Indigirka

Indigirka je významná řeka v severovýchodní části Sibiře v Jakutské republice v Rusku. Je dlouhá 1726 km.

Povodí řeky má rozlohu 360 000 km² a zasahuje také na území Magadanské oblasti.

Průběh toku

Vzniká soutokem zdrojnic Kastach a Taryn-Jurjach na severních svazích Chalkanského hřbetu. Podle stavby říčního údolí, koryta a rychlosti toku se její tok dělí na horní (640 km) a dolní (1086 km). +more Od soutoku zdrojnic teče nejprve na severozápad nejnižší částí Ojmjakonské plošiny, poté se stáčí na sever, přičemž protíná několik horských výběžků Čerského hřbetu. Šířka doliny v této části toku dosahuje od 0,5 až 1 km do 20 km, koryto je oblázkové s množstvím peřejí a rychlost toku dosahuje 2 až 3,5 m/s. Při protínání Čemalginského hřbetu protéká v hlubokém kaňonu rychlostí 4 m/s a navíc překonává říční prahy, takže tento úsek se nehodí ani pro plavení dřeva.

Dolní tok začíná nad ústím Momy, kde řeka vtéká do Momo-Selenňachské propadliny. Dolina se rozšiřuje, v korytě se začínají objevovat mělčiny a kosy a místy se rozděluje na oddělená ramena. +more Obtéká Momský hřbet a pokračuje rovinatou nížinou. Protéká Abyjskou nížinou, kde je velmi členitá, a Jano-Indigirskou nížinou, kde vytváří přímé dlouhé úseky velmi pomalu tekoucí vody o šířce 350 až 500 m. Ve vzdálenosti 130 km od ústí do Východosibiřského moře se rozděluje na ramena, jež vytvářejí deltu o rozloze 5500 km². Hlavní ramena jsou Russkoje usťje, největší Střední a Kolymské.

Od moře je ústí řeky odděleno mělčinou. Pro snadnější plavbu lodí byl v ústí řeky v roce 1975 postaven 7 km dlouhý kanál. +more Východně od ústí 13 km daleko u pobřeží v Kolymském zálivu a jižně od kanálu Konečnaja se nachází Kolesovský ostrov.

Přítoky

horní tok ** zleva - Kujdusun, Kjuente, Elgi ** zprava - Něra * dolní tok ** zleva - Selenijach, Ujandina ** zprava - Moma, Baďaricha, Arga, Rozsocha, Allaicha, Bjorjoljoch, Ožogin

Vodní režim

Povodí řeky Indigirka Zdrojem vody jsou dešťové srážky a také tající voda ze sněhu, ledovců a náledí. +more Nejvyšších vodních stavů dosahuje v teplých ročních obdobích, přičemž připadá na jaro 32 %, na léto 52 %, na podzim přibližně 16 % a na zimu méně než 1 % celkového ročního odtoku.

Průměrný roční průtok vody u Usť-Něry činí 428 m³/s, maximální průtok dosahuje 10 600 m³/s a u Voroncova činí průměrný 1570 m³/s a maximální 11 500 m³/s. Rozsah kolísání hladiny dosahuje 7,5 až 11,2 m, přičemž nejvyšší úrovně dosahuje během června a na začátku července. +more Roční průtok v ústí činí 58,3 km³. Ročně unáší 13,7 Mt pevných usazenin.

Zamrzá v říjnu a rozmrzá na konci května až na začátku června. Místy promrzá až do dna (Krest-Major, Čokurdach). +more Povodí řeky se rozkládá v oblasti dlouhodobě zmrzlých horských půd, s čímž souvisí vznik obrovských náledí.

Využití

Řeka je bohatá na ryby, převážně síhy (malý, nosatý, muksun, nelma, omul, maréna), přičemž v ústí řeky je rozvinuté průmyslové zpracování. Vodní doprava je možná v délce 1 086 km od soutoku s Momou. +more Na řece leží přístavy Usť-Něra, Chonuu, Družina, Čokurdach, Tabor. V povodí řeky se nachází vesnice Ojmjakon známá jako nejchladnější obydlené místo.

Oblast byla objevena ruskými kozáky v polovině 17. +more století. V padesátých letech 20. století zde byla objevena významná ložiska zlata, které bylo těženo vězni z táborů Gulag.

Odkazy

Reference

Literatura

Davydov L. K. +more, Hydrografie SSSR, č. 2, Leningrad 1955, (Давыдов Л. К. , Гидрография СССР, ч. 2, Л. , 1955) * Zalogin B. S. , Rodionov N. A. , Oblasti ústí řek v SSSR, Moskva 1969, (Залогин Б. С. , Родионов Н. А. , Устьевые области рек СССР, М. , 1969) * Domanickij A. P. , Dubrovina R. G. , Isajeva A. I. , Řeky a jezera Sovětského svazu, Leningrad 1971, (Доманицкий А. П. , Дубровина Р. Г. , Исаева А. И. , Реки и озёра Советского Союза, Л. , 1971).

Externí odkazy

Kategorie:Řeky v Saše Kategorie:Přítoky Východosibiřského moře