Cesko.wiki Miroslav Míčko
Author
Albert FloresMiroslav Míčko (26. března 1912, Praha - 1. března 1970, Praha) byl historik umění, estetik, vysokoškolský pedagog, výtvarný kritik, a překladatel.
Život
Miroslav Míčko absolvoval jeden rok studia na Uměleckoprůmyslové škole v ateliéru Arnošta Hofbauera a potom studoval dějiny literatury (prof. +moreX. _Šalda'>F. X. Šalda, O. Fischer, V. Tille), románskou filologii a estetiku (J. Mukařovský) a dějiny výtvarného umění (V. Birnbaum, A. Matějček) na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho disertační práce z roku 1936 se zabývala vztahem R. M. Rilkeho k výtvarnému umění.
Od roku 1939 publikoval kritické články v novinách, v časopise Volné směry a v revue Umělecké besedy Život a psal úvody k výstavním katalogům. Byl komisařem čs. +more expozic na bienále v Benátkách.
V letech 1945-46 absolvoval jednoroční studijní pobyt ve Francii, navštívil ateliéry Matisse a Bonnarda a spřátelil se s Františkem Kupkou.
V 50. letech byl v redakční radě časopisů Výtvarné umění a Výtvarná práce a působil jako pedagog dějin umění na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze: v letech 1946-1970, 1952 docent, 1958 profesor, 1967-1970 vedoucí katedry. +more kromě toho vyučoval dějiny umění a estetiky také na AVU (1963-1965). Byl členem mezinárodního sdružení výtvarných kritiku AICA.
Dílo
Od počátku roku 1939 se Míčko věnoval podrobně dílu Mikoláše Alše, protože v době nacistické okupace v něm spatřoval ztělesnění češství a morální oporu. Monografie vyšla hned po válce. +more Později se soustředil na některé otázky Alšovy tvorby a vydal o něm další studie.
V roce 1944 vydal knihu Umění nebo život, která formou rozhovorů fiktivních osob (malíř, básník, diletant, historik, lékař, herečka, nakladatel, novinář) osvětluje podstatu a cesty uměleckého tvoření, jeho smysl a poslání. Kniha se dočkala několika vydání, naposled v roce 2004.
Zabýval se některými vůdčími osobnostmi francouzského umění 19. století (Daumier, Delacroix, Courbet) nebo F. +more Goyou a své statě shrnul v knize Člověk v umělci (1962). Míčko je autorem monografií některých českých malířů (L. Šimák , L. Kuba , V. Sivko , V. V. Novák , J. Kojan ) a menší monografie Paula Cézanna.
Jeho kniha esejů Testament mistra Wu ve třech částech (Tudy šel člověk, Testament Mistra Wu, In Questo Campo) shrnuje jeho celoživotní zkušenost estetického vnímání a chápání řádu umění.
Publikace autora (výběr)
Miroslav Míčko, Výtvarné dědictví Rukopisů, Praha 1940 * Miroslav Míčko, Umění nebo život (Rozhovory a vyznání), Národní práce, 1944, Academia Praha, 2004, * Miroslav Míčko, V. V. +more Štech, Ludvík Kuba malíř, Praha 1946 * Miroslav Míčko, Malíř svého lidu. Čtení o Mikoláši Alšovi, Družstevní práce Praha, 1946, nakl. Mladá fronta, 1959, Odeon 1968 * Miroslav Míčko, V. Blažek, Realističtí malíři, Praha 1949 * Miroslav Míčko, Národní umělec Ludvík Kuba, Praha 1950 * Miroslav Míčko, Člověk v umělci, nakl. ČVU Praha, 1962 * Miroslav Míčko, Expresionismus, Obelisk Praha, 1969 * Miroslav Míčko, Testament mistra Wu, Odeon Praha, 1971 * Miroslav Míčko, Paul Cézanne, Odeon Praha, 1970, 1975, 1981.
Reference
Literatura
Lubomír Slavíček (ed. ), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. +more 1, s. 921-922, Academia Praha 2016, * Hlaváček L, Kapitoly z českého dějepisu umění II, Odeon 1987, Praha (s. 338-340) * M. Švecová (úvod J. Šetlík), Prof. PhDr Miroslav Míčko. Bibliografie jeho díla, Acta UPM, 7, Praha 1975.