Max Scheler

Max Scheler (22. srpna 1874, Mnichov - 19. května 1928, Frankfurt nad Mohanem) byl německý filosof, sociolog a filosofický antropolog. Vyšel z novokantovství, později se zabýval fenomenologií a filosofickou antropologií. Koncepce Maxe Schelera se zformovala pod silným vlivem augustiniánské filosofie. Kromě Edmunda Husserla jej ovlivnili hlavně Immanuel Kant, Henri Bergson a Friedrich Nietzsche.

Život

Scheler se narodil v zámožné rodině, jeho matka byla zbožná židovka. Studoval medicínu, psychologii, filosofii a sociologii v Mnichově, v Berlíně, kde mezi jeho učiteli byl i Wilhelm Dilthey a Georg Simmel, a v Jeně, kde se seznámil s novokantovstvím a jeho etikou. +more Tam roku 1897 promoval u R. Euckena a roku 1899 se habilitoval; téhož roku konvertoval ke katolictví. V Jeně pak přednášel až do roku 1905 a seznámil se s Husserlovými „Logickými zkoumáními“. Pro rodinný skandál odešel 1906 do Mnichova, kde se spřátelil s Th. Lippsem a dalšími fenomenology.

Roku 1909 po dalším rodinném skandálu odešel do Göttingenu a do Berlína, kde začal psát svoji nejznámější knihu „Formalismus v etice a materiální etika hodnot“ (1913). Po rozvodu se svou první ženou se roku 1912 znovu oženil s M. +more Furtwänglerovou, sestrou dirigenta W. Furtwänglera. Jako mnoho německých akademiků - včetně Husserla - vnímal válku zpočátku jako vlastenecký úkol, tento názor však postupně opustil, začal rozvíjet křesťanský personalismus a kritizovat moderní společnost pro nedostatek solidarity. Na pozvání kolínského primátora Konrada Adenauera obnovil katedru sociologie na tamní univerzitě. Jeho práce „O věčném v člověku“ (1921) měla velký význam pro katolické hnutí obnovy v Německu, Scheler sám se však s katolicismem rozešel a přikláněl se k dědictví Spinozovu a Nietzscheovu.

V dalších letech se věnoval i aktuálním politickým otázkám, zachování míru, sociální spravedlnosti a obraně demokracie a hledal mosty mezi protiklady, které podle jeho názoru nakonec povedou k nové katastrofě. Roku 1928 vydal vlivnou knížku „Místo člověka v kosmu“ a brzy nato zemřel. +more Zanechal po sobě rozsáhlou rukopisnou pozůstalost, která vyšla až v rámci jeho sebraných spisů v letech 1954-1998 v 16 svazcích.

Hlavní díla

Formalismus v etice a materiální etika hodnot (1913) je pokus o překonání „formální“ etiky, založené pouze na postulátu rovnosti a svobody. Oproti Kantově etice povinnosti staví etiku hodnot, jež člověk bezprostředně vnímá a pociťuje jako „materiální apriori“. +more Scheler zde rozlišuje čtyři roviny hodnocení a hodnot: # smyslové hodnocení příjemného - nepříjemného; # vitální hodnocení ušlechtilého - sprostého; # duchovní hodnocení: právem - neprávem, krásné - ošklivé, pravdivé - nepravdivé; # hodnoty posvátné - profánní.

Formy vědění a vzdělávání (1925) rozvíjejí Schelerovu antropologii. Ve srovnání s jinými živočichy se člověk může jevit jako omyl přírody: živočišný instinkt dosahuje udržení rodu jednodušeji a účinněji. +more Scheler oceňuje výsledky psychologie živočichů, protože teprve na nich se ukáže zvláštní postavení člověka. Člověka totiž charakterizuje teprve schopnost vnímat zvláštní zákonitost hodnot, kterou získává vzděláváním. # Lidský duch není veden pudy, nýbrž věcnými hodnotami své kultury, které poznává. # Člověk je schopen nezištné lásky ke světu a k druhým. # Člověk je s to rozlišovat podstaty věcí, překračovat poznání jednotlivého a získávat náhled obecného. Na rozdíl od živočichů člověk dokáže přesahovat každé určité životní prostředí, vytváří si vzděláním „vědomí světa“ a jako mikrokosmos obráží v sobě celý Vesmír. Vzdělávání tedy není vzděláváním k něčemu, nýbrž je cílem samo o sobě, je „smyslem Země a dokonce Vesmíru“ a má tedy svůj kosmologický význam. Scheler rozlišuje tři „formy vědění“: # účinné, ovládající vědění vědy, jímž dosahuje praktických cílů; # vzdělávací vědění filosofie, jímž si utváří svou osobnost; # spásné vědění náboženství jako láskyplnou účast na procesu bytí samého. Tomu odpovídají i hodnoty 1. životní, 2. duchovní a 3. hodnoty svatosti; všechny jsou pro člověka nezbytné, pokud se však omezí na životní hodnoty, přestává být člověkem. Člověk má ovšem své poslání: nemá být jen „uměleckým dílem“ a i duchovní hodnoty vzdělání či kultury mají sloužit jeho spáse.

