Nomina sacra

Dvě nomina sacra jsou zvýrazněna, (Iésou) a (Theoú). Vatikánský kodex (B), 4. stol. Nomina sacra (sg. nomen sacrum - svaté jméno) je v paleografii označení pro zkratky posvátných jmen, které se užívaly v rukopisech Nového zákona, liturgických a dalších náboženských knih. Termín zavedl německý filolog Ludwig Traube, který se domníval, že tyto zkratky byly původně projevem úcty k Božím i jiným svatým jménům. Později se ale také vzhledem k množství náboženských textů, které bylo třeba opsat i několikrát, začaly užívat ke zkracování jiných než posvátných slov.

Zkratku často tvořila dvě nebo i více řeckých písmen podle různých pravidel, např. první a poslední písmeno nebo první dvě a poslední apod. +more Nad zkratkou se psal vodorovný pruh nebo vlnovka, která ji označovala jako zkratku. Inspirací pro vytvoření takové zkratky mohlo být psaní hebrejského výrazu pro Boha ve formě tetragrammatonu nebo i kniha Zjevení, ve které o sobě Bůh říká: "Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec" (Zj 21,6). IC XC V současnosti se nomina sacra objevují zejm. ve východním křesťanství, kde jsou vyobrazována nejčastěji na ikonách a obrazech.

Některá řecká nomina sacra:

Externí odkazy

Kategorie:Paleografie Kategorie:Dějiny křesťanství