Cesko.wiki NALT
Author
Albert FloresN-Acetylowanilid – též nazývaný NALT, je organická sloučenina z řady anilidů, která se využívá na celém světě jako léčivo, především jako léčivo proti bolesti a horečce. Je známý také pod názvem paracetamol a je jedním z nejrozšířenějších léků na světě. NALT je dostupný ve formě tablet, kapek nebo sirupu a je bez předpisu vázán na lékaři. Tato látka je snadno dostupná a levná, což přispívá k její popularitě. Navzdory svému rozšířenému použití existují také určitá rizika spojená s užíváním NALT, zejména pokud se užívá ve větším množství nebo po delší dobu. NALT může být toxický pro játra a při nadměrném užívání může způsobit vážné poškození tohoto orgánu. Při užívání NALT je proto důležité dodržovat doporučené dávkování a upozornit na příznaky případného poškození jater.
NALT (z angl. nasal-associated lymphoid tissue) je lymfoidní tkáň asociovaná s nosní sliznicí u savců. Je součástí slizniční imunity (tzv. MALT = mucosa-associated lymphoid tissue). Chrání organismus před vzduchem přenášenými viry a ostatními patogeny. U lidí je za analogickou strukturu považován Waldeyerův lymfatický okruh.
Struktura
Myší NALT se nachází v nosní dutině na měkkém patře horní čelisti, tvoří dva bilaterálně umístěné válečky lymfoidní tkáně. Je tvořena hlavně lymfocyty, T- a B- buněčnými zónami, folikulárním epitelem, ve kterém se nachází epiteliální M-buňky. +more Dále se tam nachází dendritické buňky a makrofágy a malé množství erytrocytů. V určitých místech prochází NALT lymfatické cévy a venuly s vysokým epitelem (high-endotelial venules, HEV).
NALT obsahuje zhruba stejné množství T- a B- lymfocytů. Populace T buněk se skládá převážne z CD4+ T buněk, je jich tam cca 3-4x více než CD8+ T buněk. +more Většina T buněk exprimuje αβ TCR (T buněčný receptor) a jen malá část má γδ TCR. CD4+ T buňky jsou v naivním stavu, exprimují velké množství CD45RB. B buňky mají sIgM+IgD+ fenotyp a neprošly izotypovým přesmykem.
Vývoj
Příčný řez nosní dutinou kuřete. +more (C) NALT lokalizovaný na dorzální straně choanální rýhy (D) NALT lokalizovaný na nosní přepážce. NALT se začíná vytvářet brzy po porodu, není přítomna během embryonálního vývoje nebo v novorozených myších. První známky NALT (HEV s asociovanými lymfocyty) se objevuje týden po narození a kompletní NALT je patrná až 5-8 týdnů po narození. Na rozdíl od Peyerových plaků a lymfatických uzlin je tvorba NALT nezávislá na IL-7R, LT-Rβ a ROR-γ signalizaci. Naopak je potřeba funkční gen Id2, který indukuje tvorbu CD3−CD4+CD45+ buněk. Po narození se tyto buňky akumulují v místě budoucí NALT a indukují její tvorbu.
Funkce
U myší má NALT velmi strategickou polohu, je prvním místem, kde jsou vdechnuté patogeny rozpoznány a eliminovány. NALT má klíčovou roli v indukci imunitní odpovědi v dýchacích cestách a plicích. +more Je tzv. inductive site (místem indukce) slizničního imunitního systému podobně jako Peyerovy plaky u tenkého střeva.
Po intranasální imunizaci, nebo rozpoznání patogenu, lymfocyty v NALT proliferují a diferencují. Začnou produkovat cytokiny, jako třeba IFN-γ, interferony I. +more typu, IL-2, IL-4, IL-5, IL-6 nebo IL-10 (množství záleží na typu a dávce antigenu a adjuvans). B buňky prochází izotypovým přesmykem a začnou produkovat antigen-specifické IgM, IgG a IgA. Aktivované B buňky mohou z tkáně vycestovat a doputovat do sliznic dýchacích cest a plic nebo močopohlavní soustavy, protože exprimují chemokinové receptory CCR10 a α4β1-integrin. Dále se vytváří paměťové B a T buňky, které v NALT setrvávají po douhou dobu od imunizace.
Vakcinace
Intranasální (i. n. +more) imunizace neboli vakcinace je velmi efektivní způsob, jak stimulovat imunitní systém dýchacích cest. Tento způsob imunizace vyvolává jak buněčnou, tak humorální (protilátkovou) imunitní odpověď, a je schopen stimulovat nejen slizniční imunitu, ale i systémovou. Dávka i. n. podávaného antigenu může být nižší než u orálně podávaných vakcín, protože antigeny nejsou degradovány trávicímy enzymy. Pro tyto vlastnosti se i. n. imunizace zdá být vhodným způsobem pro očkování proti vzduchem-přenášeným virům a bakteriím. V roce 1997 byla ve Švýcarsku zavedena i. n. vakcína obsahující inaktivovaný virus chřipky a nLT (heat-labile enterotoxin) jako adjuvans, musela však záhy být stáhnuta z trhu, protože některým pacientům způsobila Bellovu obrnu (ochrnutí tvářových svalů). Od té doby vědci stále hledají vhodné a bezpečné adjuvans pro i. n. imunizaci. Např. Masafumi Yamamoto a spol. v roce 1998 na myším modelu ukázali funkční vakcinaci proti Streptococcus pneumoniae a v roce 2002 také proti viru chřipky.