Martinik

Geografie

Ostrov měří přibližně 65 km ve směru sever-jih a 27 km ve směru západ-východ. Stejně jako ostatní ostrovy Malých Antil, i Martinik leží v oblasti s výskytem seismických jevů. +more Povrch je hornatý, ostrov je vulkanického původu. Z geologického hlediska je straší jižní polovina ostrova, která je v porovnání se severní části sušší, rovinatější. V severní části, se strmými svahy, se nachází dosud aktivní sopka Mont Pelée (1 397 m n. m. ) a pohoří Pitons du Carbet. Klima Martiniku je tropické se dvěma hlavními obdobími: od července do listopadu období dešťů, a od ledna do poloviny dubna období sucha.

Celkem 139 km² z plochy ostrova je od roku 2023 součástí světového dědictví UNESCO pod názvem „Sopky a lesy Mont Pelée a Pitons severního Martiniku“. V celosvětovém měřítku představují Mount Pelée a Pitons du Carbet a jejich vegetační pokryv jedinečnou reprezentativní ukázku vulkanických procesů a také lesních typů. +more Erupce Mount Pelée z roku 1902 je považována za nejsmrtelnější sopečnou událost 20. století a je významnou událostí v historii vulkanologie. V kontinuu lesního porostu od mořského pobřeží k vrcholkům sopek jsou zastoupeny všechny lesní typy Malých Antil, roste zde řada rozmanitých endemických rostlin. Chráněná oblast je domovem celosvětově ohrožených druhů, jako je pralesnička kaňonová (Allobates chalcopis) a trupiál martinický (Icterus bonana).

Historie

Prvními Evropany, kteří narazili na Martinik, byli námořníci Kryštofa Kolumba. +more_červen'>15. června roku 1502 zde námořníci našli jen hrstky karibských indiánů, kteří ostrov nazývali Madinina, tedy ostrov květin. Příliv kolonistů tradiční domorodou kulturu brzy smetl ze světa.

Na počátku 17. +more století osídlili ostrov francouzští zemědělci. Vylodili se na severozápadě ostrova v roce 1635 pod vedením kapitána d’Esnambue. Tady založili osadu Saint-Pierre, která se brzy stala hlavním městem země. Vzhledem k úrodnosti krajiny začaly nově založené cukrové plantáže velmi prosperovat a bylo potřeba stále více pracovních sil na jejich obdělání. Proto vydal král Ludvík XIII. 31. října 1636 povolení k dovážení otroků z Afriky. Jejich potomci dodnes tvoří většinu martinického obyvatelstva. Kolonizátoři rychle vybudovali několik velkých center obchodu. V roce 1640 vznikl přístav a dnešní hlavní město Fort-de-France. Cukrové plantáže vynášely více a více a bylo tedy třeba rozjet námořní obchod. V roce 1685 byl formulován Colbertův zákon, podle jehož 60 článků se s otroky zacházelo až do roku 1848.

Období mezi lety 1794 až 1815 se neslo ve znamení britské okupace. Britové měli zájem o úrodnou půdu Martiniku, a proto se ji několikrát pokusili ukořistit. +more Pro obchodníky byla spolupráce s Brity velmi výhodná, protože jim rozšířila odbytiště o britský trh. V roce 1815 byl ostrov znovu předán do rukou Francie. Největší vliv měl v té době francouzský ministr Victor Schoelcher, který v roce 1848 podepsal dekret rušící otroctví. Dodnes je oslavován jako jeden z národních hrdinů.

Zásadní měrou ovlivnila prosperitu ostrova přírodní katastrofa z roku 1902. +more_květen'>8. května zničil výbuch sopky Mont Pelée celé hlavní město Saint Pierre. Katastrofa si vyžádala takřka 30 000 životů. Krátce na to byl hlavním městem uznán přístav Fort-de-France. 19. května 1946 byl Martinik oficiálně uznán francouzským zámořským departementem.

V roce 2007 došlo u ostrova k mohutnému zemětřesení o magnitudě 7,4.

Správa ostrova

Nejvyšším správním orgánem ostrova je 51členný Assemblée de Martinique (parlament), který byl ustanoven 1. ledna 2016 a který spravuje záležitosti jak na úrovni regionu, tak i departementu. +more Přenesení regionálních a departementních pravomocí na tento parlament znamená, že v rámci administrativně-správního dělení Francouzské republiky má Martinik postavení tzv. collectivité territoriale unique (volný český překlad jednotné územní společenství).

Administrativně je ostrov rozdělen do 4 arrondisementů, které se dále dělí na 34 obcí. Arrondisementy slouží především k administraci voličů a statistice a nemají žádné zastupitelstvo, zatímco obce jsou samosprávné s voleným zastupitelstvem (obecní rada). +more Do reformy kantonů v roce 2014 existovalo na ostrově 45 kantonů.

Hlavou Martiniku, který je plnoprávnou součástí Francie, je francouzský prezident. Martinik má 4 zástupce v dolní komoře francouzského parlamentu (Národní shromáždění) a 2 v horní komoře (Senát). +more Ostrov je jedním z nejvzdálenějších regionů Evropské unie.

Fotogalerie

Soubor:Martinique NASA 60. 98539W 14. +more63354N. jpg|satelitní snímek ostrova Soubor:MontagnePeléeMartinique 1. jpg|Mont Pelée nejvyšší bod ostrova Soubor:Fort-de-France-baie. jpg|hlavní město Soubor:Pitons du Carbet. jpg|Pitons du Carbet.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Ostrovy Francie v Severní Americe Kategorie:Francouzské zámořské regiony Kategorie:Francouzské zámořské departementy Kategorie:Návětrné ostrovy Kategorie:Karibské státy a závislá území Kategorie:Ostrovní státy a území