Mrož lední

Mrož lední či mrož atlantský (Odobenus rosmarus - v překladu znamená mořský kůň chodící po zubech) je jediným zástupcem rodu mrož (Odobenus) z ploutvonožců (Pinnipedia), kterého řadíme do samostatné čeledi mrožovitých (Odobenidae). Je typickým zástupcem savců obývajících Severní ledový oceán, příležitostně i sever Atlantského oceánu a rozeznáváme u něj dva poddruhy - mrože pacifického (Odobenus rosmarus divergens) a mrože atlantského (Odobenus rosmarus rosmarus). Autorem českého a slovenského rodového názvu je Jan Svatopluk Presl.

Základní popis

Samec tohoto ploutvonožce je obrovité zvíře s mohutnými kly, které vznikají prodloužením horních špičáků směřujících směrem dolů. Tyto kly slouží mroži k rozrážení ledu, používají je i při vylézání z vody a pohybu na souši. +more Dále je používají k odtrhávání korýšů a měkkýšů ode dna a jsou také rozeznávacím znakem pohlaví: kly samců dosahují až metrové délky. Samice má také kly, ale poměrně kratší - dorůstají kolem 50 cm. Mláďata mají kly od svého jednoho roku života, kdy jsou dlouhé 2,5 cm a do jejich dvou let jsou ukryty za převislým horním rtem. Hmotnost klů může dosahovat až 6 kg, ale obvyklejší je váha od 3 do 5 kg.

Mrož lední je mohutné zvíře u něhož samci váží kolem 1 210 kg a samice 830 kg. Největší zjištěný jedinec dosahoval hmotnosti asi 2 500 kilogramů. +more Jejich kůže může být silná 2-4 cm a tuk slouží k izolaci před silným mrazem. Samec je dlouhý 3,2 m a samice 2,7 m - to se však týká mrožů vyskytujících se v Beringově moři, v Hudsonově zálivu je délka těla kratší. Na souši je tento savec velice pomalý a znatelně pomalejší, než například lachtanovití (Otariidae). Pohybuje se pomocí klouzání a předních končetin. Jeho nejlepším smyslem je hmat a jeho hmatové vousy ho dokáží upozornit na kořist, která je i menší, než 15 cm . Horní strana čenichu je pokryta zrohovatělou kůží a slouží k prohledávání bahna a k hledání měkkýšů.

Barva mrože je v ledové vodě hnědá až téměř bílá (kůže nedokrvená), ale na slunci získává růžovou barvu.

Způsob života

Sociální struktura a potrava

Mroží kolonie v zemi Františka Josefa Mrož lední je společenské zvíře žijící ve skupinách čítajících několik desítek kusů. +more Panuje u nich však přísná hierarchie, takže mladí mroži se musí zdržovat na okraji skupiny a uprostřed mají své místo silní samci s autoritou. Tu samec může ztratit například ztrátou klu, kdy je vytlačen ze skupiny a jeho autorita poklesne. Samec s nejdelšími kly ze skupiny není ohrožován, a je chráněn celou skupinou. Když se objeví nepřítel (nejčastěji lední medvěd), spustí mroži, kteří ho zaznamenají, varovný hvizd a tím upozorní celou skupinu před blížícím se nebezpečím. V tomto okamžiku všichni mroži bleskově zareagují a zmizí pod vodou. Když je však napaden jeden mrož, ostatní ho neponechají osudu a přispěchají ihned na pomoc a začnou vyhrožovat svými kly. Medvěd si však většinou netroufne zaútočit na větší skupinu a vyhledává spíše menší skupiny a slabší či starší jedince.

Mezi jejich nejnamáhavější činnost patří migrace na sever podle tání ledovců a výskytu potravy a mroži můžou za tuto cestu urazit za rok i více než 3 000 km. Starší samci necestují tak daleko, aby se nezdržovalo více zvířat na jednom místě a nedocházelo k častým rozporům mezi mladými a starými samci a aby nebyli tak zranitelní.

Mrožův jídelníček tvoří živočichové žijící při mořském dně (převážně červi, mlži, plži, garnáti), ale nepohrdne ani menší rybkou. Je to velice zdatný plavec a pro potravu se může potopit až 100-200 m hluboko. +more Při dně hledá potravu pomocí svých hmatových vousů a díky proudu vystřikovaného z tlamy ji vybere. Tímto systémem umí oddělit měkkou část od skořápek či lastur a sníst pouze měkký vnitřek. V některých případech mroži zabíjejí a požírají tuleně, příčina tohoto chování dosud není objasněna. Je možné, že se jedná o individuální sklon některých mrožů, nebo že se tak mroži projevují při nedostatku měkkýšů. Inuité tvrdí, že mrož, který požírá tuleně, může být nebezpečný i lidem a dokonce napadat plavce v kajacích.

Rozmnožování

V období říje, které trvá od dubna do června, dochází u samců k boji o samice, při kterém vystavují své kly soupeřům na obdiv a případně s nimi i bojují. Při soubojích dochází sice k bodným ranám, ale k smrtelným úrazům dochází jen zřídka. +more Starší samci mívají proto množství jizev. Vítěz získá vyšší postavení ve skupině a má přednost k přístupu k samicím. V období rozmnožování vydávají samci často bručivé zvuky.

Březost trvá zhruba 12 měsíců, samice rodí většinou jedno, občas dvě mláďata a po narození dosahuje malý mrož délky až 1,5 metru a hmotnosti 75 kg. Matkou je kojeno po dobu šest měsíců a dalších osmnáct o něj samice pečuje, což znamená, že může znovu zabřeznout po dvou letech. +more O mláďata je ve skupině dobře postaráno a samice si své mládě krutě brání. I po nečekaném úhynu samice se o mládě postarají ostatní samice. Samci pohlavně dospívají a začínají se pářit zhruba ve věku deseti let.

Ohrožení

V Červeném seznamu ohrožených druhů (IUCN) je mrož lední zapsán jako „zranitelný druh“. Je snadným úlovkem lidí pro svůj skupinový život a pomalý pohyb na souši.

Poddruhy

U mrože ledního rozeznáváme dva poddruhy: * Mrož lední pacifický (Odobenus rosmarus divergens) je větší poddruh než mrož atlantský, který se vyskytuje v oblasti Tichého oceánu, na Aljašce a v Beringově moři. * Mrož lední atlantský (Odobenus rosmarus rosmarus) se vyskytuje v Kanadě, Grónsku a v Euroasii.

Galerie

Soubor:Noaa-walrus31. jpg|Samice mrože Soubor:Walrus (Odobenus rosmarus) on Svalbard. +morejpg|Detail mrožích klů Soubor:Моржи на фоне мыса Останцового, остров Хейса. jpg|Skupinka mrožů v zemi Františka Josefa Soubor:Close up of head of young bull walrus marine mammal in water odobenus rosmarus. jpg|Mladý mrož na Aljašce Soubor:WalrusLyd2. png|Kostra.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

[url=http://sea.vseohw.net/atlas-savcu/mroz-ledni]Stránka o mroži ledním[/url]

Kategorie:Mrožovití