Nikolaj Sergejevič Korotkov

Technology

12 hours ago

Author

Nikolaj Sergejevič Korotkov (26. února 1874, Kursk - 14. března 1920, Petrohrad) byl ruským chirurgem, průkopníkem cévní chirurgie a jedním z vynálezců auskultační techniky měření krevního tlaku. Zavedl do praxe fonendoskop a bylo tak možno odečítat hodnoty tlaku systolického i diastolického.

Život

Nikolaj Korotkov se narodil 26. +more února 1874 v Kursku v rodině obchodníka. Po absolvování gymnázia byl v roce 1893 přijat na lékařskou fakultu univerzity v Charkově, o dva roky později však přestoupil na Moskevskou univerzitu, kde v roce 1898 svá studia s vyznamenáním ukončil. Byl jmenován stálým asistentem profesora A. A. Bobrova na chirurgické klinice Moskevské univerzity.

Korotkov opustil místo na klinice, aby sloužil v ruských ozbrojených silách na Dálném východě během Boxerského povstání v Číně v roce 1900. Byl přidělen k červenému kříži do skupiny spadající pod doktora Alexinského (žáka profesora Bobrova). +more Cesta na Dálný východ vyžadovala náročný přesun Transsibiřskou magistrálou přes Irkutsk do Vladivostoku. Zpět do Moskvy se Korotkov vracel přes Japonsko, Singapur, Ceylon, Suezský průplav a černomořskou Feodosiji. Korotkov byl vyznamenán Řádem svaté Anny za „výjimečně horlivou pracovitost v pomoci zraněným a nemocným vojákům“.

Po svém návratu Korotkov zaměřil svůj zájem k akademické činnosti a přeložil monografii Eduarda Alberta "Die Chirurgische Diagnostik" z německého do ruského jazyka. V roce 1903 byl doktor Sergej Federov jmenován profesorem chirurgie na Vojenské lékařské akademii v Petrohradě a přizval Korotkova jako svého asistenta. +more Během Rusko-japonské války v letech 1904-1905 pobýval Korotkov v Charbinu v Mandžusku, kam odešel i se svou ženou, která pracovala jako zdravotní sestra ve službách Červeného kříže. Jako vedoucí chirurg se začal zabývat cévní chirurgií a sbíral případy pro svou doktorskou práci, ve které ze 44 případů pocházelo 41 pacientů z doby jeho působení v Charbinu. Právě tam došel k závěru, že výsledky operací cév jsou značně závislé na tlaku krve, který dokázal měřit novým způsobem, pomocí fonendoskopu. V roce 1905 se manželům Korotkovovým narodil syn Sergej, který se stal také lékařem.

Po návratu do Petrohradu v dubnu 1905 se Korotkov chystal k obhajobě své doktorské práce, ovšem byl to krátký článek pro Vojenskou lékařskou akademii v roce 1905, který mu zajistil věhlas. Technika měření krevního tlaku byla zaznamenána na necelé jedné stránce (pouhých 281 slov) v univerzitním zpravodaji Izvestie Imp. +more Voiennomedicinskoi Akademii:.

:„Riva-Rocciho manžetu umístíme ve střední třetině paže. Tlak v manžetě rychle zvýšíme až je zcela zastaven krevní oběh pod manžetou. +more Poté necháme rtuť v manometru klesat naslouchaje k tepně níže pod manžetou dětským stetoskopem. Zpočátku není slyšet žádný zvuk. S poklesem rtuti v manometru na jistou hladinu se objeví první krátké zvuky - jejich přítomnost značí částečný průtok krve pod manžetou. Značka manometru, u které se objeví první zvuky, odpovídá maximálnímu tlaku krve. S dalším poklesem rtuti v manometru slyšíme systolické šumy, které přecházejí znovu v tóny. Nakonec všechny zvuky vymizí. Čas vymizení zvuků značí volný průchod pulzní vlny; jinými slovy v momentě vymizení zvuků nejnižší tlak v tepně převýší tlak v manžetě. To značí, že manometrická značka odečtená v této chvíli odpovídá minimálnímu tlaku krve. “.

Kritické poznámky Korotkovových oponentů byly konfrontovány o měsíc později na půdě Carské vojenské akademie, kde Korotkov demonstrací na zvířecím modelu podpořil svou teorii, že zvuky, které popsal vznikají v místě měření a nikoliv v srdci. Získal pochvalu od profesora M. +more V. Janovského, který řekl: „Korotkov si povšiml a moudře využil fenomén, který mnozí pozorovatelé před ním přehlédli. “ Janovský a jeho žáci ověřili přesnost techniky a popsali jednotlivé fáze auskultačních zvuků a tato technika vešla ve známost jako metoda Korotkovova-Janovského.

Nikolaj Korotkov v letech 1908-1909 působil jako lékař a vědec ve Vitimsko-Olekminské těžební oblasti na Sibiři. Nakrátko se vrátil do Petrohradu, kde získal doktorát v roce 1910. +more Titul dizertační práce zněl: Pokusy s rozpoznáváním vydatnosti tepenných kolaterál. Sloužil dále jako chirurg ošetřující dělníky ve zlatých dolech v povodí řeky Leny. Zde se stal svědkem carské krutosti a byl hluboce zasažen vraždou neozbrojených stávkujících horníků v roce 1912. Po návratu do Petrohradu a během první světové války byl chirurgem v Charitě pro zmrzačené vojáky v Carském Sele. Uvítal Říjnovou revoluci, po které se stal vedoucím chirurgem v Mečnikově nemocnici v Petrohradu a působil zde až do své smrti v březnu 1920, kdy podlehl plicní tuberkulóze.