Modlitba Manassesova
Author
Albert FloresSixto-Clementine Vulgate (1598) - Oratio Manassae (Modlitba Manassesova) Modlitba Manassesova (Modlitba Menašeho) je jeden z apokryfů Starého zákona, mezi které ji řadí židé, římskokatolická církev i protestanti, zatímco v pravoslaví má větší vážnost, je řazena mezi deuterokanonické spisy a bývá ve vydáních Bible obvykle obsažena.
Jedná se o krátkou knihu o jediné kapitole s patnácti verši, jejímž obsahem je modlitba judského krále Manassese, jenž je zmiňován i v kanonických knihách, v Druhé knize královské a Druhé knize Paralipomenon a jehož příběh je napsán v Knize letopisů králů judských. +more Druhá kniha Paralipomenon pak přímo zmiňuje, že jeho kajícná modlitba je obsažena „v Příbězích Chózajových“.
Většina biblistů předpokládá, že byla napsána řecky ve 2. nebo v 1. století př. n. l.
Kniha se vyskytuje v řadě historických biblických textů, například ve Vulgatě ze čtvrtého století našeho letopočtu nebo v Alexandrijském kodexu z pátého století našeho letopočtu. Do svého výběru ji zařadili také původní vydavatelé Bible kralické, kteří znali Modlitbu Manassesovu jen v latinském překladu, z něhož pořídili překlad český.
Pod stejným názvem bylo ve svitkcích od Mrtvého moře objeveno literární dílo s odlišným obsahem.
Původ
Manasses je v Bibli znám jako jeden z nejmodlářštějších judských králů. V Druhé knize Letopisů je uvedeno, že Manasses byl zajat Asyřany a v zajetí se modlil za odpuštění. +more Po propuštění a opětovném navrácení se na trůn se Manasses navždy zřekl svého modlářství.
Kanoničnost
Modlitba se objevuje ve starosyrském, staroslověnském, etiopském a arménském překladu. V etiopské Bibli se modlitba objevuje ve Druhé Knize letopisů. +more Nejstarším řeckým textem je Alexandrijský kodex z 5. století. Hebrejský rukopis modlitby byl nalezen v Káhirské genize. Ve Vulgátě z konce 4. století byl text umístěn na konec 2. kapitoly Kronik. O tisíciletí později zařadil Martin Luther tuto modlitbu do svého německého překladu Bible. Modlitba byla součástí Matoušovy bible z roku 1537 a Ženevské bible z roku 1599. Objevuje se také v apokryfech Bible krále Jakuba a v původní Douay-Rheimsově bibli z let 1609/1610. Papež Klement VIII. zařadil tuto modlitbu do dodatku k Vulgátě.
Modlitba je obsažena v některých verzích řecké Septuaginty. Alexandrijský kodex zařazuje modlitbu mezi čtrnáct ód, které se objevují hned za žalmy. +more Pravoslavní křesťané ji uznávají jako deuterokanonickou knihu. Modlitba se zpívá při pravoslavné a byzantsko-katolické bohoslužbě Velkého povečeří. V římském ritu se používá jako součást responsoria po prvním čtení při matutinu o 14. neděli všedního dne (spolu s 51. žalmem). Ve zvláštní formě se v breviáři římského ritu; sedmém z responsorií zpívaných se čteními z knih Královských mezi Trojici a srpnem, cituje Modlitba Manasesova spolu s verši z 51. žalmu - hlavního kajícího žalmu. Používá se také jako zpěv v Hodinkách v anglikánské Knize společných modliteb z roku 1979, kterou používá Episkopální církev Spojených států amerických, a jako zpěv 52 v Common Worship: Denní modlitba anglikánské církve.