Místo člověka v kosmu (1928) opět zdůrazňuje zásadní přesah lidských možností - a lidského poslání - vůči živočišné říši. Všechny praktické schopnosti člověka, a to i geniálního vynálezce typu Edisona, nepřesahují zásadně možnosti antropoidů. +more Teprve tím, jak člověk - vedle zachování života - nahlíží a sleduje své kosmické poslání lásky a spolutvoření, stává se plně člověkem.

Překlady do češtiny

M. Scheler, Místo člověka v kosmu. +more Praha: Academia 1968 * M. Scheler, Řád lásky. Praha: Vyšehrad 1971 * M. Scheler, O studu. Praha: Mladá fronta 1993 * M. Scheler, Můj filosofický pohled na svět. Praha: Vyšehrad 2003.

Význam

Scheler výrazně rozvinul Husserlovo heslo „k věcem samým“ a rozšířil obzor fenomenologie v několikerém ohledu: * kritikou akademismu filosofických škol a filosofie jako pouhých dějin myšlení; * obratem od pouhé introspekce, zkoumání pochodů vlastního vědomí a poznávání, k lidské zkušenosti světa v celé její šíři; * zájmem o výsledky empirických věd a jejich využitím v myšlení; * snahou myslet náročně a přitom své myšlenky vyjadřovat srozumitelně i pro široké publikum; * snahou zprostředkovávat a vyrovnávat mezi různými směry a postoji; * snahou postihnout význam lidské kultury a vzdělávání; * zájmem o otázky po smyslu lidského života a po poslání člověka v rámci celého Vesmíru.

Svým dílem Scheler založil filosofickou antropologii a výrazně ovlivnil řadu dalších myslitelů, mezi něž patří Martin Heidegger, Helmuth Plessner, Jean-Paul Sartre, z českých filosofů zejména Emanuel Rádl a Jan Patočka.

Odkazy

Reference

Sekundární literatura

J. Patočka, Max Scheler. In: M. Scheler, Místo člověka v kosmu, str. 5-41.

Související články

Fenomenologie * Filosofická antropologie

Externí odkazy

[ftp://pandemonium. tiscali. +morede/pub/gutenberg/1/6/2/6/16264/16264-h/16264-h. htm#phi M. Scheler: Deutsche Philosophie der Gegenwart, 1922] * [url=http://www. maxscheler. com]Prof. Frings' Max Scheler Website (www. maxscheler. com)[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20000831210015/http://www. phenomenologycenter. org/gallery2. htm]Fotografie Maxe Schelera na stránkách Center for Advanced Research in Phenomenology[/url] * [url=http://www. youtube. com/watch. v=9-QrnEBzxaA]Video návštěvy Schelerova hrobu v Kolíně, únor 2007[/url].

* [url=http://www. bautz. +morede/bbkl/s/s1/scheler_m_f. shtml]Heslo Max Scheler v BBKL[/url] * [url=http://www. max-scheler. de]Max Scheler Gesellschaft[/url] * [url=https://web. archive. org/web/20080624021938/http://www. subzine. de/cms/front_content. php. client=1&lang=1&idcat=37&idart=92]Die Stellung des Menschen im Kosmos. Zur phänomenologischen Anthropologie von Max Scheler[/url] * [url=http://www. philosophische-anthropologie. eu]Stránky k filosofické antropologii: Scheler, Plessner a Gehlen[/url].

Kategorie:Němečtí filozofové Kategorie:Židovští filozofové Kategorie:Fenomenologové Kategorie:Filozofové 20. +more století Kategorie:Němečtí antropologové Kategorie:Židovští antropologové Kategorie:Narození 1874 Kategorie:Narození 22. srpna Kategorie:Narození v Mnichově Kategorie:Úmrtí 1928 Kategorie:Úmrtí 19. května Kategorie:Úmrtí ve Frankfurtu nad Mohanem Kategorie:Muži Kategorie:Absolventi Mnichovské univerzity Kategorie:Absolventi Humboldtovy univerzity Kategorie:Vyučující na Univerzitě Jena Kategorie:Vyučující na Mnichovské univerzitě Kategorie:Vyučující na Kolínské univerzitě.