Cesko.wiki Mezigalaktické cestování
Author
Albert Florestrpasličí galaxii. Ve vzdálenosti 163 000 světelných let je Velké Magellanovo mračno třetí nejbližší galaxie k Mléčné dráze. Mezigalaktické cestování je termín používaný pro hypotetické cestování s posádkou nebo bezpilotních sond mezi galaxiemi. Vzhledem k obrovským vzdálenostem mezi naší vlastní galaxií Mléčné dráhy a dokonce i jejími nejbližšími sousedy (stovky tisíc až miliony světelných let) by byla taková cesta mnohem větší a technologicky náročnější než i mezihvězdné cestování. Mezigalaktické vzdálenosti jsou zhruba stotisíckrát (o pět řádů) větší než jejich mezihvězdné protějšky.
Technologie potřebné k cestování mezi galaxiemi jsou daleko za hranicemi lidských možností a v současné době jsou pouze předmětem spekulací, hypotéz a sci-fi.
Nicméně, vědecky vzato, neexistuje nic, co by naznačovalo, že je mezigalaktické cestování nemožné. Existuje ve skutečnosti několik myslitelných metod jak to provádět, k dnešnímu dni bylo několik lidí, kteří studovali mezigalaktické cestování vážným způsobem.
Obtíže mezigalaktického cestování
Vzhledem k vzdálenostem bude každý vážný pokus cestování mezi galaxiemi vyžadovat metody pohonu daleko nad rámec toho, co je v současné době myslitelné. Nutné budou rychlosti blízko k rychlosti světla.
Podle současného chápání fyziky nemůže objekt v prostoročasu překročit rychlost světla, což znamená, že pokus o cestování do jiné galaxie by trval miliony pozemských let při konvenčním způsobu letu.
Cestování s posádkou při rychlosti vzdálené rychlosti světla by vyžadovalo buď abychom překonali naši vlastní smrtelnost s technologiemi jako je radikální prodloužení života nebo cestovaní s generačními loděmi. Při cestování rychlostí bližší k rychlosti světla by dilatace času umožnila mezigalaktické cestování v časovém rozmezí několika měsíců až let při lodním času.
Tyto výzvy také znamenají, že návrat z výpravy bude velmi obtížný s ohledem na uplynulý čas na Zemi.
Možné metody
Extrémní dlouhé trvání letu
Cesty do jiných galaxií podsvětelnou rychlostí by vyžadovaly cestu dlouhou od stovek tisíc až po miliony let. K dnešnímu dni byl vyroben pouze jeden design, jako je tento.
Hyperrychlé hvězdy
Hyperrychlé hvězdy byly předpovězeny v roce 1988 a objevit se je podařilo v roce 2005, Tyto hvězdy se pohybují rychleji, než je úniková rychlost z Mléčné dráhy, a cestující do mezigalaktického prostoru. Existuje několik teorií o jejich existenci. +more Jedním z mechanismů vysvětlujících jejich rychlost je, že supermasivní černá díra ve středu Mléčné dráhy vykopne hvězdu z galaxie průměrně asi jednou za sto tisíc let. Další se domnívají, že mechanismem by mohl být výbuch supernovy v binárním systému.
Tyto hvězdy cestují rychlostí až 3000 km za sekundu. Nicméně, v poslední době (listopad 2014) byla na základě numerických metod vyslovena domněnka, že hvězdy mohou cestovat i významnými zlomky rychlosti světla. +more Autoři je nazývají jako semi-relativistické hyperrychlé hvězdy a podle modelů by mohly být urychleny fúzí supermasivních černých děr v kolidujících galaxiích. A autoři se domnívají, že budou zjistitelné budovanými dalekohledy.
Tyto by mohly být použity vstupem na oběžnou dráhu kolem nich a čekáním.
Hvězdné motory
Další návrh je uměle pohánět hvězdu ve směru jiné galaxie.
Dilatace času
Když světlu trvá přibližně 2,54 milionu let procházet záliv prostoru mezi Zemí a například galaxií v Andromedě, bude to trvat mnohem kratší dobu z pohledu cestovatele, který letí téměř rychlostí světla z důvodu účinku dilatace času. Ta závisí na rychlosti (jakákoli menší než rychlost světla) a cestované vzdálenosti (kontrakce délek). +more Mezigalaktické cestování pro člověka je proto teoreticky možné, z pohledu cestujícího.
Zrychlení na rychlosti blízké k rychlosti světla s relativistickou raketou by umožnilo lodní cestovní čas výrazně nižší, což by ale vyžadovalo velmi velké množství energie. Způsob, jak to udělat, je cestování vesmírem pomocí konstantního zrychlení. +more Cestování do galaxie v Andromedě, vzdálené 2 miliony světelných let, by trvalo 28 let lodního času s konstantním zrychlením 1g a zpomalením 1g po dosažení poloviny cesty, aby byla loď schopna se zastavit.
Let do galaxie v Andromedě s tímto zrychlením by vyžadoval 4 100 000 kg paliva na kg užitečného zatížení pomocí nerealistického předpokladu 100% účinného motoru, který mění hmotu na energii. Zpomalování od poloviny cesty s cílem zastavit dramaticky zvyšuje požadavky na pohonné hmoty až na 42 bilionů kg paliva na kg užitečného zatížení. +more To je desetinásobek hmotnosti Mt Everestu nutný v palivu pro každý kg užitečného zatížení. Paliva přispívá k celkové hmotnosti lodi, která nese více paliva, což také zvyšuje energii potřebnou k cestování na určitém zrychlení, přidání dalšího paliva navíc by problém dále prohloubilo.
Požadavky na pohonné hmoty na let do galaxie v Andromedě s konstantním zrychlením znamenají, že buď musí být velmi malý náklad, loď musí být velmi velká, nebo musí cestou sbírat palivo, nebo přijímat energii na cestu přes jiné prostředky.
Metody s využitím nadsvětelné rychlosti
Alcubierreho pohon je vysoce hypotetický koncept, který je schopen udělit kosmické lodi impuls k rychlosti vyšší než rychlost světla. Loď sama o sobě by se neměla pohybovat rychleji než světlo, ale prostor kolem ní ano. +more To by mohlo teoreticky umožnit praktické intergalaktické cestování. Neexistuje žádný známý způsob, jak vytvořit prostor narušující vlnu, kterou tento koncept potřebuje k práci, ale metriky rovnic jsou v souladu s teorií relativity a omezení rychlosti světla.