Obchod a řemesla ve středověkých a novověkých Košicích

Technology

12 hours ago

Author

Tento článek pojednává o řemeslech ve městě Košice v období středověku a raného novověku (do 18. století). Řemeslům se kromě Němců věnovali i chudší slovenští a maďarští obyvatelé města. Ve středověku byly Košice nejvýznamnějším střediskem řemeslnické výroby na území Slovenska a po Budíně druhým v Uhersku. V období největšího rozmachu na přelomu 15. a 16. století tvořili košičtí řemeslníci 29 % obyvatelstva města, resp. 54 % daňových poplatníků sdružených až v devatenácti ceších a zhruba 250 až 300 různých řemeslnických dílnách.

Košická řemesla ve středověku

Nejstarší zmínka o cechu v Uhersku - košičtí kožešníci

Spolu s košickým dálkovým obchodem se rozvíjela v městském prostředí výroba zboží. Exkluzivní komoditou, kterou košičtí kupci prodávali na evropských trzích, byly kožešiny a kůže. +more Kožešnictví bylo nejvyvinutějším košickým řemeslem, o čemž svědčí, že si pravděpodobně nechali své stanovy potvrdit městskou radou v roce 1307. Tím se řemeslo zorganizovalo do cechu. Jde tak o nejstarší potvrzení cechu v celém Uhersku. Stanovy upravovaly koupi a prodej jednotlivých druhů kožešin a kontrolu kvality výroby. Zakazovaly zpracování kůží každému, kdo nebyl členem cechu.

Kovozpracující řemesla

Nejvíce košických řemeslníků pracovalo v kovozpracujících oborech až s 23 specializacemi. Už v posledním desetiletí 14. +more století zde působily až 4 zvonolijecké rodiny. V 15. století lily zvony i slévárny bronzu, kterých bylo deset. Od roku 1444 jsou zmiňováni i mistři odlévání děl. Jejich výrobky si objednal král Matyáš Korvín v letech 1461 a 1484. Významní byli i košičtí platnéři, mečíři, výrobci luků, kuší a šípů. Výrobky košických zlatníků si také objednával budínský dvůr. Jméno Zlatník se často objevovalo i v seznamu košických starostů nebo senátorů.

Monopol na výrobu barchetu

Král Zikmund Lucemburský byl znám svou podporou královských měst, z nichž druhým nejvýznamnějším v Uhersku byly právě Košice. Za jejich soustavnou materiální a finanční pomoc v jeho častých vojenských konfliktech se jim král odměnil zvláštním privilegiem, které mělo z Košic udělat celouherské centrum výroby barchetu. +more Monopol na jeho výrobu a výkup materiálu byl městu udělen v roce 1411.

Barchet byla bavlněná tkanina, z níž se šilo spodní a ložní prádlo, ale i ubrusy. Košičtí výrobci kromě samotné bavlny, která se dovážela z Afriky a Malé Asie, přidávali do barchetu i vlnovou a lněnou přízi. +more Podle privilegia se měli do města přestěhovat všichni výrobci tohoto luxusního zboží i se svými nástroji. Speciálně se toto nařízení zaslalo městům Budín, Bratislava, Trnava, Stoličný Bělehrad a Sibiu. Košičtí barchetáři se osvobodili od placení třicátku, a aby se zvýraznil jejich profit, bylo zakázáno barchet dovážet ze zahraničí. Přesto, že král privilegium později několikrát potvrdil a vydal k němu osm dalších listin, nebylo ostatními městy dodržováno. Samotné Košice neměly ani možnost dodržování monopolu kontrolovat nebo si ho vynucovat. V této souvislosti je třeba zmínit, že podobný monopol na bělení plátna v Uhersku sdíleli Košice spolu s Bardejovem.

Ostatní řemesla

V Uhersku neexistovalo řemeslo, které by v Košicích nebylo zastoupeno. Z ostatních řemesel měla početná zastoupení dřevozpracující (truhláři, tesaři, šindeláři) a potravinářské (pivovarníci, rybáři, šrotaři, mlynáři). +more Mnohá z nich se organizovala do cechů až v 16. století. Bohoslužebná roucha zhotovovali vyšívači hedvábím. Z 15. století se dochovaly údaje o čtyřech, dva z nich upevňovali do rouch i perly. Dobré jméno měli košičtí malíři, kteří vymalovali okna premonstrátského kostela kláštera v Lelesu, řezbáři a kameníci. Kameníka Mikuláše si dokonce povolal v roce 1412 Zikmund Lucemburský na hrad Vyšehrad. V roce 1476 královský dvůr objednal na svatbu krále Matyáše Korvína s Beatrix Neapolskou od měďařských a železářských mistrů kuchyňského nádobí 200 kotlů, z nichž 10 mělo být tak velkých, aby v jednom bylo možné uvařit dva voly, a 20 takových, co by se ve dvou uvařil jeden vůl. Kromě toho požadoval i kastroly, šerpíky, pekáče, lžíce, nože atd.

Košická řemesla organizována v cechy

Většina rozvinutých řemesel se organizovala do cechů. Potřebu potvrdit si stanovy měla řemesla zejména v 2. +more polovině 15. století. Mnohá řemesla však existovala bez jakýchkoliv potvrzení nebo fungovala vedle příbuzných cechovních řemesel. Původně se cechy organizovaly zpravidla jako bratrstva kolem oltáře některého světce v dómu svaté Alžběty. Prestižní záležitostí nejbohatších cechů byla odpovědnost za obranu jedné z věží košického městského opevnění. Podle cechu pak byla i věž nazývána (kovářská, koželužská, zámečnická, bednářská, kolářská, řeznická, hrnčířská, provaznicko-pugilárská, obuvnická).

