Novosibiřské ostrovy

Novosibiřské ostrovy je souostroví v Severním ledovém oceánu náležející Rusku, republice Sacha. Zaujímají rozlohu cca 38 000 km². Západní pobřeží omývá moře Laptěvů, východní Východosibiřské moře.

Geografie

Souostroví se skládá ze tří ostrovních skupin: * Anjouovy ostrovy (ostrovy Anžu) (29 000 km2) ** Kotělnyj (11 700 km2) ** Faddějevskij (5300 km2). Ten je občas spojen s ostrovem Kotělnyj (není-li Bungeho země zaplavena) ** Nová Sibiř (6200 km2) * Ljachovské ostrovy (6100 km2) ** Velký Ljachovský ostrov (4600 km2) ** Malý Ljachovský ostrov (1300 km2) ** Sloupový ostrov (170 km2) ** Jaja (0,038 km2) * De Longovy ostrovy (225 km2)

Povrch je spíš nízký, většinou do 300 m n. m. +more Pouze De Longovy ostrovy dosahují výšky 426 m n. m. (ostrov Bennetta). Geologické podloží je tvořeno převážně krystalickými břidlicemi s žulovými výchozy.

Klima

Klima je arktické, extrémně chladné: průměrná lednová teplota −30 °C, průměrná červencová teplota 4 °C. Vnitrozemí je o poznání teplejší, neboť není ochlazováno okolním mořem (v červenci až 19 °C). +more Roční úhrn srážek je 77 mm. Sníh se udržuje po dobu 9 měsíců. Ledovce i přes velmi nízké teploty pomalu ustupují a odkrývají pozůstatky pleistocénní fauny (mamuti, srstnatí nosorožci, divocí koně). Nálezy pleistocenní fauny svědčí o mnohem teplejším podnebí, které před tisíciletími na ostrovech převládalo. Táním permafrostu vznikají nové útvary (termokras) a ponorné řeky.

Fauna a flóra

Souostroví spadá do oblasti tundry. Vegetaci představují mechy, lišejníky a vzácně kvetoucí rostliny (lomikameny, pryskyřičníky). +more Poměrně hojně se tu vyskytují ptáci (bělokur rousný, sovice sněžní, v létě sem zalétávají kulíci, husy, kachny a další), ze savců lišky, v menší míře sobi a lední medvědi.

Historie objevů

První lidé se na ostrovech objevili již před více než 8 tis. lety.

V roce 1646 oznámil sibiřský kozák a kupec Michail Staduchin jakutskému vojvodovi Vasiliju Puškinovi, že on a jeho druhové objevili velký ostrov naproti ústí řek Indigarka a Kolyma. Staduchin považoval tento ostrov za součást rozlehlé velké pevniny.

První spolehlivé informace o ostrovech podal na počátku 18. století kozák Jakov Permjakov, který se plavil od ústí Leny ke Kolymě. +more V roce 1712 se jako součást kozáckého oddílu vedeného Merkurijem Vaginem vylodil na Velkém Ljachovském ostrově. Na ostrově zaznamenali soby, polární lišky a vlky. Spatřili další zemi také severně od ostrova.

V létě 1761 doplula k Velkému Ljachovskému ostrovu výprava vedená kupci Nikitou Šalaurovem a Afanasijem Bachovem, kteří našli na ostrově velké zdroje mamutích klů. Šalaurov jako první ostrov zmapoval a popsal jako zemi se sedmi velkými horami.

Za objevitele souostroví nejčastěji bývá kupec Ivan Ljachov, který již věděl o existenci ostrovů a v roce 1770 podnikl cestu se psím spřežením z Jakutska na sever podlém zamrzlého moře od mysu Svatý nos. Nebyl hnán touhou po objevení nových zemí, ale po ekonomickém zisku. +more Nalezl na ostrovech skutečně slonovinu, kterou odvezl do Jakutska. Popsal ostrovy jako stvořené ze slonoviny, že tolik mamutích kostí a klů nikde jinde na světě není. Ljachov požádal carevnu Kateřinu II. o vydání monopolu na slonovinu z ostrovů a také na obchod s kožešinami z ostrovů. Kateřina II. vydala zvláštní dekret, kterým mu umožnila monopol a navíc nařídila po něm pojmenovat část souostroví a dva z ostrovů - Velký Ljachovský ostrov a Malý Ljachovský ostrov. V roce 1773 se Ljachov vydal znovu na ostrovy a po stopách sobího stáda se dostal na třetí ostrov, kde objevil stopy nějaké předchozí výpravy - kotlík ze zelené mědi, zbytky nádobí a palivové dříví.

V roce 1933 byla na ostrově Kotělnyj postavena polární stanice. Občas sem zavítají lovci kožešin.

Novosibiřské ostrovy jsou spjaty s činností moravského polárníka a dobrodruha Eskymo Welzla.

Externí odkazy

Kategorie:Souostroví Asie Kategorie:Souostroví Ruska Kategorie:Geografie Sachy Kategorie:Souostroví Severního ledového oceánu Kategorie:Moře Laptěvů Kategorie:Východosibiřské moře Kategorie:Neobydlená souostroví