcků.
Přesto se podařilo zhotovit fotografie i hamburským fotografům Willymu Wilckemu a Maxi Christianovi Priesterovi. Podplatili Bismarckova lesníka a starostu Louise Spörckeho, který je průběžně informoval o stavu umírajícího. +more Několik hodin po Bismarckově smrti, když Spörcke držel noční službu, získali nelegálně přístup do komnaty smrti. Přes okenní parapet se dostali do místnosti a pořídili fotografii zesnulého s hořčíkovým bleskem. Wilcke předtím upravil polštář tak, aby byla Bismarckova hlava lépe vidět. Hodiny na nočním stolku byly nastaveny na 20 minut po 11 (tj. 23:20) i když ve skutečnosti už byly 4 hodiny ráno.
Dne 2. srpna oba fotografové prostřednictvím inzerátů v berlínských novinách Tagesrundschau a Lokalanzeiger hledali kupce pro snímek, který předtím vyretušovali, odstranili z něj noční náčiní a kostkovaný kapesník. +more V pokoji Grand Hotel de Rome Unter den Linden představili obraz ke zhlédnutí a k prodeji. Zájemce nabídl 30 000 marek (při dnešní hodnotě asi 220. 000 euro) plus 20 % podíl na zisku.
Dne 4. srpna byli zatčeni a fotografie zabavena. +more Spörcke byl odsouzen k osmi měsícům vězení, Wilke a Priester k pěti měsícům. Oba fotografové dva roky marně u soudu bojovali o navrácení fotografie.
Tituly a vyznamenání
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura
RÁKOSNÍK, Jakub. Cukr a bič kancléře Bismarcka. +more Historický obzor, 2004, 15 (5/6), s. 130-138. ISSN 1210-6097. * Loewenstein, B. : Portréty - Otto von Bismarck. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1968. * * SUCHÁNEK, Drahomír. Bismarckův kulturní boj - kořeny, příčiny, souvislosti. Historický obzor, 2000, 11(11/12), s. 248-258. ISSN 1210-6097.
Související články
Německý kancléř * Sjednocení Německa * Dějiny Německa * Německé císařství * Německá říše * Severoněmecký spolek * Kulturkampf
Externí odkazy
Otto von Kategorie:Němečtí kancléři Kategorie:Diplomaté Německa Kategorie:Němečtí politici Kategorie:Pruští politici Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Osobnosti prusko-francouzské války Kategorie:Sjednocení Německa Kategorie:Absolventi Humboldtovy univerzity Kategorie:Narození v roce 1815 Kategorie:Úmrtí v roce 1898 Kategorie:Narození 1. +more dubna Kategorie:Úmrtí 30. července Kategorie:Muži Kategorie:Němečtí monarchisté.