Nanebevzetí Panny Marie (Tizian)

Nanebevzetí Panny Marie ( Assunta) je název náboženského obrazu benátského renesančního malíře Tiziana z let 1516 - 1518.

Nanebevzetí v uměleckých dílech

Motiv Nanebevzetí Panny Marie (Assumptio) pochází z apokryfních podání, tedy textů nezahrnutých do kanonických knih Bible. Vyprávění o nanebevzetí Bohorodičky, všeobecně známé pod společným pojmenováním Transitus Mariae, pocházejí již z 3. +more a 4. století. Jejich obsah byl pravidelně doplňován o nové prvky a konečnou podobu nabyly v Zlaté legendě (Legenda Aurea), díle historika Jacoba de Voragine z let 1255 - 1266. Přestože Nový zákon neobsahuje žádnou zmínku o nanebevzetí, toto téma se stalo velmi častým námětem umělců všech uměleckých epoch a jeho zhmotnění nacházíme v mnoha chrámech a galeriích. Význam této události dosahoval vrcholu v období protireformace; v opozici proti protestantům římskokatolická církev zdůrazňovala především tři nejdůležitější aspekty v životě Panny Marie - nesporné panenství, neposkvrněné početí a nanebevzetí.

Nanebevzetí v náboženském významu vyjadřuje, že Panna Maria byla vzata a odnesena do nebe s tělem i duší. Po prvních dílech s tímto motivem, pocházejících z 13. +more století, se v umění zformoval ustálený typ zobrazování námětu nanebevzetí: kompozice je sestavena ze dvou horizontálně uspořádaných složek. Jádro tvoří postava Panny Marie, stojící nebo sedící na trůnu, kterou do nebes doprovázejí nebo odnášejí andělské chóry. Maria má ruce sepnuté v modlitbě nebo jejich vzpíná s pohledem směrem k nebi. Dole na zemi jsou apoštolové, seskupení kolem prázdného hrobu, a v posvátné úctě dívají na Pannu Marii. Někdy je doplňují světci nebo jiné postavy, jako například donátora. Někdy je dílo doplněno o třetí složku - zobrazení Boha Otce, který na nebesích s vítajícím gestem očekává Pannu Marii.

Tiziánova Assunta, první umělcovo reprezentační dílo s náboženskou tematikou patří současně k jeho nejznámějším.

Okolnosti vzniku díla

V roce 1516 převor kláštera františkánů German da Casale objednal u Tiziana oltářní obraz pro řádový kostel Santa Maria Gloriosa dei Frari. Stalo se tak v roce smrti Giovanniho Belliniho, do tehdy oficiálního malíře Benátské republiky. +more O dva roky, 20. března 1518, bylo dílo dokončeno.

Když bylo dílo hotovo, reakce na něj se různily. Jedni nešetřili chválou, jiní ho nekompromisně odmítali. +more Řadoví bratři nebyli vesměs nadšeni. Už během práce na obraze umělce neustále vyrušovali a nad dokončených dílem vyjadřovali nespokojenost. Podle jejich mínění obrazu chybělo duchovní podání, byl jen nakupením postav. Když se o tom dozvěděl císařský vyslanec v Benátkách a nabídl za obraz značnou částku, mniši náhle obrátili a vzkázali mu, že si konečně uvědomili, že umění není jejich povoláním a že nemohou porozumět obrazu. Odmítání se změnilo na nadšení. Podobné ztvárnění tohoto námětu v Benátkách ještě neviděli.

Obraz byl v roce 1817 z hlavního oltáře odstraněn a přemístěn do obrazárny Galleria dell'Accademia. Na své místo se vrátil až za sto let - v roce 1919.

Kompozice a ikonografie

V souladu s ustálenou kompoziční osnovou námětu i Tizian obraz člení na dvě sféry: nebeskou, reprezentovanou postavou Panny Marie, sborem andělů a Bohem Otcem, a pozemskou, kterou tvoří zástup lidí a apoštolů. Apoštolové, jež umělec neoznačil žádnými zavedenými atributy, se chovají jako prostí lidé.

Zatímco pozemská sféra působí na diváka chaotickým dojmem a výrazy obličeji postav jsou ohromeny děním nad jejich hlavami, z Marie vyzařuje lehkost a pokora. Doprovázená zástupem andělů a obklopená tajemnou ohnivou září vznáší se na obláčku a její pohled vyjadřující nadšení a připravenost setkat se s Otcem svého Syna se upírá nahoru, kde ji klidně a se vznešeným majestátem očekává Bůh Otec. +more Ten má po levé ruce archanděla Michaela, který je připraven Marii korunovat. Sjednocujícím prvkem celého díla je intenzivní červená barva oděvů apoštolů, Marie a Boha Otce.

U diváka, sledujícího obraz z určité vzdálenosti, vyvolává dění na něm iluzi pohybu směrem vzhůru.

Na Nanebevzetí Panny Marie je třeba pohlížet jako na mezník v Tizianově umělecké kariéře. Je nesporné, že při tvorbě díla se nechal inspirovat staršími velikány italské renesance - postavy odrážejí vliv Michelangela, kompozice obrazu je odkazem na tvorbu Raffaela. +more Tizianovou touhou při práci na tomto obraze byla především snaha prolomit určité konvence v tradici benátské malby a dospět k symbióze teatrálnosti a dynamického podání díla, tedy rysů, které se od té doby staly nejvýraznějšími charakteristickými prvky jeho tvorby. Tizian svým obrazem v bazilice Santa Maria Gloriosa dei Frari v Benátkách vytvořil výtvarný kánon Nanebevzetí Panny Marie, napodobovaný a používaný umělci v průběhu následujících dvou století.

Zájem návštěvníků benátské baziliky Santa Maria Gloriosa dei Frari zhlédnout toto dílo nad hlavním oltářem v bazilikální apsidě se dělí s dalším Tiziánovým obrazem - Madonou rodu Pesaro (Pala Pesaro) - v levé chrámové lodi.

Reference

Literatura

I. Krsek, Tizian, Odeon, Praha, 1976 * M. Kaminski, Umění a architektura - Benátky, Slovart, Praha, 2007, * I. G. Kennedy, Tizian, Slovart, Praha, 2008,

Související články

Seznam Tizianových děl - přehledný seznam obrazů Tiziana

Externí odkazy

Kategorie:Obrazy Tiziana Vecelliho Kategorie:Obrazy Panny Marie