Nebanice
Author
Albert FloresObec Nebanice (německy Nebanitz) nacházející se v okrese Cheb, kraji Karlovarském, leží devět kilometrů severovýchodním směrem od města Cheb (něm. Eger). Obec je v současné době známa pro chov kladrubských koní. Žije zde obyvatel.
Zeměpis
Obec Nebanice leží na levém břehu řeky Ohře ve východní části Chebské pánve. V blízkosti obce se do řeky vlévají potoky Plesná (něm. +more Fleißenbach) a Sázek (něm. Soosbach).
Historie
První písemná zmínka o obci, jejíž historické jádro se původně nacházelo na meandru řeky Ohře, pochází z roku 1391. Nebanice, původně náležící k říšskému lénu chebské falce, byly již před tímto datem lénem rodu Notthaftů. +more Později, a to až do 16. století, patřily Nebanice chebské patricijské rodině Junckerů. Vinzenz Pröckl uvádí, že již roku 1391 stál v obci kostelík a že se zde již v této době nacházelo také panské sídlo, jež bylo společně s osadou roku 1469 zničeno a vypáleno Fridrichem ze Švamberka. Předpokládaná poloha tvrze na ostrůvku mezi řekou a mlýnským náhonem však není prokázána. Rodina Junckerů, jež v Nebanicích vystavěla malé sídlo, prodala svůj zdejší majetek roku 1521 Christophu Werndlovi z Chebu. Ves až do 18. století mnohokrát změnila majitele.
Kostel sv. Osvadla v Nebanicích
Roku 1566 přestoupili obyvatelé Nebanic k protestantství a až v průběhu třicetileté války se roku 1628 opět vrátili k víře katolické. Zdejší kostel, do té doby filiální kostel farnosti v Kopanině (něm. +more Frauenreuth), byl roku 1661 podřízen přímo farnímu kostelu sv. Mikuláše a sv. Alžběty v Chebu. Duchovní správu zde v této době a až do roku 1770 vykonávali chebští jezuité. Roku 1711 byla v Nebanicích založena samostatná farnost, k níž náležely vsi Loužek (něm. Au), Potočiště (něm. Dürnbach), Vokov (něm. Wogau), Třídvoří (něm. Dreihöf), Vrbová (něm. Förba), Hněvín (něm. Knöba), Hájský Mlýn (něm. Gahmühl) a Obilná (něm. Kornau). Od roku 1722 patřil k farnosti také filiální kostel v Milhostově (něm. Mühlessen). Se zřízením místní farnosti zde byl roku 1716 vystavěn nový barokní kostel sv. Osvalda a roku 1721 také dřevěná farní budova. Svatbou s Marií Justinou von Mühlbach získal v 18. století Nebanice Christoph Ernst von Bigatto, jenž v západní části svého zdejšího poplužního dvora nechal vystavět jednopatrový barokní zámek. V průběhu 19. století se tvář obce výrazně měnila. Roku 1840 byla stržena již nevyhovující fara a o rok později dostavěna nová prostorná zděná farní budova. Roku 1864 obec také dostala novou školu, jež nahradila původní školní budovu zřízenou jezuity roku 1725. Prodloužením Buštěhradské dráhy z Karlových Var (něm. Karlsbad) do Chebu získala obec železniční spojení. Dne 19. září 1870 byla v místě společně se zahájením provozu trati otevřena železniční stanice Mostov-Nebanice (něm. Mostau-Nebanitz). Když byla trať mezi Chebem a Karlovými Vary roku 1891 rozšiřována o druhou kolej, zakoupila železniční společnost od obce školní budovu stojící v těsné blízkosti nádraží a upravila ji na byty pro drážní zaměstnance. Nová školní budova byla vystavěna blíže středu obce nad železniční tratí.
Až do roku 1848 stálo v Nebanicích 25 domů, z nichž bylo 24 poddáno městu Cheb a pouze jedno stavení rytířskému řádu křižovníků s červenou hvězdou. Roku 1850, kdy byly zřizovány obecní úřady, staly se také Nebanice samostatnou obcí, k níž náležely ještě vsi Vrbová, Hněvín a Hartoušov (něm. +more Hartessenreuth). Tento stav trval až do konce druhé světové války. Ze sčítání obyvatel roku 1930 vyplývá, že obec (včetně přináležících vsí) tehdy čítala 435 obyvatel, z nichž se pouze 57 hlásilo k české národnosti. Tuto menšinu tvořili především státní zaměstnanci a jejich rodiny. Na základě Mnichovské dohody se obec roku 1938 ocitla uvnitř Německé říše a její zpětné připojení k Československu roku 1945 tak znamenalo vyhnání téměř veškerých obyvatel obce.
