Max Picard

Max Picard (5. června 1888 Schopfheim - 3. října 1965 Neggio) byl švýcarský psychiatr, filosof a spisovatel.

Život

Narodil se v Schopfheimu ve Švýcarsku, který je na hranicích s Německem. Jeho pradědeček byl slavným rabínem. +more Picard studoval v Freiburgu, Berlíně a Mnichově medicínu, ale navštěvoval také filozofické přednášky Heinricha Rickerta a Ernsta Troeltsche. Stal se lékařem v Heidelbergu a poté vykonával lékařskou praxi v Mnichově jako asistent na univerzitní klinice. V roce 1918 zanechal své lékařské praxe a usadil se jako spisovatel na volné noze v kantonu Ticino, aby mohl začít psát. Důvodem jeho odchodu do Ticina, kde žil pak následujících více než třicet let, byla také nemoc jeho ženy.

Psal práce o teorii umění, kulturní filozofii a kulturní kritiku. Stal se známým díky první práci, která byla o lidské fyziognomii, a ve které poeticky líčí tajemství lidské tváře. +more Všímal si v díle výrazu „tváře“ zvířat, které se nacházejí v portrétech lidských historických osobností.

Ve svém díle Die unerschütterliche Ehe (Neochvějné manželství) si všímá instituce manželství a brání ji proti modernímu subjektivismu. Velký rozruch způsobil svou knihou Hitler in uns selbst (Hitler v nás). +more V této své práci, napsané po druhé světové válce, je velmi kritický k měšťáckému životu a hromadným sdělovacím prostředkům jako jsou rozhlas a televize. V nich nenachází mír a více klidu a jako psychoanalytik je odmítá. Stal se tak anachronickým a antimoderním, nikoliv však reakčním myslitelem.

V přírodě a krajině objevoval, že jsou nadány velkou existenční hodnotou. Jako filozof, básník a spisovatel zkoumal rozměr bytí a dialektický vztah mezi současným světem a vnitřním a věčným životem v tichu a duchu, jak jsou zakoušené v každodenním životě. +more Ve svém díle se pak stal jedním z mála myslitelů 20. století, který byl hluboce oddán platónské citlivosti.

V roce 1952 mu byla udělena Cena Johanna Petera Hebela. Mezi lidi, kteří spolupracovali s Picardem či obdivovali jeho dílo patřili: Rainer Maria Rilke, Joseph Roth, André Gide, Gabriel Marcel, Hermann Hesse a Rudolf Kassner.

Vliv

Spisovatel Ernst Wiechert napsal na popud Maxe Picarda druhý díl knihy „Jeromin-Kinder“, dále pokračování „Wälder und Menschen“ (Lesy a lidé) a vzpomínkové dílo „Jahre und Zeiten“ (Roky a časy), které vyšlo ve Švýcarsku.

Dílo

v němčině vyšlo: * 1914 Der Bürger. Verlag der weißen Bücher, Leipzig * 1916 Das Ende des Impressionismus. +more Piper, München * 1917 Expressionistische Bauernmalerei. Delphin, München * 1919 Mittelalterliche Holzfiguren. Rentsch, Erlenbach * 1921 Der letzte Mensch. E. T. Tal & Co, Leipzig * 1929 Das Menschengesicht. Delphin, München; 2. bis 6. Aufl. 1941ff Rentsch, Erlenbach * 1933 Die Ungeborenen, Rundgespräch zwischen M. P. , Otto Gemlin, Paul Alverdes, Fritz Künkel, Hermann Herrigel, Wilhelm Michel. * 1934 Die Flucht vor Gott. Rentsch, Erlenbach * 1937 Die Grenzen der Physiognomik. Rentsch, Erlenbach * 1942 Die unerschütterliche Ehe. Rentsch, Erlenbach * 1946 Hitler in uns selbst. Rentsch, Erlenbach * 1948 Die Welt des Schweigens. Rentsch, Erlenbach * 1951 Zerstörte und unzerstörbare Welt. Rentsch, Erlenbach * 1953 Wort und Wortgeräusch. Furche, Hamburg * 1953 Die Atomisierung in der modernen Kunst. Furche, Hamburg * 1955 Der Mensch und das Wort. Rentsch, Erlenbach * 1955 Ist Freiheit heute überhaupt möglich. Furche, Hamburg * 1958 Die Atomisierung der Person. Furche, Hamburg * 1961 Einbruch in die Kinderseele. Furche, Hamburg * 1965 Fragmente. Aus dem Nachlass 1920-1965. Rentsch, Erlenbach * 1967 Nacht und Tag. Rentsch, Erlenbach * 1970 Briefe an den Freund Karl Pfleger. Rentsch, Erlenbach * 1974 Das alte Haus in Schopfheim. Aus dem Nachlass. Rentsch, Erlenbach * 1988 Wie der letzte Teller eines Akrobaten, Auswahl aus dem Werk, hrsg. von Manfred Bosch. Thorbecke, Sigmaringen * 1989 Nach Santa Fosca. Tagebuch aus Italien. (identisch mit 'Zerstörte und unzerstörbare Welt') List, München Také vyšly jeho články v časopisech, překlady aj.

v češtině vyšlo: * 1938 Útěk před Bohem. Josef Florian, Stará Říše * 1970 Člověk na útěku. Vyšehrad, Praha * 1996 Hitler v nás. ERM, Praha

Odkazy

Reference

Literatura

Hausenstein, W. u. +more B. Reifenberg (Hrsg. ): Max Picard zum siebzigsten Geburtstag. E. Rentsch, Erlenbach-Zürich 1958. - Mit Beiträgen von E. Spranger, W. Leibbrand, Reinhold Schneider, R. Kassner, Gabriel Marcel, Th. Bovet, F. J. J. Buytendijk u. v. a. * * Lexikon deutsch-jüdischer Autoren, Band 18, de Gruyter, Berlin 2010, S. 46-54.

Externí odkazy

[url=https://portal. dnb. +morede/opac. htm. method=simpleSearch&query=118742337]Literatur von und über Max Picard[/url] v katalogu Německé národní knihovny * [url=http://hausen. pcom. de/jphebel_preis/k%C3%BCnstler_preis/preis_picard. htm]Hebel-Preis 1952 für Max Piccard[/url] * Charles Linsmayer: [url=http://www. hls-dhs-dss. ch/textes/d/D42224. php]Picard, Max[/url] v Historickém lexikonu Švýcarska * Walter Abendroth: [url=http://www. zeit. de/1965/42/max-picard]Nachruf in „Die Zeit“ 15. Oktober 1965, Nr. 41[/url].

Kategorie:Filozofové 20. +more století Kategorie:Švýcaři Kategorie:Němečtí Židé Kategorie:Narození 5. června Kategorie:Narození v roce 1888 Kategorie:Narození v Bádensku-Württembersku Kategorie:Úmrtí 3. října Kategorie:Úmrtí v roce 1965 Kategorie:Úmrtí v kantonu Ticino Kategorie:Muži.