V košických řemeslech byl ve středověku rozšířený systém tzv. majstrštychů - mistrovských kusů, které byly většinou velmi nákladné a náročné na zhotovení. +more Šlo o specializovaná díla, které sloužila jako vrcholná díla. Tkalci zhotovovali oděv pro sedláka k pluhu, pro kněze k oltáři, pro rytíře do pole, pro pannu do tance, a to vše podle místních zvyků a módy.

Na přelomu 15. a 16. +more století byla v ceších organizována následující řemesla, jejichž potvrzení stanov se zachovalo:

v \| * kožešníci -1307, zachován popis z roku 1448 * tkalci -1400, 1429 * barchetáři -1411 monopol v Uhersku, stanovy zachovány z 1461 * vačkáři, taškáři, opaskáři -1439 * kupci (cech) -1446 * řemenáři -1450, 1470 * řezníci -1452		v \| * koláři, soustružníci, truhláři -1459 * sedláři -1461 * střihači látek -1461 * krejčí -1461 * koželuzi -1467, 1482 * ševci -1480

Cechy byla i ta řemesla, jejichž stanovy se nedochovaly, ale zmiňují je jiné prameny: * kupci - maloobchodníci nepřipuštění do gildy, resp. cechu košických kupců, první zmínka 1487 * zbrojíři -1459 * olejníci -1514 Z roku 1517 se zachovaly zápisy o volbách představenstev cechů. K onomu roku jich evidovali v Košicích 19: [wiki_table=ee702c42] Pro srovnání ve středověké Bratislavě fungovalo 6 cechů, v Prešově 9 a v Bardejově 7 - 10 cechů.

Cech tovaryšů tkalcovského řemesla

Zvláštní kapitolu představuje cech tovaryšů tkalcovského řemesla. Stanovy cechu tovaryšů byly potvrzeny již v roce 1429 a jsou tedy starší než cech mistrů samotný.

Na čele cechu stáli dva starší tovaryši, jednoho z nich volili mistři. Ten musel být ženatý. +more Druhého svobodného si mezi sebou zvolili sami tovaryši. Stanovy nedovolovaly tovaryšům opustit mistry před vypršením určité výpovědní lhůty. Do města se mohli vrátit až po čtvrtletí.

Košická řemesla v raném novověku

Metropolitní cechy

V souvislosti s poklesem dálkového obchodu vzrostl význam domácích trhů. Vůči konkurenci ze zahraničí, ale i z ostatního území Uherska, se hornouherská města chránila bližším přilnutím pod ochranu k metropoli - Košicím. +more Cechy existující v okolních městech si nechávaly potvrdit nové stanovy, které z nich dělaly filiálky košických metropolitních cechů. To jim umožňovalo stavět stánky spolu s košickými na různých jarmarcích a trzích. Metropolitní cech svolával i porady řemeslníků celé provincie. Důležitou roli v řízení hospodářské politiky oblasti zastávala rada pěti míst Pentapolitany.

Košické cechy v 16. a 17. století

Ke středověkým cechům přibyly v 16. století v Košicích tyto cechy:

v \| * provazníci * mečíři * koželuzi * zedníci		v \| * kameníci * hrnčíři * mědikovci * sedláři		v \| * obuvníci * kováři * zlatníci. +more

V 17. století i cechy: [wiki_table=001c9d1a] Ke konci 17. století ve městě stále fungují různí řemeslníci, ale kvůli daním a vojenskému řádění byli v zuboženém stavu. Stejný počet cechů jako v Košicích, třicet, měla i Levoča, jednoznačně vedoucí postavení v Uhersku mělo dočasné hlavní město Bratislava s 45 cechy.

Úpadek a obnova řemesel v 18. století

Po skončení povstání Františka II. +more Rákociho na počátku 18. století bylo město natolik hospodářsky zdevastované, že v něm evidovali méně řemeslníků než v Prešově nebo Kežmarku. V roce 1720 bylo ve městě pouze 131 řemeslnických dílen (v Bratislavě jich bylo 273). Žádné řemeslo nemělo dominující postavení a výroba pro trh byla minimální. Škála řemesel zde byla navzdory malému počtu řemeslníků stále široká. V průběhu 18. století se však hospodářský život ve městě prudce rozvíjel a v roce 1777 již počet řemeslnických dílen dosáhl 314. Z počtu nově přijatých řemeslníků v letech 1736-1790 pocházelo 76,4 % z Uher, zbytek z českých a rakouských zemí a západní Evropy. Na jednoho mistra připadalo 1,3 tovaryše, což byl nejvyšší průměr na území Slovenska po Bratislavě (2), Komárně (1,7) a Banské Štiavnici (1,4). Nejrozvinutějšími řemesly v 18. století byly obuvnictví, koželužství, krejčovství, řeznictví a hrnčířství.

Statuty košických novověkých cechů byly psány v němčině, a to až u poloviny z nich. Zbytek si dělila latina s maďarštinou. +more V Košicích byl znát příliv maďarských řemeslníků, ale nelze vyloučit, že by v ceších nepracovali i Slováci, kteří měli v jiných slovenských městech své slovenské písemné statuty.

Počet řemeslníků ve městě v poměru k počtu obyvatel byl vysoký, což později pozitivně působilo při vzniku prvních košických manufaktur v 90. letech 18. +more století. Cechovní regule se stále více stávaly překážkou svobodnému podnikání. V roce 1813 byly jejich stanovy liberalizovány a v této podobě existovaly cechy až do svého zrušení v roce 1872.