Deutsche Zentrumspartei

Deutsche Zentrumspartei (česky Německá strana centrum či Centrum) je německá katolická klerikální strana. Ideologicky navazuje na stranu existující v letech 1870-1933, za Německého císařství a Výmarské republiky, kdy bylo Centrum nejvýznamnější katolickou stranou v zemi a účastnilo se většiny koaličních vlád.

Historie

Vlajka Centra

Vznik

První náznaky politického katolicismu se dají vysledovat v oblasti Německa až k Napoleonským válkám, kdy se převážně katolické oblasti Porýní a Vestfálska dostaly pod nadvládu protestantského Pruska. V revolučním roce 1848 vznikl při Frankfurtském sněmu tzv. +more Katolický klub, volný spolek chránící svobody církve. K upevnění svazku katolických představitelů došlo v roce 1852 v reakci na dekret namířený proti Jezuitům a v roce 1858 již tvořili samostatný poslanecký klub v rámci pruského parlamentu. Došlo k přejmenování z Katolického klubu na Frakci středu (neboli Frakci centra). Název, který si strana již ponechala, vznikl podle zasedacího pořádku v pruském parlamentu. Katoličtí představitelé seděli uprostřed (v centru), zatímco konzervativci vpravo a liberálové vlevo. Skupina se kvůli nejednoznačné pozici církve v konstitučních a vojenských otázkách brzo rozpadla a v roce 1867 již nebyla součástí parlamentu. Sílící antikatolický sentiment v Prusku a tendence k uzavření všech klášterů daly nový impulz k reorganizaci katolických představitelů. V červnu 1870 vyzval Peter Reichensberger ke sjednocení všech katolických představitelů. V říjnu stejného roku proběhlo ve městě Soest setkání, kde byl nadefinován nový volební program. V prosinci 1870 byla obnovena parlamentní skupina pod názvem Ústavní strana.

Německá říše a Kulturkamf

V březnu 1871 se již jako strana Centrum účastnila voleb do Říšského sněmu a se ziskem 58 křesel se stala druhou nejsilnější hned za národními liberály. Hned měla před sebou obrovskou výzvu v podobě kancléře Bismarcka, který v roce 1871 vyhlásil tzv. +more Kulturkampf (česky kulturní boj) proti katolické církvi. Jeho cílem bylo omezit vliv církve v nově sjednoceném Německu na minimum. Bylo zakázáno používat kazatelny pro politické účely, Jezuitský řád byl rozpuštěn, kláštery byly zrušeny a byl zaveden povinný civilní sňatek. Veškerá státní podpora církvi byla zastavena a protestující biskupové skončili ve vězení. Katoličtí představitelé v čele s Ludwigem Windthorstem postupu proti církvi bránili energicky a jednotně. Odměnou byla sílící podpora od katolického obyvatelstva. K uklidněné situace došlo až roku 1887, kdy Bismarck od svého tažení proti církvi opustil.

V roce 1890 došlo k Bismarckově odvolání a taktéž ke změně politiky Centra. Z opoziční strany se stala stranou provládní, která se podílela na domácí, zahraniční i koloniální politice. +more Po ukončení Kulturkamfu ztratila strana sjednocovací pouto a v 90. letech 19 st. vzniklo několik křídel. Vedle agrární části existovalo ještě populistické, buržoazní a stále sílící levicové dělnické křídlo. Strana byl monarchistická, ale její populistické a dělnické křídlo se netajilo demokratickými tendencemi.

První světová válka a pád monarchie

Strana podpořila vstup Německa do první světové války, omezila kritiku a loajálně spolupracovala s vládou kancléře Bethmann-Hollwega. S postupem války se ale stále více ozývalo levicové křídlo kolem Matthiase Erzbergera, které nabádalo k mírovým jednáním. +more K zásadnímu obratu došlo po odvolání Bethmann-Hollwega v červenci 1917. Sociální demokraté, Centrum a levicová část Progresivní strany se spojili a ve sněmu prosadili tzv. Mírovou rezoluci (německy: Friedensresolution), která obhajovala mírová jednání vedoucí k ukončení války. Člen strany Georg von Hertling byl dokonce zvolen kancléřem a úřad vykonával mezi listopadem 1917 a zářím 1918. V poslední říšské vládě kancléře Maxmiliána Bádenského mělo Centrum několik ministrů.

