Maxmilián I. Bavorský

Technology

12 hours ago

Author

Albert Flores

Maxmilián I. Bavorský byl bavorský vévoda a mnichovský fyzikální kníže. Narodil se 17. dubna 1573 v Mnichově jako syn vévody Viléma V. Bavorského a jeho manželky Renaty Lotrinské. Po smrti svého otce roku 1597 se stal vévodou bavorským a vládl až do své smrti v roce 1651. Jako vládce se Maxmilián proslavil svou podporou umění a vědy. Stal se patronem mnoha umělců a vědců, mezi které patřil i slavný matematik Johannes Kepler. Kepler díky jeho podpoře vykonával svým výzkumy na dvoru v Mnichově. Maxmilián I. byl také vášnivým sběratelem umění a založil slavnou Wittelsbachskou sbírku, která je dnes součástí Bavorské národní galerie. Sám byl také umělcem a literárně se vyjadřoval efemérní prózou. Na poli politiky se Maxmilián I. snažil udržet Bavorsko v neutrální pozici v průběhu třicetileté války. I přes mnoho politických nebezpečí se mu to většinou dařilo. Maxmilián I. Bavorský zemřel 27. září 1651 v Mnichově ve věku 78 let. Jeho syn Ferdinand Maria ho nahradil na pozici bavorského vévody. Maxmilián I. je dodnes považován za jednoho z nejvýznamnějších bavorských panovníků a jeho pozitivní vláda měla hluboký vliv na rozvoj Bavorska.

Maxmilián I. Bavorský (17. dubna 1573 - 27. září 1651) zvaný „Veliký“ byl vévoda bavorský. Během třicetileté války byl významným spojencem Ferdinanda II. Štýrského, císaře Svaté říše římské, a za věrné služby v roce 1623 dostal tituly kurfiřt bavorský a také kurfiřt falcký, který byl zabaven kurfiřtovi Fridrichovi Falckému. Vyznamenal se také reformami v Bavorsku.

Životopis

Maxmilián byl syn vévody Viléma V. a Renaty Lotrinské. +more Po odstoupení svého otce v roce 1597 z funkce se ujal vlády a během ní zlepšil správu, soudnictví, vojsko a uvedl rozervané finance do pořádku. Jako odchovanec jezuitů nebyl nakloněn protestantskému vyznání. Roku 1608 obsadil říšské město Donauwörth, dané do klatby, což vedlo k utvoření Protestantské unie. Naproti tomu se Maxmilián přičinil v roce 1609 o založení spolku katolických knížat, Katolické ligy, a stal se jejím náčelníkem. Maxmilián nebyl přítelem Habsburků a nerad svolil roku 1610 k přijetí tehdy ještě arcivévody Ferdinanda Štýrského do ligy, ale se zřením ke katolické věci mu přece jen postavil na počátku české války roku 1619 pomocné vojsko ligistické (30 000 mužů vedených Tillym), obsadil Horní Rakousy, které mu dal císař náhradou za pomoc v zástavu, a porazil ve spolku s císařskými české stavovské vojsko 8. listopadu 1620 na Bílé Hoře. Potom obsadil Horní Falc, již mu pak císař roku 1623 přiřkl odměnou místo Horních Rakous zároveň s hodností kurfiřtskou.

Když si však později císař zřídil veliké vlastní vojsko pod vedením Albrechta z Valdštejna a mínil ho použít k rozmnožení své moci ve Svaté říši, postavil se tomu Maxmilián rozhodně na odpor a na kurfiřtském sněmu v Řezně roku 1630 vymohl propuštění Valdštejnovo. Za války švédské musil po porážce Tillyho v bitvě u Rainu nad Lechem (1632) z Mnichova prchnout. +more Valdštejn ho ze msty nepodporoval. Po vítězství u Nördlingenu (1634) se účastnil Maximilián s celou mocí boje proti Francouzům i Švédům. Ale později jeho země příliš trpěla od nepřátel, pročež Maxmilián učinil roku 1647 u Ulmu s nepřítelem separátní příměří. Ve vestfálském míru si podržel Horní Falc i kurfiřtství.

Maxmilián byl dobrý státník, muž přísných mravů, pevné vůle a houževnaté vytrvalosti; jeho soukromý život měl pod vlivem jeho přepjaté a blouznivé zbožnosti pochmurný ráz asketické prostoty. Byl ženatý dvakrát: s Alžbětou Lotrinskou a s Marií Annou, dcerou Ferdinanda II. +more Z druhého manželství měl syny Ferdinanda Marii a Maximiliána Filipa.