O sofistických důkazech

Spis O sofistických důkazech (řecky: Περὶ σοφιστικῶν ἐλέγχων, latinsky: De sophisticis elenchis) napsal filosof Aristotelés jako šestou část spisu Organon. Pojednává zde o sofistických důkazech, typech argumentace a o umění řečnictví.

O sofistických důkazech

Sofistické důkazy jsou důkazy, které něco jen zdánlivě pravdivě dokazují. Ve skutečnosti to nejsou důkazy, ale jen jakási tvrzení, která jsou ve skutečnosti tzv. +more paralogismy. Při správném dokazování je nutné rozlišovat mezi skutečným a zdánlivým, podstatným a nepodstatným, relevantním a nerelevantním. Platí to v jakékoli argumentaci. Při dokazování pomocí sofistické argumentace se sofista opírá o působivá slova, která často nevyjadřují podstatu věci, a vytváří pomocí nich věcně i logicky chybná tvrzení. Úsudky používané při správné argumentaci musejí pravdivě vyjadřovat podstatu věcí. Člověk chtějící správně argumentovat musí znát a uznávat správný význam slov, která používá. Ten, kdo nezná anebo nechce uznat správný význam slov, se zpravidla dopouští chybných anebo dokonce špatných úsudků. Sofista je člověk, který dosahuje zisku z nesprávné argumentace, zisku ze zdánlivé moudrosti, nikoliv z moudrosti opravdové. Sofistickými důkazy se zabývali Aristoteles, Platón a další filosofové. Chceme-li čelit sofistickým důkazům a sofistické argumentaci, musíme umět správnou argumentací odhalovat a vyvracet jednotlivá nesprávná tvrzení sofistů.

Druhy argumentů

Argumenty používané v diskuzích se podle Aristotela dělí na čtyři druhy: * Didaskalické argumenty: jsou ty, při nichž se usuzuje z počátků vlastních danému oboru, nikoli z mínění toho, kdo odpovídá (ten kdo se učí, musí být předběžně o něčem přesvědčen). * Dialektické argumenty: při nichž se z pravděpodobných premis ukazuje na protiklad předloženého tvrzení. +more * Periastické argumenty: při nichž se usuzuje z premis, jež zastává ten, kdo odpovídá, a jež musí vědět ten, kdo si osobuje vědomí. * Eristické argumenty: jsou ty, při nichž se usuzuje z premis, které se zdají pravděpodobnými, ale nejsou, a přitom se usuzuje buď skutečně, nebo jen zdánlivě.

Je třeba znát cíl lidí, kteří berou řečnictví jen jako snahu o překonání protivníka nebo potěšení ze sporu. Cíle mohou být: vyvrácení, nepravda, rozpor s běžným míněním, jazyková vada, mnohomluvnost - protivník opakuje dokola to samé.

Způsoby vyvracení argumentů

Existují dva druhy způsobu vyvracení argumentů. Jeden způsob má základ ve slovním vyjádření. +more Druhý způsob je vyjádřen mimoslovním vyjádřením. Způsobů k vytvoření zdánlivých argumentů je šest: stejnojmennost, dvojjazyčnost, spojitost, rozdělení, přízvuk ve výslovnosti, tvar slovního vyjádření.

* Stejnojmennost: opírají se o ně stejnojmenné argumenty. „Vědoucí se učí, neboť gramatikové se učí tomu, co zpaměti předříkávají“. +more Slovo „učit se“ je stejnojmenné. Jednou znamená „upevňovat“ si své vědomosti jejich využíváním a druhý význam je „poznáváním vědomosti nabývat“. * Dvojjazyčnost: o stejnojmennost se mohou opírat tři druhy argumentů. První: kdykoliv složený výraz se běžně využívá ve více významech, druhý: kdykoli z více významů myslíme pouze na ten, na který jsme zvyklí, třetí: kdykoli spojení slov má více významů, kdežto každé z těchto slov má význam jen jeden - „Znalost Písmen“. Samostatné slovo značí jeden význam, dohromady tyto slova značí odlišný význam. * Spojení: možnost toho zdánlivého argumentu je pro slovo „může“. Příklady: „Sedící může jít. “ nebo „Nepíšící může psát. “ Pokud odstraníme slovo „může“ vzniká jiný význam „Nepíšící píše. “ a „Sedící jde. “ * Rozdělení: Věta, kterou je možno rozdělit, může nabýt úplně jiného významu. Příklad „Pět jsou dvě a tři, tedy pět je sudé a liché“ * Přízvuk ve výslovnosti: při nepsaných, ústních rozmluvách je těžké tento způsob použít. Pokud člověk řekne vybrané slovo s jiným přízvukem, může to v určitých jazycích znamenat úplně jiný význam. * Tvar slovního vyjádření: o tyto argumenty se člověk může opírat, pokud to, co není možné vyjadřuje v řeči stejným způsobem. Příklad: „Když je někdo zdráv. “ tak se to vyjadřuje kvalitou a stavem a určitou vlastností.

Paralogismů mimo slovní vyjádření je sedm: první se opírá o případek, druhý se opírá o neoprávněné užití výrazu, třetí o neznalost vyvracení, čtvrtý o důsledek, u pátého se dožaduje souhlasu s tím co má být teprve dokázáno, šestý uvádí příčinu, co ve skutečnosti příčinou není, u sedmého se z více otázek činí jedna.

* Případek: kdykoliv se soudí, že cokoliv náleží věci stejným způsobem jako jejímu případku. Příklad „Je-li Koriskos něco jiného než Sokrates, Sokratés je však člověk, pak se uznává. +more“ * Neoprávněné užití významu: tato situace může nastat kdykoli, kdy se to, co se míní částečně, uzná jako míněné naprosto. Příklad: „Ind je celý tmavý, ale přitom je bílý, máme-li na mysli jeho zuby; je tedy bílý a nebílý. “ * Neznalost vyvracení: někteří vynechají něco z toho, co bylo uvedeno, a získají tak zdánlivé vyvrácení. * Důsledek: vyvrácení vznikají z domněnky, že se při vyplývání může pořadí obrátit. Například „Po dešti bývá země vlhká. “, proto se domníváme, že pršelo, ale nemusí to být vždy nutností. * Příčina, co příčinou není: paralogismus, který se opírá o to, že se za příčinu uvádí něco, co příčinou není. Vzniká kdykoliv se do argumentace zahrne to, co je příčinou jen zdánlivě. * Z více otázek jedna: vzniká tehdy, kdykoli zůstává skryto, že je tu více otázek, a jako by byla jen jedna, odpoví se jen na jednu odpověď.

Odkazy

Související články

Argumentační klam * Paralogismus

Externí odkazy

http://www. bookfan. +moreeu/kniha/122812/O-sofistickych-dukazech - informace o knize * http://link. springer. com/article/10. 1007%2Fs11245-012-9124-0#page-1 - další informace * http://210. 26. 5. 7:9090/ydtsg/data/4010019. pdf - informace * http://muse. jhu. edu/journals/par/summary/v038/38. 1mccoy. html - další informace.

Kategorie:Aristotelovy spisy