Ve 2. polovině 20. +more století nabyly Nebanice s novým obyvatelstvem nového rázu. Velká část původní zástavby byla zbořena či v rámci socialistického hospodaření přetvořena k nepoznání. Roku 1977 byl stržen také zchátralý barokní zámek. Roku 1976 byly k obci přičleněny vsi Dobroše (něm. Dobrassen), Hlínová (něm. Klingen), Lipoltov (něm. Lapitzfeld), Mostov (něm. Mostau), Obilná (něm. Kornau), Odrava (něm. Kulsam), Tuřany (něm. Thurn), a Trpeš (něm. Tipessenreuth). Roku 1990 došlo k opětovné reorganizaci struktury místní samosprávy a vzniku samostatných obcí Odrava a Tuřany s přičleněnými sousedními osadami.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 224 obyvatel, z nichž byli dva Čechoslováci a 222 obyvatel německé národnosti. K římskokatolické církvi se hlásilo 223 obyvatel, jeden k evangelické. +more
[wiki_table=d4c5cdbe]. Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 Počet obyvatel 177 195 227 183 214 224 271 121 124 139 213 280 269 313 Počet domů 26 30 30 29 31 32 36 38 43 27 42 45 46 62
Pamětihodnosti
Kostel sv. Osvalda - barokní kostel vystavěný roku 1716 na místě předchozí údajně gotické stavby; v kostele se nachází cenný barokní akantový oltář od Karla Stilpa. +more * Kyselka Anita (Kotigauer Sauerbrunn) - pramen, jenž byl počátkem 20. století stáčen, vyvěrá nedaleko od vsi východním směrem. * Hartoušovské mofety - mofety na březích potoka Plesná hned pod osadou Hartoušov představují poslední zbytky zdejší původní bažinaté krajiny; * Rozestavěná Sudetská dálnice - severně nad osadou Hartoušov protíná rozsáhlé plochy polí pískový násep nedokončené Sudetské dálnice, která měla nedaleko Vackovce (něm. Watzgenreuth) překlenout údolí potoka Plesná.
Osobnosti
Johann Georg Fischer (1742-1793), tesařský mistr a stavitel mnoha hrázděných domů egerlandského typu v regionu
Části obce
Nebanice (k. ú. +more Nebanice a Vrbová) * Hartoušov (k. ú. Hartoušov a Hněvín).
Galerie
Nebanice, Kladruber horse. jpg| Chov starokladrubských běloušů Nebanice 2008-06-28. +morejpg| Z dálky viditelné silo Nebanice, restaurant. jpg| Hospoda ve stájích Nebanitz-Schule1864. jpg| Školní budova z roku 1864.
Odkazy
Reference
Literatura
BOHÁČ, Jaroslav, SALAMANCZUK, Roman. Zmizelé Chebsko: Zničené obce a osady okresu Cheb po roce 1945. +more 2. vyd. Cheb: Krajské muzeum Karlovarského kraje, p. o. , 2008. * PRÖCKL, Vinzenz. Eger und das Egerland. 2. vyd. Falkenau a/d. Eger: 1877. * Řivnáčův průvodce po Království českém. Praha: F. Řivnáč, 1882. * SCHREINER, Lorenz, et al. Heimatkreis Eger: Geschichte einer deutschen Landschaft in Dokumentationen und Erinnerungen. Herfried Stingl. Amberg: Egerer Landtag e. V. , 1981.
Související články
Římskokatolická farnost Cheb * Železniční trať Chomutov-Cheb
Externí odkazy
Kategorie:Vesnice v okrese Cheb Kategorie:Sídla na Ohři Kategorie:Obce v okrese Cheb Kategorie:Sídla v Chebské pánvi Kategorie:Sdružení obcí a firem - Chebská pánev Kategorie:Svazek obcí Kamenné vrchy