Německá východní kolonizace

Německá východní kolonizace byla osídlovací politika, kterou vykonávali němečtí kolonisté ve střední a východní Evropě během středověku a raného novověku. Cílem této politiky bylo rozšířit německou kulturu, jazyk a obchodní vztahy na územích mimo dnešní Německo. Kolonisté z Německa pronikali do oblastí východně od řeky Labe, hlavně na území dnešního Polska, Česka, Slovenska a Maďarska. Tam zakládali nová města a vsi, rozvíjeli reálnou kvantitativní ekonomiku a šířili německou kulturu a jazyk mezi domorodými obyvateli. Východní kolonizace měla důležitý vliv na hospodářský a kulturní rozvoj těchto regionů. Tato kolonizace byla podporována zejména vrcholnými feudály, kteří chtěli zvýšit svoji moc a ovládnout nová území. Kolonisté dostávali různé výhody, jako například osvobození od daní nebo právo založit vlastní město. V průběhu času se německé osídlení těchto oblastí stalo důležitým faktorem pro vznik moderních národů ve střední a východní Evropě. Německá východní kolonizace dosáhla největšího rozmachu během 12. a 13. století. Postupně však docházelo k asimilaci německé populace s původními obyvateli, zejména slovanskými národy. Většina německých kolonií byla zničena po skončení druhé světové války nebo se stala součástí nových silnějších států, což vedlo k úpadku německého osídlení v těchto oblastech.