V listopadu 1918 se v Německu zhroutila monarchie, byla vyhlášena republika a moc převzali sociální demokraté. Strana oficiálně odmítla revoluci a vznik republiky, uvnitř ale byla, co se týče postoje k republice, výrazně rozštěpená. +more Její představitelé krátce po revoluci navázali kontakt s sociálně demokratickou vládou a souhlasili s brzkým konáním demokratických voleb. Centrum se i tak s novou vládou dostalo brzo do sporu, když ministr kultury Adolf Hofmann začal prosazovat úplnou odluku církve od státu a odstranění náboženství ze školních osnov. Celá iniciativa paradoxně stranu s katolickým obyvatelstvem sjednotila a posílila. Citelné oslabení přišlo z jiného směru. Mírně prorepublikové směřování strany nesdílelo bavorské křídlo, které bylo vždy více konzervativní a monarchistické. Když se k tomu přidala podpora Centra k centralistickým tendencím na úkor kompetencí jednotlivých spolkových zemí, Bavoři se od Centra odštěpili a vytvořili novou Bavorskou lidovou stranu.

Období Výmarské republiky

Nevyhraněný názor na otázku republikového zřízení nakonec udělal ze strany jeden z pilířů Výmarské republiky. V prvních demokratických volbách v lednu 1919 se ziskem 19,7 % se stalo Centrum druhou nejsilnější stranou ve sněmu po SPD. +more Společně se sociálními demokraty a levicovými liberály (DDP) vytvořili tzv Výmarskou koalici, která úspěšně provedla Německo přes revoluční roky 1919 a 1920 (za zmínku stojí: povstání startakovců, levicové revoluce v Brémách a Bavorsku či pravicový Kappův puč). V následných předčasných volbách ale Výmarská koalice ztratila nadpoloviční většinu a musela zahrnout do vlády i národní liberály (DVP). Sociální demokraté se s DVP nebyli schopni dohodnout na hospodářských otázkách, a tak odešli do opozice a menšinovou vládu Centra DDP a DVP pouze tolerovali. Pro Centrum začalo období, kdy se stalo nejsilnější vládní stranou a pravidelně obsazovalo post kancléře (z 20 vlád mělo Centrum 10 post kancléře). Vládní stranou bylo nepřetržitě od roku 1919 do roku 1932.

Předsedové strany po roce 1945

Wilhelm Hamacher (1945-1946) * Johannes Brockmann (1946-1948) * Carl Spiecker (1948-1949) * Fritz Stricker (1949) * Helene Wessel (1950-1953) * Johannes Brockmann (1953-1969) * Gerhard Ribbeheger (1969-1974) * Gerhard Woitzik (1974-1986) * Adelgunde Mertensacker (1986-1987) * Gerhard Ribbeheger (1987-1996) * Gerhard Woitzik (od 1996)

Říšští kancléři za stranu Centrum

Konstantin Fehrenbach (1920-1921) * Joseph Wirth (1921-1922) * Wilhelm Marx (1923-1925, 1926-1928) * Heinrich Brüning (1930-1932) * Franz von Papen (1932, krátce po svém jmenování ze strany vystoupil)

Volební výsledky a zastoupení v zákonodárných sborech

Německé císařství

Volební výsledky strany do Říšského sněmu.

Výmarská republika

Volební výsledky strany do Říšského sněmu.

Spolková republika Německo

Volební výsledky strany do Spolkového sněmu.

V letech 1961, 1965, v letech 1972-1983 a v roce 1990 strana nekandidovala.

* ) Počet hlasů je uveden za Federalistickou unii (FU), z ní v Severním Porýní-Vestfálsku 72 563 (0,2 %) a v Dolním Sasku 13 549 (0,0 %)

Evropský parlament

Volební výsledky strany do Evropského parlamentu.

V letech 1994 a 2009 strana nekandidovala.

Externí odkazy

[url=http://www. Zentrumspartei. +morede]Oficiální website strany[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20150406001659/http://www. zentrumnrw. de/index. php/links. html]Stránky strany[/url] * [url=http://www. dhm. de/lemo/html/kaiserreich/innenpolitik/zentrum/]Strana v období Císařství (1870-1918)[/url] * [url=http://www. dhm. de/lemo/html/weimar/verfassung/zentrum/index. html]Strana v období Výmarské republiky (1918-1933)[/url].

Zentrum Kategorie:Politické strany založené roku 1870 Kategorie:Křesťanskodemokratické strany